Ikonický most pro Amsterdam: Třetí břeh

Dva prvky kompozice - bod a přímka - jsou zde ve vzájemném dialektickém vztahu, tvarovány jako prostory plynutí a trvání, vnášející na světlo různé časy a podmínky, které koexistují a vytvářejí městské prostředí.

Cesty jsou visuté a tekuté linie, umožňující různé volby, různé trasy pro ty, kdo nehledají jen, jak se dostat od jednoho okraje ke druhému, ale výhradně alternativní stezku, jiný pohled na město.

Trvalé zahrady, co nejblíže vodě, zvou vzpomínky Amsterdamu k prodchnutí projektem. Každá část zeminy, vložená do místa, kde předtím byla voda, umožňuje přivlastnit si další bod v krajině, v gestu čistého vztahu k umělému vodnímu systému, který umožnil tuto konstrukci městské reality. Přestože tyto nové poldry přijímají funkci předem programově určené kavárny, kanceláře a opravny kol, většina těchto ploch plní funkci zahrady, jejíž programová nejednoznačnost dává svobodu pro využití městem.

Most pro pěší přináší diskusi o různých rytmech města, shrnující dvě odlišné vrstvy: zrychlený čas proudu, sítí a nestálé krajiny, navrstvené na jinou; čas vytváření vztahů, prchavého ale dlouhotrvajícího usazování, konstrukce teritoria a sil dávné přítomnosti.

Amstel, zdá se, nese ve svém jménu původní esenci návrhu, kde Ame (voda) a Stalle (souš) jsou rozdílné části proměnlivé, ale i spojující krajiny. Třetí břeh řeky je proto spojující a neoddělitelná část místa, jehož perspektivou je novost, místo mimo čas a prostor, trhlina, spojení, setkání.