Přední čeští architekti rozebírali téma panelových sídlišť

Jak se lidem žije v panelových sídlištích? A jaký vliv má architekt na život v prefabrikovaném prostředí? Na otázky týkající se problematiky panelových sídlišť odpovídali v rámci diskuzního večera cyklu ARCHITEKTI CZ přední představitelé české architektonické scény – Jitka Ressová, David Vávra, Marek Štěpán, Svatopluk Sládeček, Kamil Mrva a Ondřej Chybík.

Tématem třetí části diskuzního večera ARCHITEKTI CZ ve Zlíně byly paneláky. Volba východomoravského města Zlín jako půdy pro diskuzi tohoto tématu byla více než příhodná, neboť právě zde vznikl téměř před sedmdesáti lety první panelový dům.

Svými otázkami na diskutující šestici architektů navázal moderátor Jaroslav Sládeček na předcházející témata večera, kterými byly tradice v architektuře a boje s památkáři i otázky spojené s materiály a prefabrikací. Oproti problematice prefabrikace, kde architekti řešili materiálovou přirozenost a její následný vliv na ráz stavby, cílily otázky týkající se paneláků spíše na „lidský rozměr“ věci. Architekti tak řešili například obnovu sídlišť, faktory vedoucí ke spokojenému životu člověka či rozpor mezi prefabrikovanou výstavbou a zachováním lidské autenticity.

Téma otevřel David Vávra, který svou zkušenost s paneláky demonstroval na příkladu své architektonické praxe. Výstřední přestavba panelového domu v Hodkovičkách na okraji Prahy, která se bezprostředně po svém dokončení nesetkala pouze s kladným přijetím obyvatel, totiž přinesla mnohem více, než jen výměnu oken nebo zateplení fasády. Odstartovala sled proměn, které vedly ke značnému zkvalitnění života v paneláku, za nimiž stojí trojice místních podnikavých obyvatelek. Tímto příkladem tak Vávra nastínil myšlenku, která provázela celý zbytek večera – význam sousedství a komunitního přístupu pro životu na sídlištích.

S velkým významem sousedských vztahů souhlasil také architekt Marek Štěpán, který svůj názor jakožto doložil i na své osobní zkušenosti – sám totiž na sídlišti vyrůstal. Vzhledem k problematice kvalitního prostředí pro život na sídlišti zdůraznil Štěpán také potřebu správné míry prefabrikace, jež by neměla zničit lidskou autenticitu. Špatný postup tvorby lidských sídel pak ukazuje na odklonu od kvalitních sídlišť šedesátých let k neosobnímu přístupu k projektům vznikajícím koncem let osmdesátých.

„Je-li prefabrikace akceptovaná nejširší společností a ujme se, je to správně. Příkladem může být například známá „tonetka“ 14, což je vlastně také prefabrikovaný kus. Podobně je to i s panelákem... Ve špatné se to přehoupne až ve chvíli, kdy převáží byrokratický živel a proces se zvrhne v obrovskou neosobnost. Příkladem jsou třeba sídliště vznikající na konci 80. let,“ pronesl během diskuze Marek Štěpán.

Citlivé zacházení s prefabrikáty zmiňuje také zakladatel brněnského ateliéru New Work Svatopluk Sládeček. I on upozorňuje na nutnost citlivého zacházení s prefabrikátem, u kterého hrozí, že se stane nástrojem pro vznik nekvalitního životního prostředí.

Také architekta Jitka Ressová se připojila k myšlence, že za kvalitou života na sídlišti nestojí ani tak architektura samotných objektu, jako spíše celkové urbanistické řešení, již několikrát zmiňované sousedství a také uchopitelnost měřítka počtu lidí společně žijících na sídlišti.

Součástí diskuze bylo také téma obnovy a revitalizace paneláků, které převážně díky vlně zateplování a proměně „původní panelákové šedi v pestrobarevné palety“ budí v posledních letech rozporuplné ohlasy. Svůj názor na obnovu paneláků nastínil architekt Kamil Mrva, který se ve své tvorbě přiklání k citlivějšímu přístupu a zvýraznění původních hodnot rekonstruovaného objektu.

Celý večer zakončil nejmladší host večera Ondřej Chybík. Ten do diskuze přispěl svými poznatky ze zahraničního studia a jako určitou paralelu k tuzemským sídlištím zmínil „strojovou“ výstavbu prefabrikovaných bungalovů v Brazílii.