EARCH.TV: Druhá část debaty osobností české architektury, tentokrát na téma Praha vs. Brno

Brno vs. Praha

O Brně se mluvilo jako o funkcionalistickém městě, zatímco o Praze jako o městě volných tvarů. Poté se diskutující začali věnovat příkladu těchto dvou přístupů a to napříkladu administrativní budovy, která stojí naproti brněnskému nádraží. Ta totiž doznala vizuální změny v podobě úpravy fasády. Na původním projektu se podílela také Alena Šrámková a sama byla překvapena, jak volnotvarově je fasáda dotvořena. Přestavbu fasády domu všichni zkritizovali a mohlo se přejít k další otázce.

Kaplického knihovna se mi (ne)líbí

Pana architekta Kaplického se diskutující zastávali s respektem, Ivan Ruller přirovnal knihovnu ke světové architektuře a ke stavbě Chrámu sv. Víta. Nicméně architekta Alena Šrámková ji vnímá jako exhibicionismus. David Vávra vidí v Chobotnici svobodu, a to jak v navrhování, tak ve společnosti. Podle něho nám taková stavba chybí a rád zavzpomínal na radostnou svobodu devadesátých let a na ideály Václava Havla. Szymon Rozwałka se pak vyjádřil k chování architektů a politiků, za které se stydí. Byla to prý fraška. Podle něho se také bojíme nové architektury a právě v tomto „srabáctví“ viděl problém.

Mluvilo se také o odvaze porušit podmínky soutěží. Luka Križek a většina diskutujících se s ním shodla na tom, že je jim opravdu líto, že dům nestojí, podle nich jsme přišli opravdu o hodně. Debata na toto téma byla opravdu živá a chvílemi to vypadalo, že architekti se rozdělili na dva tábory. Shodou okolností to bylo rozdělení genderové, které by se mimo jiné dalo popsat jako Šrámková proti všem.

Pavel Nalezený připomněl, jak Kaplický vnímal krásu v architektuře. Zároveň přinesl povzbuzení a mírný optimismus.

Všichni diskutující se však shodli na tom, že porotě by měla být prokazován respekt a že bychom měli bojovat za to, aby se projekt, který v soutěži vyhrál, postavil. I když se nám zrovna nelíbí.

Alena Šrámková pak vysvětlovala svůj názor, proč v knihovně vidí exhibicionismus a naopak v ní nenašla nic důstojného. David Vávra s architektkou vedl diskuzi o tom, zda nevnímá důstojnost pouze pravoúhle a polemizoval nad tím, zda je společnost připravená na to vnímat reprezentativnost i trochu jinak.

„Architektura má mnoho podob a mnoho tváří a není o tom, abychom se vzájemně líbili, je důležité dělat své věci, za tím si stát a o něco usilovat. To je podle mě daleko víc, než žít s mainstreamem a začít dělat pouze takové baráky, které jsou teď v módě. To by mě nebavilo,“ nechal se slyšet Luka Křižek.

Veřejnost a architektura

Diskuze se potom posunula od Kaplického a mluvilo se o styku veřejnosti s architekturou, o faktoru času a o porozumění společnosti architektuře. Alena Šrámková zmínila zajímavou myšlenku, že se teprve teď dostalo porozumění funkcionalismu. Proto je podle ní těžké s veřejností o architektuře mluvit. Naopak zpochybnila kvality Chobotnice právě tím, že jí porozuměla většina. Nad úlohou veřejnosti se mnozí neshodli, nemluvilo se tedy ani o tom, jakým způsobem veřejnost zapojovat, ale jestli vůbec.

Na závěr diskuze mluvil Ivan Ruller, který přišel se zajímavou myšlenkou. Pokud se někde objeví exemplární příklad špatné architektury, veřejnost to nechává naprosto klidnou, pokud se ovšem zjeví kvalitní a mimořádná architektura (a jako taková má zajisté rozpoutat debatu), vždy budou slyšet převážně názory proti. Měli bychom tedy veřejnost vnímat s velikou rezervou, brát ji jako zásadní kritérium je podle Rullera naprosto špatné.

• autor: Tomáš Kodet *
• publikováno: * 27. 2. 2017
• zdroj: * Architekti.cz