Stůl u okna, na stole kniha

Architekti se představí ne /jen/ prostřednictvím svých realizací, ale poodkryjí spíše to, jakým způsobem uvažují, pracují, vnímají, jaké otázky jsou pro ně prioritní, co je inspirací, co se skrývá za koncepty jejich realizací a stejně tak se dotknou i otázek vztahujících se k širším, sociálně politicko společenským souvislostem.

STŮL U OKNA, NA STOLE KNIHA

Konečným cílem tvorby architektury není vystavění architektonického objektu, ale vytvoření místa pro bytí člověka. Toto bytí se naplňuje v jednotlivých situacích lidského života. Lze tedy říci, že architektura se ustavuje teprve v žitých situacích.

Situace stolu s knihou, stojícího u okna, obsahuje veškeré základní atributy architektury, a současně reprezentuje jednu z elementárních lidských událostí. Stůl u okna znamená existenci domu. Kde je stůl s knihou, je i člověk. Okno činí součástí domu okolní svět. Kniha na stole může být hlavním úběžníkem časoprostorové situace. Je jejím nejmenším detailem, zároveň však dokáže obsáhnout nejširší kontextuální celek. Architektura se v knize stává textem a obrazem. Kruh se uzavírá.

Výstavou prochází vícevrstevnaté cyklické propojení skutečnosti, jejího prožívání a její interpretace. Na konci se stává předmětem interpretace i výstava sama, prostřednictvím Knihy, která je současně jejím fyzicky přítomným jádrem.

Náplní výstav o architektuře zpravidla bývá autorský či tematický přehled díla. Pro Dům umění v Českých Budějovicích jsme ale záměrně zvolili koncept, jehož smyslem může být především uvažování o architektuře. Okamžik výstavy se stává průsečíkem rekapitulace architektonických prací a formulace některých teoretických východisek a cílů, které současně přesahují pouhou koncepci vlastního díla.

Tvorbu architektury vnímáme jako komplexní vytváření a ovlivňování prostředí lidského života různými prostředky a formami, sahajícími dalece za pouhé stavění objektů. Naším cílem je nejen vytváření architektury, ale současně formování přemýšlení o architektuře. A jakkoli se zde nastíněné teoretické postoje zabývají zejména „měkkými“, humanistickými vrstvami architektonické skutečnosti, forma jejich definice a reprezentace by měla být naopak radikální, neboť operují ve společnosti, která je v zajetí mechanické instrumentace života a není nakloněna složitějšímu myšlení.

Představené myšlenky nemají ambici vynalézat nové manifesty architektonické tvorby, ale spíše hledat konkrétní odpovědi na otázky role architektury v aktuálním okamžiku, společnosti a místě. Čerpají z tradice architektonické teorie 20. století, která reagovala na filozofii humanismu, existencialismu a fenomenologie. Současně se vědomě nacházejí ve dvojím, primárně protikladném zakotvení, a to jak v idealistické, tak empirické filozofické tradici. Jsou fenomenologickým výkladem, který klade důraz na význam architektury v reprezentaci, nikoli v abstraktních principech, a na širší souvislosti namísto pouhých vnitřních vztahů.

Architekti – autoři – odevzdávají svoje dílo do běhu světa bez doprovodu interpretačního komentáře. Teprve lidské životy pak promění architekturu v nespočet jedinečných žitých výkladů. Tyto události se zároveň stávají součástí širšího časoprostorového kontextu a jejich koncentrací vyrůstají interpretace společně sdílených ideových významů. I na této výstavě záměrně ponecháváme představená díla bez vlastního výkladu. Jako doprovod jim propůjčujeme textové popisy situací žitého prostoru, vzešlé z imaginace krásné literatury, které se stejně tak mohly dít právě zde, jako jedny z mnoha jedinečných.

Jednotlivé objekty jsou představeny v odlišné perspektivě, než jsme u architektonických prezentací zvyklí. Hierarchie se odvíjí od smyslu architektury, začíná tedy hlavním cílem – okamžikem – prožitkem z prostoru, který je v první řadě uveden imaginativním textem a na samém konci naopak představuje obraz objektu jako celku, který bývá obvykle hlavním prezentačním zobrazením.

Návštěvník výstavy prožívá v jednotlivých místnostech čtyři různé situace, jejichž východisko je sice na první pohled stejné, rozdíl je ale v jemných hladinách mnohovrstevnatého vjemu žitého prostoru, v každém okamžiku ustavovaného skrze člověka, knihu, stůl, místnost domu, okno, prostor za oknem ...

Architektonická kancelář MCA byla založena v roce 1996 architekty Miroslavem Cikánem a Pavlou Melkovou. V práci ateliéru je uplatňována zahraniční praxe z četných realizací v Rakousku a zkušenost na realizacích se zahraničními investory v Praze. Těžištěm činnosti jsou revitalizace území a projekty novostaveb i rekonstrukcí v historickém prostředí měst a sídel a tvorba veřejného prostoru města. K realizovaným dílům patří i výtvarné objekty jako Boží muka na Karlově, reliéfy zvonů pro Husův sbor, Zenová zahrada v areálu Kolbenova či vstup do krypty Památníku heydrichiády v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Projekty, realizace a odborné články jsou pravidelně publikovány v odborných architektonických časopisech a publikacích. Práce ateliéru byla oceněna hlavní cenou Grand Prix architektury 2012, cenou primátora hl. m. Prahy 2012, nominací na cenu Klubu za starou Prahu 2012, první cenou East Centric Arhitext Awards competition 2013 či nominací European Union Prize for Contemporary Architecture – Mies van der Rohe Award 2013. K realizacím architektury patří například rekonstrukce funkcionalistické památky Husova sboru od architekta Pavla Janáka, revitalizace Bastionu u Božích muk v Praze na Karlově, skryté technické dílo protipovodňového uzavření ústí Čertovky a další četné návrhy souborů, činžovních domů a rodinných vil, návrhy úprav městských parterů, ulic a náměstí. Ateliér získal řadu cen v architektonických soutěžích jako například 1. místo Celková obnova náměstí Jiřího z Poděbrad, 1. místo Revitalizace Bastionu u Božích muk, 1. místo Obnova státního hradu Bečova, 3. místo Obnova náměstí Jana Palacha, 3. místo návrh úprav Václavského náměstí v Praze apod.

Ing. arch. Pavla Melková se narodila v Praze v roce 1964. Vystudovala Fakultu architektury ČVUT v Praze. Je autorizovaná architekta, členka České komory architektů a členka Metropolitní ozvučné desky – odborného poradního orgánu hl. m. Prahy v oblasti rozvoje města. Věnuje se také teoretické, přednáškové a publikační činnosti či pořádání výstav. Spolupracuje na výzkumných úkolech na Fakultě architektury ČVUT. Od roku 1996 je společníkem v ateliéru MCA. Od roku 2012 vede Pavla Melková Kancelář veřejného prostoru na Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, v současné době je ředitelkou Sekce detailu města Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy.

Doc. ing. arch. Miroslav Cikán se narodil v Praze v roce 1964. Vystudoval pražskou Fakultu architektury ČVUT. Je autorizovaný architekt a člen České komory architektů. Věnuje se také teoretické, přednáškové a publikační činnosti či pořádání výstav. Spolupracuje na výzkumných úkolech na Fakultě architektury ČVUT. V letech 1990–1995 pracoval jako architekt ve Vídni. Od roku 1996 je společníkem v ateliéru MCA. Od roku 2009 je vedoucím ateliéru na Fakultě architektury ČVUT, kde byl také v roce 2013 jmenován docentem