Debatní večer nad dílem Jana Sokola

Víc než jen přednáška, víc než jen vzpomínání, takový bude večer věnovaný významnému českému architektovi Janu Sokolovi. V mládí jako jeden z mála Čechů pracoval u Le Corbusiera a seznámil se i s Augustem Perretem. Nadhled a rozhled si udržel po celý život, i když nepřízeň doby, nejdříve nacistická, pak i komunistická diktatura jeho krásné projekty většinou zabránila realizovat. Nicméně i to málo, co postavil a co je publikováno, prozrazuje všestranného a hlubokého člověka, který inspiruje i dnes. Ne nadarmo se v současných debatách okolo chrámu sv. Víta znovu začalo častěji skloňovat jeho jméno. Večer zahájí přední český historik architektury Zdeněk Lukeš úvodem do Sokolova díla. Poté bude následovat panelová debata, do které se zapojí i oba architektovi synové: filozof Prof. Jan Sokol a výtvarník Václav Sokol. Večer bude moderovat Norbert Schmidt. Debatní setkání u Nejsv. Salvátora se koná ve spolupráci Centra teologie a umění při KTF UK, Akademické farnosti Praha a teologické revue Salve.

„Po Hilbertově smrti převzali vedoucí úlohu při dokončování úprav katedrály sv. Víta umělečtí teoretikové a věnovali se hlavně zařizování liturgicky zcela bezúčelných ochozových kaplí. [...] Při vnitřních úpravách spojeného interiéru svatovítského se zapomnělo zcela na to, že jde o kostel. [...] Dnes je však, myslím, každému jasné, že nedostatky nelze odstranit zdobením, ale vyřešením podstatných věcí, a že to, co nám u Sv. Víta stále vadí a vyvolává onen dojem nedokončenosti, je právě to, že podstatné věci zde stále nejsou v pořádku.“   „Brzy na to přišel druhý vatikánský koncil a jeho liturgické reformy. Když jsem přečetl příslušnou konstituci – strnul jsem. Ne že bych snad s prohlášenými změnami nesouhlasil. [...] Ale tento požadavek, závazně prohlášený, znamenal, že všechny dosavadní kostely – nebo alespoň velká část – se svým výrazným oddělením kněžiště od lodi, jsou pro bohoslužbu nového typu špatně použitelné, nebo dokonce nepoužitelné v dnešní formě, a vyžadují si přinejmenším radikální úpravu vnitřní dispozice.“   Jan Sokol Ing. arch. Zdeněk Lukeš ( 1954) je přední český historik architektury 19. a 20. století a publicista. Od začátku 90. let působí na Pražském hradě v tamním památkovém odboru. Přednášel na Technické univerzitě v Liberci, kde v letech 2000-2003 působil také jako děkan Fakulty architektury. Dnes přednáší na New Yourk Univesity v Praze. Pro veřejnost mimo jiné nepravidelně pořádá velice oblíbené vzdělávací "Psí vycházky" za architekturou. Lukeš je autorem či spoluatorem mnoha odborných i popularizačních článků (Respekt, Lidové noviny, MFDnes, Architekt, Revolver revue, Umění, UNI, etc.), přednášek (Café Orient) a knih s výstav (J. Plečnik – Architekt Pražského hradu, Pražský hrad za TGM, 10 století architektury - Architektura XX. století, Praha 1891-1914, Splátka dluhu etc.). Prof. Jan Sokol ( 1936) se vyučil a pracoval jako zlatník, později mechanik. V sedmdesátých letech vedl různé bytové semináře, v roce 1976 podepsal Chartu 77. V letech 1990-92 byl poslancem Federálního shromáždění za Občanské fórum a místopředsedou Sněmovny národů. V roce 1998 byl ministrem školství ČR a v roce 2003 koaličním kandidátem na prezidenta republiky. Od roku 1991 přednáší filozofii, antropologii a religionistiku na Pedagogické a Filozofické fakultě UK a od roku 2000 na Fakultě humanitních studií UK. Jan Sokol spolupracoval na ekumenickém překladu Bible, přeložil řadu filozofických knih a sám je autorem mnoha článků a odborných publikací (Člověk a svět očima bible, Čas a rytmus, Malá filosofie člověka etc.). Václav Sokol (* 1938) je kreslíř, grafik, typograf. Vystudoval střední výtvarnou školu (1953–1958), ale pro svůj „buržoazní a katolický původ“ nesměl studovat dále na vysoké škole. V letech 1959–1967 pracoval v Památníku národního písemnictví a v letech 1971–1990 jako vedoucí propagace, grafik a nakonec jako vrátný ve státním podniku Stavby silnic a železnic. Od 90. let pracuje především jako grafik, ilustrátor a volný umělec. V letech 1993–1999 působil v čtrnáctideníku Architekt. Spolupracuje na typografické úpravě knih (Nakladatelství Triáda, Divadelní ústav) a píše články o výtvarném umění do Katolického týdeníku, Perspektiv a Revolver Revue.