Za všedností: nevšední kniha prezentována na PQ11
Nejvýznamnější a nejslavnější divadelní budovy v zemích střední Evropy přibližuje ojedinělá publikace Beyond Everydayness - Theatre Architecture in Central Europe (Za všedností - Divadelní architektura ve střední Evropě), která právě vstupuje nejen na český knižní trh. Knihu představí Eva Jiřičná a prolog do ní napsal Václav Havel.
Tereza Svobodová , 23. 6. 2011
Kniha čítající 608 stránek vychází v angličtině a je doplněna bohatým obrazovým materiálem. Představuje chronologicky více než sedm desítek význačných divadelních budov v České republice, Rakousku, Slovensku, Polsku, Maďarsku a Slovinsku, zajímavé nejen po architektonické či historické stránce.
Nechybí samozřejmě ani česká Zlatá kaplička - Národní divadlo - a jeho Nová scéna. „Jsme opravdu pyšní, že se podílíme na tak společensky důležitém projektu, jakým je vydání knihy Divadelní architektura ve střední Evropě. Zvláště dnes, v době, kdy svobodná středoevropská kultura opětovně hledá v nových podmínkách 21. století své původní historické místo a kořeny,“ říká k publikaci Ondřej Černý, ředitel Národního divadla, které je hlavním realizátorem projektu.
Veřejná prezentace publikace Beyond Everydayness Theatre Architecture in Central Europe proběhne v rámci Pražského Quadriennale – v pátek 24. června od 18 hodin v prostoru Pražské křižovatky. Prezentaci knihy budou v odpoledních hodinách předcházet na stejném místě diskuze na podobná témata. Eva Jiřičná se bude v diskuzi soustředit na téma divadelní architektury jako politického prostoru, který ovlivňuje společenské vazby a vztahy. Řeč bude i o stavbě nového divadla v blízkosti historického centra v Plzni a konverzi bývalého plzeňského pivovaru Světovar na kulturní a rezidenční centrum.
Kniha Divadelní architektura ve střední Evropě vznikala v letech 2008 – 2010 v rámci projektu TACE - Theatre Architecture in Central Europe (Divadelní architektura ve střední Evropě) díky grantu Evropské unie Kultura 2000 a za finanční podpory Ministerstev kultury ČR, Slovenska, Maďarska a Slovinska. Záštitu nad ní převzal bývalý prezident ČR, dramatik a spisovatel Václav Havel, který k dílu napsal osobní úvod. V něm mimo jiné připomíná, že divadla byla vždy epicentrem důležitého dění a transformací ve společnosti. Na stránkách právě vycházející rozsáhlé publikace čtenáři naleznou exkurzy do historie každého z divadel, základní architektonické plány, historické fotografie a další materiály, nechybí ani současné snímky nádherně zdobených interiérů či vnitřního vybavení divadelních prostor a popis jejich úprav a rekonstrukcí.
V textech se autoři nesoustředili na popis staveb, ale zajímá je jejich život, okolnosti vzniku, historické, sociální, politické i umělecké souvislosti. Na půdorysu vývoje jednoho specifického stavebního typu je nastíněna historie zemí střední Evropy. Publikace se tak stává osobitým příspěvkem v pokusu o definování hojně používaného, ale nesnadno vymezitelného termínu „středoevropský prostor“. Pod tímto ojedinělým počinem je podepsán autorský kolektiv čítající na 35 předních evropských divadelních historiků, architektů, kurátorů a teoretiků umění, který se pod vedením hlavního editora, kurátora a architekta Igora Kovačeviče snažil prostřednictvím divadelní architektury odkrýt historické, kulturní a společenské vztahy od druhé poloviny 16. století až po současnost. Publikace je věnována památce nedávno zesnulých spoluautorů projektu, historikovi divadla a architektury Jiřímu Hilmerovi a jeho maďarskému kolegovi Mihály Varghovi.
Vydání avizované publikace předcházela loni stejnojmenná úspěšná výstava Za všedností – Divadelní architektura ve střední Evropě, která během necelého roku navštívila několik metropolí zemí střední Evropy. Prezentovala - stejně jako kniha - na sedm desítek divadelních budov a prostorů otevřených veřejnosti v uplynulých 250 letech. Tvůrci se soustředili na příběh objektů spojený vždy s identitou národa, dobou vzniku či uměleckým programem. Stejný postup zachovává i publikace, která budovy řadí chronologicky a při výběru nebere ohled jen na jejich význam v rámci jednotlivých zemí. Čtenáři na stránkách naleznou jak nejstarší evropská divadla, tak také budovy postmodernistické, hlavní představitele poválečné architektury i prostory, které definovaly nový přístup k divadlu jako takovému. Vedle sebe zde stojí například Zámecké divadlo Českého Krumlova, Empírové divadlo Hlohovec, Roškotovo divadlo v Ústí nad Orlicí, Nová scéna Národního divadla či menší pražská scéna Alfred ve dvoře. A to jsme ani nemuseli překročit české hranice.
TACE – Theatre Architecture in Central Europe (Divadelní architektura ve střední Evropě) je tříletý projekt podpořený grantem z programu Evropské unie Kultura 2000. Projekt měl za cíl shrnout dosavadní poznatky o vývoji divadelní architektury jako specifického fenoménu evropského kulturního dědictví. Vznikl pod křídly Institutu umění – Divadelního ústavu, realizátorem projektu bylo Národní divadlo a jeho spoluřešiteli divadelní instituce z Maďarska, Polska, Slovenska a Slovinska. Projekt byl zahájen v loňském roce a skončil letos v lednu. Publikace Za všedností – Divadelní architektura ve střední Evropě má tento projekt završit a zároveň shrnout nové poznatky z této oblasti.
Knihu doplňuje on-line muzeum divadelní architektury, které na adrese www.theatre-architecture.eu nabízí přes dvě stě šedesát objektů z regionu střední Evropy. Návštěvník u každého z nich najde přehledný historický vývoj, technické parametry současného stavu a obrazovou dokumentaci.
