Ostravští architekti vystavují

Z vrcholu Landeku celé ostravské souměstí vypadá jako něco dočasného, jako tábor, který je tu rozložen jen na pár (stovek? tisíců?) let. Odsud vše: průmysl, město, lidé i společnost, i ta kultura vypadají méně hrozivě. Jan Balabán

Příběh architektonického ateliéru OSA PROJEKT nám vykresluje komplexní obraz dění v oblasti architektury a stavitelství v Ostravě na přelomu tisíciletí, a to v celé společenské, ekonomické a politické šíři onoho přelomu, jímž Ostrava procházela. Je to éra doznívání „černé“ historie – těžby uhlí, průmyslu oceli, udřených dělníků, nečistého vzduchu, ale taky světa banikovců a sportovců, jimiž Ostrava proslula, v blízkosti divoké přírody Beskyd, magické hory Lysé a dalších vrchů, jako jsou Smrk, Javorník, Ondřejník, ale taky polského vlivu, který je slyšet na každém kroku v místním nářečí. Je to svérázné město, místy trochu zdivočelé, kde si důvěru musíte zasloužit – Ostraváci si prostě rádi dělají věci „own way" (po našimu). Přesto (nebo právě proto) se tu někdy stane, že člověka do očí udeří zářný úspěch a jasná výhra nad těžkostmi temné krajiny.

V budově ostravského magistrátu se právě koná retrospektivní výstava ateliéru OSA PROJEKT, 1992 – 2012, rekapitulující dvacet let činnosti architektonického ateliéru a dávající nahlédnout do oněch důležitých let devadesátých i do prvního desetiletí po mileniu.

Ateliér vznikl v roce 1992 jako pokračování sdružení OSA a formoval se v profesionální architektonickou kancelář. Zpočátku se ateliér zabýval především aktivitami ve stavebnictví, ale po roce 1997 se zájem přesunul na komplexní přípravu staveb. Ateliér založili a dodnes vlastní Ing. arch. Martin Chválek, MBA, a Ing. arch. Aleš Vojtasík. V té době už měli bohaté zkušenosti jak v architektonické praxi, tak i ve státní administrativě, konkrétně na stavebním úřadě. Oba mají v rodině stavitelskou tradici a hluboké zázemí v podobě silných vzorů. Otec architekta Chválka byl také architekt (ještě dnes si jej lidé pamatují jako vzdělaného a pracovitého pána), zůstala po něm např. plovárna na Čapkárně v Ostravě. Otec architekta Vojtasíka byl důlním inženýrem a po 20 let vedl investice v rudných dolech v Jeseníku, ale i v cizině (např. v Maroku a na Kubě). Rozhodnutí osamostatnit se a založit vlastní ateliér bylo tedy logickým vyústěním jejich profesní kariéry i trendů doby, kdy se v nové ekonomické situaci nabízelo tolik dříve netušených možností. Velké bývalé socialistické podniky se rozpadaly (např. Stavoprojekt, Báňské projekty) nebo se zmenšovaly do menších pracovních týmů (s 15, maximálně 50 zaměstnanci). Skončila éra velkých firem se stovkami pracovníků. Nebyl pro ně trh – a nepřála jim ani nálada ve společnosti. Ateliér OSA představoval řešení „mezi“, zaměřené jak na architekturu, tak na stavitelství, nebyl ani velký, ani malý.

OSA si za dvacet let prošla několika proměnami, navrhla širokou škálu staveb a urbanistických celků. Po celou dobu se specializuje převážně na veřejné stavby, ale i v soukromém sektoru má nespočet realizací. Pro ilustraci je zde krátká přehlídka projektů v jednotlivých oborech:

školství, věda a výzkum (technologický pavilon CPIT – VŠB-TU Ostrava, Přírodovědecká fakulta Ostravské univerzity, přístavba Slezské univerzity v Opavě, superpočítač IT4Inovations na VŠB-TU, mateřská školka v Nové Bělé, projekty pro Vědecko-technologický park v Ostravě a v Brně) zdravotnictví a sociální péče (novostavba interny Slezské nemocnice v Opavě, bydlení pro osoby se zdravotním postižením v Opavě, komunitní centrum v Ostravě – Hulvákách) sportovní stavby (Sportcentrum na Dubině, víceúčelová hala Polárka ve Frýdku – Místku, Buly aréna Kravaře, atletická hala Vítkovice, víceúčelový sportovní areál SK LAMA, sportovní centrum Smilovice, golfový klub v Kravařích a v Ostravici, dostavba Wellnessu k hotelu Pokrok na Bílé) nákupní centra (Tesco Galerie Ostrava – Třebovice, Hornbach Ostrava, Bratislava) administrativní budovy (Tchas Ostrava, City Business Centre Bratislava, komplex administrativních budov s hotelem Park Inn „Orchard“, pracovní úřad ve Frýdku – Místku, spolupráce na projektu Nová Karolina Park) stavby pro bydlení (bytové domy v Ostravě a v Brně, několik rodinných domů)

Z urbanistických celků je možno zmínit například:

infrastruktura kolem obchodního centra Nová Karolina revitalizace poddolovaných území v Ostravě – Mariánských Horách nebo v Karviné rekonstrukce městských staveb a náměstí v památkově chráněné zóně (renovace tzv. Kuřího rynku v Ostravě)

Ateliér však realizoval i průmyslové stavby, logistické parky či celé průmyslové zóny. Dodnes se účastní celorepublikových soutěží (Komunitní centrum České Budějovice, Domov důchodců Opava), a rád pracuje i pro zahraniční investory (spolupráce na projektu České čtvrti v Šanghaji, koncepční záměr mezinárodního komplexu typu vědeckého a kulturního centra pro čínský Kunming nebo Parking House v Turecku).

Výstava prezentuje významná a prestižní díla z posledních dvou desetiletí na třicítce posterů formátu B1. Jde zejména o projekty a realizace, na nichž by laická i odborná veřejnost mohla ocenit inspirativní portfolio činnosti ateliéru (nápadné a oceněné projekty jsou třeba farmaceutická továrna TEVA v Opavě nebo Orchard v Ostravě).

Atelier disponuje řadou zkušených odborníků a specialistů, a to od architektů, stavebních inženýrů přes odborníky na vodu či technická zařízení budov až po dopravní inženýry, zajišťuje autorské dozory, inženýrskou činnost, řízení a koordinaci projekční činnosti.

Kladu si otázku: Má ateliér OSA svůj specifický architektonický styl, svůj osobitý výraz? Jaké jsou jeho vize, filosofie či teorie? Čím chce OSA být? (Ptal by se jistě stratég architektury Louis I. Kahn.) Architektura ateliéru OSA PROJEKT evidentně sleduje funkčnost, snadnou a rychlou orientaci v objektu, výhledy do krajiny, ale respektuje i genia loci či ducha doby, hledá návaznost na stávající zástavbu, tradici, snaží se vyvážit priority jak klienta, tak vyšší poslání architektury. Dalo by se tedy říct, že jde o originální, fundamentální vyjádření pragmatismu architekta a zároveň přirozeného a edukovaného smyslu pro krásu a eleganci. Některé stavby inklinují k postmodernímu výrazu (Buly aréna Kravaře), jiné jsou spíše minimalistického rázu (Wellness Bílá, mateřská školka v Nové Bělé), některé kombinují oba proudy, další zaujmou modernistickým smyslem lehce dekonstruktivistického (atletická hala Vítkovice), technicistního ražení (ve stylu Richarda Rogerse), hmotově unikátní s výtvarným zpracováním sochařského myšlení ve své sošnosti a jednoduchosti je třeba Hotel Park Inn (komplex Orchard) nebo projekt Kunming (se smyslem pro nadsázku a vtip), graficky promyšlená dekorativnost, i když opatrně konstruovaná, působí osvěžujícím dojmem v interiérech TEVA. Lehký a vzdušný současný design pomocí běžných cenově dostupných materiálů a zařízení je těžké zrealizovat, ale OSE se to celkem daří, jak dokládají např. interiéry v Centru pokročilých inovačních technologií na VŠB-TU nebo v Komunitním centru na Hulváckém kopci či stavba pracovního úřadu ve Frýdku Místku (zde mám na mysli lehkost fasády při použití zateplovacího systému).

OSA si neujíždí na žhavých novinkách a nechce být trendy jen kvůli momentkovým výkřikům nadšení. Drží se raději při zemi, osvědčených vzorů, neboť věří, že právě v obyčejnosti je krása a v trvanlivosti luxus, že pokorná, konzervativní, běžná architektura (v pozitivním smyslu) nepodléhající módním hitům sezony přetrvá déle a nebude k pousmání v budoucnosti. Architektonický styl je nezařaditelný, jak to u komerčně orientovaných ateliérů bývá, záleží na espritu jednotlivých architektů – a to je právě výhodou ateliéru, to je jeho bonus, přidaná hodnota, že jeho tvorba je ze své podstaty pořád jiná, proměnlivá, dokáže se přizpůsobit momentální poptávce a uspokojit nároky klienta. Proto se na první pohled nepozná, co pochází z ateliéru OSA PROJEKT (ale copak se vždy pozná, co je od Jeana Nouvela či Normana Fostera?). A to je právě osvobozující! OSA nerazí jen jednu pravdu, ale tvrdí, že vše je možné, záleží na situaci a přání klienta (a na jeho kapse). (To jsou ostravské limity a životní filosofie. „Vy mi tady navrhujete mercedes, ale klient chce škodovku,“ usmívá se arch. Vojtasík.) Pokaždé je nová situace (jako vesmír, ten je každou minutu nový) a ta si vyžaduje mnoho prostorových úvah a hledání kompromisů mezi zadáním a rozpočtem. Neexistuje pouze jedno řešení (říká Zaha Hadid).

V současnosti se ateliér drží na 40 zaměstnancích, postupující krize jej také zasáhla jako všechny kolem, zvláště v moravskoslezském kraji. Právě proto je nutné psát o těchto běžných úspěších jako o hrdinských činech, aniž by bylo nutno ohánět se přitom prestižními cenami a módními úlety (i když OSA vlastní několik cen Dům roku a Stavba moravskoslezského kraje). Trvanlivost a stabilita v případě OSA PROJEKTU není status quo. Její pracovníci nedělají architekturu kvůli oceněním nebo podle závanů akademické módy, nýbrž s pokorou a úctou, jako střídmý profesionální projev odborníka navrhujícího a stavějícího mimo „tradičně bohatá“ centra (jako je Praha, Brno, Bratislava, Berlín, Londýn či Kodaň). Každé město vyzařuje svou auru, radostně či bolestně vyjadřuje touhu po svém směřování. Záleží jen na nás, jak z jeho úst odezíráme.

Ještě jeden nezanedbatelný moment je třeba zvýraznit. Ateliérem OSA prošlo několik stovek odborníků – jak potvrzuje vedoucí architekt Tomáš Janča, který zde pracuje od počátku, tedy od roku 1992. To může z kritického pohledu znamenat velkou fluktuaci, ovšem z druhé strany to ukazuje, jak silnou pozici OSA v regionu má, kolika lidem umožnila stabilní, tvořivé zázemí v jejich profesní i životní cestě, proto je správné si příběhy seriózní kvality znovu připomínat a vyprávět je z generace na generaci.

V popřevratové době jsme měli pocit, že Ostrava by si zasloužila světovou architekturu. Pocit a emoce kulminovaly ve chvíli, kdy Ostrava usilovala o titul Evropské město kultury 2015 – i když paradoxně v té době už krize klepala na dveře.

Dnes, kdy pocity vystřídala jistota, že lépe už bylo, potřebujeme spíše vědět, že co se týče stavění, urbanismu a rozvoje, máme zde architektonický ateliér, u nějž je možno se spolehnout na to, že zná a ctí originální svéráz Ostravy. Té Ostravy už dávno ne černé, ale zelené, nikoli jen banikovců, ale města sportu 2014, nejen průmyslové, ale i kulturní.

Z jistého časového odstupu a kulturního nadhledu – řečeno s Janem Balabánem – se Ostrava nejeví zdaleka tak beznadějně. Architektura smiřuje člověka se světem. Kde je dobrá architektura, tam je radost pobývat.

Retrospektivní výstava firmy OSA PROJEKT

4. patro Nové radnice – ostravského magistrátu, Prokešovo náměstí

Výstava je uspořádána k 20. výročí založení firmy a představuje zde svou práci bezmála 30 vybranými stavbami a projekty, které v době své dvacetileté působnosti v regionu vytvořila.