Radikální přestavba pražské menzy Karla Pragera. Video-prohlídka nového sídla FHS UK s architektem Ladislavem Kubou
Za křehce působící skleněnou fasádou budovy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy se rozprostírají interiéry, kterým na celé čáře dominuje pohledový beton. Příběh vzniku oceňované stavby, která vznikla přestavbou bývalé menzy z 80. let od Karla Pragera, přibližuje architekt Ladislav Kuba v 17. díle pořadu Architektura v betonu z produkce EARCH.TV, který vzniká ve spolupráci se společností Českomoravský beton.
Nová budova Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze-Troji byla slavnostně otevřena už v září 2020. O tom, že patří mezi nejvýraznější realizace posledních let u nás, však stále není pochyb. Zvýšené pozornosti se jí dostalo i v tomto roce, kdy byl jejím autorům Ladislavu Kubovi a Tomáši Pilařovi udělen titul Architekt roku 2022.
Stavba stojící mezi výškovými budovami kolejí 17. listopadu ukrývá za svými skleněnými fasádami působivé interiéry, ve kterých převládá pohledový beton. „My ten materiál máme rádi, protože má jakousi pravdivou charakteristiku své podstaty, u betonu se snoubí vlastnost estetická a konstrukční nebo užitková,“ zdůvodňuje výběr materiálu Ladislav Kuba. S betonem ostatně studio Kuba & Pilař pracuje často, důkazem z posledních let může být třeba přístavba Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích.
Více k tématu
Architekti z brněnské kanceláře Kuba & Pilař architekti se svým návrhem zvítězili v architektonické soutěži uspořádané již v roce 2009. Jejím zadáním bylo přestavět původní objekt menzy od architekta Karla Pragera na sídlo Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. „Stavba z 80. let minulého století s náročnou konstrukcí zvedaných stropů a hlubokou centrální čtvercovou dispozicí měla nespornou architektonickou kvalitu odpovídající době svého vzniku. Pro nové využití Fakultou humanitních studií však byla nutná radikální proměna,“ vysvětlují architekti.
Z původní Pragerovy stavby tak zůstala pouze nosná konstrukce. Vůbec nejvýznamnějším zásahem do vnitřní organizace prostoru bylo vybudování centrální dvorany osvětlené světlíkem rozprostírajícím se přes celý strop. Do jejího prostoru se pak obracejí vykonzolované galerie zpřístupňující jednotlivé seminární místnosti a kanceláře ve vyšších nadzemních podlažích. V přízemí se pak nacházejí posluchárny, aula, knihovna a děkanát.
Jak napovídá již řešení zastřešení dvorany, klíčovým bodem návrhu se stalo téma přívodu denního světla do všech místností. „My jsme proto zvolili koncept, že všechny pracovny a seminární místnosti umisťujeme po obvodu stavby,“ popisuje Ladislav Kuba.
Představený celoskleněný plášť, který obaluje budovu zvenčí, funguje jako membrána, která dává budově jasně zapamatovatelnou tvář a zároveň chrání místnosti před hlukem. „Stojíme na místě, které má ohromný potenciál, ale také určité problémy. Ústí tady tunel Blanka, je tady šestipruhová komunikace, takže to místo je rozporuplné,“ říká v 17. díle pořadu Architektura v betonu Ladislav Kuba. V další etapě by se mělo dočkat revitalizace také okolí stavby, aby zde mohli studenti a studentky trávit svůj volný čas.
- autor: Adéla Vaculíková *
- publikováno: * 23. 1. 2023