MĚSTO. BERLÍN - BRNO

Výstava pod názvem MĚSTO. BERLÍN-BRNO / STADT. BERLIN-BRÜNN mapuje průřez studentských prací ateliérů obou architektů - pedagogů, kteří se rozhodli propojit své ateliéry na rozlišných univerzitách a zadali svým studentům v Drážďanech a v Brně analogické úlohy. Tématem obou ateliérů je město, konkrétně město Brno a město Berlín (v tomto případě ulice Torstrasse) a proměny jednotlivých částí těchto měst v moderní době v souvislosti s nevyhnutnými proměnami architektury, které nová éra přináší.

„Jméno architekta Petra Pelčáka není potřeba brněnskému publiku představovat, stejně tak jako osobu architekta Ivana Reimanna, který patří mezi jednoho z nejúspěšnějších českých architektů tvořících v zahraničí,“ uvádí ředitel Galerie Architektury Gabriel Kurtis.

Výstava dává prostor ke konfrontaci přístupů a výsledků moravských, českých a německých studentů. Kromě výběru výsledků ze společného brněnského zadání budou na výstavě také představeny aktuální projekty Ústavu navrhování pod vedením prof. Reimanna na TU Dresden a průřez prací ústavu prof. Pelčáka na brněnské Fakultě architektury VUT.

Výstava bude otevřena denně od 10 do 18 hodin v prostorách Galerie Architektury Brno od 27. 5. do 26. 6. 2015.

Ivan Reimann: Úvodní slovo k výstavě

Během krátké doby se berlinská Torstrasse změnila ze zanedbané dopravní trasy na velmi populární velkoměstskou lokalitu. Tato proměna je zjevně mnohem více výsledkem zcela nového vnímání dlouho existující skutečnosti, než výsledkem nových architektonických intervencí. Proběhla, aniž by se zástavba Torstrasse nebo její dopravní zátěž výrazně proměnily. Jak to, že se naše vnímání určitého místa tak změnilo, zatímco ono místo zůstává stejné?

Věci a budovy se nedají zredukovat na účel nebo formu. Ona - mnohdy silná - forma je jen prázdnou nádobou, která se lety plní vzpomínkami, příběhy, asociacemi, poukazy a stopami života, který se v ní odehrával. Nevnímáme věci nikdy objektivně tak, jak se nám zjevují, nýbrž promítáme do nich vždy naše představy a očekávání. Možná, že se změnila Torstrasse méně, než její obyvatelé a návštěvníci. Zdá se, že v její syrovosti, zlomenosti a nehotovosti, v posledních stopách, které připomínají zaniklou DDR, mnozí nacházejí to, co v okolních - mezitím renovovaných a etablovaných - čtvrtích centra Berlína chybí.

Co zde nacházejí, jsou volné prostory, které už jinde zmizely. Promítají do těchto prostorů představy svého života a vynalézají tím nové místo, které tak, jak ho vnímají, nikdy neexistovalo. Každý si skládá stávající fragmenty do pokaždé jiného, nového obrazu, který není zobrazením skutečnosti, nýbrž výrazem subjektivního vnímání a představ o životě.

V tomto bodě začíná náš architektonický výzkum: ke každé architektuře patří návrh života, který tato architektura znázorňuje. Úlohou studentských prací bude vyvinout malé budovy pro velkoměstské programy. Pakliže má charakter daného místa zůstat zachován, musejí to být budovy, které sice odpovídají subjektivním životním představám a umožňují individuální způsoby života, které ale zároveň jsou otevřené vůči všemu neznámému v blízké nebo daleké budoucnosti.

Je v podstatě věcí, že se nový a nekonvenční život může nejlépe vyvíjet tam, kde jsou pouta konvence a ekonomický tlak nejnižší. Potíží architektů ale je, že každý projekt nutně nepotřebné prostory zužuje anebo je dokonce ničí. „Kde není nic, je možno vše, kde je architektura, není už možno nic“, tak popsal Rem Koolhaas toto dilema architektů. Znamená to, že každý projekt nutně zničí právě ony svobody, které svojí otevřeností určená místa dělají tak atraktivními?

Ale možná není architektura, která alespoň určité svobody umožňuje, zcela vyloučena. Ze zkušenosti přece víme, že staré budovy, které své původní určení ztratily, najednou umožňují užití úplně nová. Jejich prázdnota může být obsazena novými potřebami a programy. Takovou otevřenost je v naší době čím dál tím složitější uskutečnit: čím přesněji jsou budovy projektovány s ohledy na specifické funkční procesy a programy, tím méně jsou schopny později odpovídat programům jiným.

Jakákoli autenticky velkoměstská architektura bude muset odpovídat ekonomickým realitám dnešní doby a racionálnosti moderních funkčních procesů. Měla by si ale zachovat otevřenost, v níž se individuální život může rozvinout. Je velmi málo investorů, kteří jsou ochotni takovou architekturu zrealizovat. Rozhodnutí investorů jsou ovládána ekonomickými kalkulacemi, jejichž cílem je opak: riziko neočekávaných událostí co nejůplněji vyloučit. Autenticky nové vznikne většinou jen osobní iniciativou jednotlivců, kteří ve svých rozhodnutích nepodléhají, nebo alespoň ne úplně, obvyklým ekonomickým tlakům. Takových projektů vznikla poslední dobou v Berlíně celá řada. Malé, pro normální investory neekonomické proluky na Torstrasse nám nabízí možnost budovy pro individuální a „otevřené“ programy projektovat.

IVAN REIMANN – se narodil v Praze. Studoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze, následně přestoupil na Technickou univerzitu v Berlíně (Technische Universität Berlin), kde roku 1985 promoval. Poté Reimann absolvoval postgraduální studium na londýnské Architectural Association School of Architecture. Roku 1988 v Berlíně založil společně s architekty Thomasem Müllerem a Andreasem Scholzem architektonickou kancelář, kterou od roku 1995 společně s architektem Thomasem Müllerem vede. Architektonická kancelář Thomas Müller Ivan Reimann Architekten má bohaté portfolio realizací, v němž nechybí tak významné stavby, jakými jsou budovy ministerstev (Ministerstvo zahr. věcí, Ministerstvo vnitra) či velký universitní kampus (Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem), co ji činí jednou z nejvyhledávanějších architektonických kanceláří v Berlíně. Paralelně s jejími úspěchy se rozvíjí také Reimannova role pedagoga. V letech 1989–1993 byl architekt Reimann asistentem profesora Jörna Petera Schmidt-Thomsena na Technické univerzitě v Berlíně, roku 1999 mu byla udělena profesura pro obor Nauka o budovách a navrhování veřejných budov na Technické univerzitě v Drážďanech, kde v současné době vede ateliér Ústavu navrhování.

Petr Pelčák: Úvodní slovo k výstavě

Tématem zadávaných ateliérových projektů je od počátku naší výuky na zdejší fakultě architektury město Brno. Město, ve kterém pracujeme a žijeme, o jehož hmotné podobě a jejích proměnách v průběhu posledních dvou století máme určité povědomí. A snad mu i trošku rozumíme. Protože ho máme rádi, snažíme se studovat možné způsoby jeho obnovy, resp. opravy míst a území, která byla poničená. Ať již válkou, arogancí komunistické diktatury či nekulturností doby současné. Zajímají nás rovněž úpravy a opravy území, která, přestože jsou městská, nebyla nikdy urbanizována či jejich urbanizace dokončena. Míst a území obou těchto skupin je mnoho. Nějakým způsobem rozbito je vlastně již od války celé město. A tak je zkoušíme v ideální rovině studentských projektů spravovat.

Akademická půda poskytuje určité výhody: dojdeme-li k závěru, že důvodem disfunkčnosti či rozrušení městského prostředí je např. na Žerotínově náměstí urbanisticky nevhodná budova bývalého Městského výboru KSČ či na Údolní ulici budova bývalého Okresního výboru KSČ týchž vlastností, zadáme studentům prověření možností nové zástavby těchto míst po odstranění urbanisticky problémových staveb. Zatímco u volby a způsobu zadání využíváme výhody universitního prostředí – svobody a nezávislosti, k vlastnímu zpracování návrhu přistupujeme se zkušeností praktikujících architektů a z ní plynoucích požadavků.

Zadání projektů odpovídá fakultními standardy požadované struktuře jejich velikosti a charakteru. V každém semestru tedy vypisujeme tři zadání: malý dům, velký dům a větší soubor budov - urbanismus. Vedeme-li průměrně v každém semestru třicet studentů, potom za osm let výuky bylo na našem ústavu vypracováno téměř půl tisícovky návrhů na opravu či úpravu Brna. Tucet z nich představuje tato výstava.

PETR PELČÁK – brněnský architekt, studoval Vysoké učení technické v Brně, pracoval ve Stavoprojektu Brno v ateliéru Viktora Rudiše, později v architektonické kanceláři Wilhelma Holzbauera ve Vídni. V roce 1992 založil architektonickou kancelář Architekti Hrůša & Pelčák. V současné době působí ve vlastním architektonickém studiu Pelčák a Partner Architekti. Významná je taky jeho pedagogická a publikační činnost i členství v místních i zahraničních oborových spolcích.

Architekt Pelčák patří k architektům, kteří mají velký podíl na proměnách Brna v posledních dvou desetiletích. Z projektů, které jsou již vybudovány, lze jmenovat například obchodní blok Trinity Office Center navržený ve spolupráci s P. Hrůšou, obytný soubor Rezidence Bochořákova nebo Panorama v Bystrci. Některé starší projekty, na nichž se architekt Pelčák podílel, se dočkaly různých odborných ocenění. Jde například o stavbu Galerie Vaňkovka a rekonstrukci Denisových sadů v Brně či správní budovu Povodí Moravy v Olomouci.