Výstava soutěžních návrhů ZÚ Londýn

Virtuální výstavu naleznete na www.e-architekt.cz/soutez-londyn.htm. "Zpočátku jsme si mysleli, že výstavu uspořádáme jako jakýsi protest-song na neuskutečněnou výstavu soutěžních projektů na zastupitelský úřad v Londýně, ale s postupem času se věci okolo výstavy daly do pohybu a my jsme zahájili e-výstavu současně s výstavou a vernisáží v Toskánském paláci, která proběhla včera 8. dubna." "Kamenná" výstava potrvá do pátku 12. dubna. Přístupná je mezi 13:00 a 18:00 hodinou. Architektura - věc veřejná Arogance, nezájem, neochota - těmito slovy lze komentovat přístup vyhlašovatele k přes půl roku staré výstavě soutěžních návrhů na zastupitelský úřad v Londýně. Po dlouhosáhlých jednáních se vyhlašovatel uvolil a výstavu uspořádal, avšak je zarážející, s jakou nevolí a stylem vše učinil. Vyhlašovatel, tedy Ministerstvo zahraničních věcí zvolil nevhodně malý výstavní prostor, a tak některé projekty nevisí na výstavních panelech, nýbrž potencionální návěštěvník si je musí vyhledat na stolech. Pokud ovšem vůbec výstavní prostor v Toskánském paláci nalezne! Soudě dle venkovní upoutávky na budově u vstupu se pravděpodobně žádná výstava snad ani nekoná. Opožděného ocenění své práce se tak architekti, kteří věnovali této zvlášť prestižní a svým zadáním složité soutěži, nedočkali. Místo toho se dostavilo rozčarování, roztrpčení, pocity zklamání a možná i nechuť k dalšímu soutěžení. Bohužel se jen potvrdila trapnost neočekávaného a nevysvětleného ukončení soutěže ze září 2001. To vše podtrženo "slavnostním" zahájením vernisáže je zřetelným pochybením a podceněním situace ze strany kompetentních představitelů MZV. Autor e-výstavy Petr Vaněk vyzývá proto všechny zúčastněné, aby zvedli hlas proti tomuto nespolečenskému jednání ze strany vyhlašovatele a potvrdili tak své pocity z vernisáže. "Pokusme se svými názory přispět k rozpoutání veřejné diskuse nad touto skandální situaci," říká.

Zadání soutěže neodpovídalo potřebám

Potřeba obnovy zastupitelského úřadu v Londýně je spojena s rozpadem Československa. Slovenská strana tehdy získala reprezentační prostory, česká pak větší podlouhlou budovu s kancelářemi, obytnou a společenskou částí. Po tomto rozdělení řádně nefungovala ani jedna část. Architektonická soutěž měla nalézt způsob, jak někdejší obchodní oddělení s byty a hospodářským zázemím proměnit na plnohodnotný zastupitelský úřad. Celá rekonstrukce a dostavba by měla stát 215 mil. Kč. Současná struktura budovy českého zastupitelstva odpovídá normalizačním poměrům. Hlavní slovo měli úředníci a diplomaté byli jen do počtu. Větší počet návštěvníků se předpokládal jen dvakrát do roka - v květnu na Den osvobození a v září na Den armády," popisuje původní zadání architekt Jan Bočan, jeden ze spoluautorů budovy londýnské ambasády, která byla postavena v roce 1969 a vzápětí odměněna cenou Královského institutu britských architektů. To se ovšem změnilo a tomu odpovídalo i nynější zadání nové architektonické soutěže. Konzulární a vízové oddělení londýnského velvyslanectví musí denně přijmout desítky lidí. V budově sídlí České centrum, které společně s ambasádou pořádá nejrůznější kulturní a společenské akce. Kromě toho musí nabídnout prostor pro bydlení i práci diplomatů i zaměstnanců. Podle zadání ministerstva zahraničních věcí však měla mít nová budova s reprezentačními prostory vjezd z vedlejší dopravně přetížené a velmi úzké jednosměrné uličky. "Velvyslanectví by tím ztratilo nejen důstojné místo nástupu a prestižní adresu, ale přístup k hlavnímu vchodu zastupitelského úřadu by se nevhodně křížil se servisním zajížděním do garáží," vysvětluje profesor Miroslav Masák, člen odborné poroty. Soutěžní podmínky si vyzvedlo celkem více než šedesát zájemců, své návrhy však odevzdalo jen 36 z nich. Problematický vjezd a propojení mezi novou a starou budovou asi hodně zkušených architektů odradilo od účasti. Většina z odevzdaných návrhů ostatně měla nejslabší místo právě v tomto bodě. Porota se nakonec rozhodla neudělit žádnou první cenu. "Ani jeden z předložených návrhů nebyl působivější než je architektura ambasády ze šedesátých let," dále vysvětluje Miroslav Masák. Relativně velmi zajímavé i když nedotažené řešení přinesly dvě práce. Jednu zpracovala autorska dvojice Martiny Buřičové a Lukáše Holuba, druhou autorský tým Jiřího Smolíka, Zdeňka Rychtaříka a Roberta Černýho. Obě byly oceněny druhou cenou. Jeden návrh propojil starou a novou budovu prosklenou chodbou s výtahovou věží. Druhý velmi nápaditě řešil fasádu, takže by nový dům nemohl nikdo přehlédnout. Kromě toho byla udělena jedna třetí cena (Pavel Kopecký, Břetislav Lukeš), jedna třetí cena snížená (Tadeáš Matoušek, Jan Kostrnan, Paul Phillips, Jana Lehotská), jedna zvláštní odměna (Obranský Tomáš, Marek Nábělek) a jedna odměna (Ludvík Seko, Jan Schindler a kol.). Podle jednoho z oceněných a odměněných návrhů by se měl probourat nový hlavní vstup ve středu původní podlouhlé budovy. Další přišel s nápadem vjíždět do reprezentační části kolem slovenského velvyslanectví ze soukromé královské ulice. Tím by se zachovala prestižní adresa. Jméno Jana Bočana, který byl jako spoluautor budovy jediným vyzvaným účastníkem soutěže, se mezi odměněnými a oceněnými neobjevilo. "Pokud jsem měl respektovat zadání, nemohl jsem se žádným rozumným řešením přijít," vysvětluje Jan Bočan. To ostatně potvrzují práce některých dalších účastníků soutěže, kteří sice přišli s vtipnými návrhy, ale pro nedodržení zadání nakonec nemohli získat žádnou cenu. Mezi nimi byl například návrh nestavět nic nového, ale veškeré funkce zastupitelstva umístit ve stávající budově. Další přesunul reprezentační část do prostoru současného Českého centra, přičemž pro České centrum by navrhl novou budovu. Bohužel žádný z návrhů nebyl domyšlený. Jeden například zapomněl, že jeho realizace by přinesla likvidaci všech vzrostlých stromů - majetku anglické královny. "Architektonická soutěž a její hodnocení přinesly nové názory, jak zastupitelský úřad uspořádat," shrnuje profesor Masák. "Nyní záleží na ministerstvu zahraničních věcí, jestli tyto podněty využije a přeformuluje stavební program. Ideální by bylo vyzvat autory nejvýše oceněných návrhů, případně i autory invenčních řešení, aby vypracovali ověřovací studie." ČKA k soutěži na sídlo zastupitelského úřadu v Londýně Ministerstvo zahraničních věcí vyhlásilo na jaře 2001 architektonickou soutěž na rekonstrukci a dostavbu budovy českého velvyslanectví v Londýně. Porota složená ze zástupců vyhlašovatele a nezávislých odborníků udělila dvě druhé ceny, jednu třetí, jednu třetí sníženou cenu, jednu zvláštní odměnu a jednu odměnu. Celkem bylo oceněným a odměněným architektům vyplaceno 700 tisíc korun. Vyhlašovatel se pak k překvapení všech a v rozporu se soutěžními podmínkami rozhodl zrušit plánovanou výstavu soutěžních návrhů. Výstava je přitom jednou z forem odměny soutěžících za jejich práci. Kromě toho výstava slouží jako forma veřejné kontroly nad rozhodováním poroty i následnou volbou vyhlašovatele. Veřejně přístupná výstava umožňuje, aby zadávání veřejných zakázek bylo přehledné a transparentní. Pavel Jaroš, generální sekretář Ministerstva zahraničních věcí zrušení plánované výstavy vysvětlil úspornými důvody. Pokud je však architektonická soutěž vyhlášena, stává se obchodní smlouvou mezi vyhlašovatelem a soutěžícími. O tom, že takto vzniklé závazky musí dodržovat obě strany asi není nutné pochybovat. Jejich nesplnění se stává porušením zákona a to v první řadě obchodního. Kromě toho zrušení výstavy nepřipouští ani Soutěžní podmínky vypsané podle Soutěžního řádu ČKA, který komora vydává v souladu se zákonem o výkonu profese autorizovaného architekta. ČKA, která má ze zákona povinnost bránit neregulérním soutěžím, proto proti tomuto postupu protestovala a upozornila vyhlašovatele na jeho povinnosti. Následně mezi ČKA a ministerstvem zahraničních věcí proběhlo několik jednání, jak vzniklou situaci napravit. Ministerstvo na posledním z nich uznalo důvody ČKA a generální sekretář Pavel Jaroš slíbil, že v nejbližší době uspořádá výstavu soutěžních návrhů v prostorách Toskánského paláce. Ministerstvo zahraničních věcí mimo jiné přislíbilo, že propracuje dohodu o vzájemné spolupráci s ČKA při vypisování dalších architektonických soutěží. Česká komora architektů je přesvědčena, že základním smyslem architektonických soutěží je vytváření podmínek pro vznik architektury a urbanismu v nejvyšší kvalitě. Právě proto ČKA oceňuje přístup Ministerstva zahraničních věcí k vypisování architektonických soutěží i to, že nakonec uspořádalo náhradní výstavu soutěžních prací.