EARCH.TV: Architektura – umění nebo řemeslo? 4. díl pořadu ARCHITEKTI CZ tentokrát se sedmi architekty v Liberci.

Umění a řemeslo

Moderátor Jaroslav Sládeček, autor knihy Architekti CZ, začal spíše teoretickými otázkami a teprve poté se přešlo ke konkrétním realizacím a k otázkám tak trochu na tělo. Do jaké míry je tedy umění součástí tvorby architektů? Jak moc ovlivňuje jejich práci a jakým způsobem se promítá do jejich děl?

Nejstarším účastníkem diskuze byl Josef Pleskot z AP Atelier, který začal odpovídat jako první. Mluvil o tendenci vytrácení umění z architektonických děl a zavzpomínal na své dospívání, kdy se rozhodoval o svém budoucím povolání. Uvažoval prý o čistě umělecké dráze, ale nakonec se vydal studovat architektu. Brzy pak zaplašil myšlenku, že je architektura uměleckým oborem.

Svatopluk Sládeček z ateliéru New Work připomněl Adolfa Loose, který odmítal myšlenku, že je architektura umění. Sám za sebe uvedl jeden rozdíl, který vnímá. „Umění jsem sice ukradený, ale mluví na mě, zatímco řemeslu jsem ukradený stejně tak, ale nijak ke mně nepromlouvá.“

Je zajímavé, že tuto otázku pochopili všichni trochu jiným způsobem. Každý z panelistů tak představil svůj pohled na danou problematiku. Zaznělo spoustu odlišných názorů a diskuze se dostala do úplně jiné roviny.

Prokop Tomášek z ateliéru A69, se podle svých slov vždy snaží, aby jeho realizace byly více než jen dobře nakreslený dům. Tomáš Klanc z ateliéru Klanc hovořil především o práci architekta na stavbě, kterou považuje za čistě řemeslnou, mluvil o konfliktech s obkladači a instalatéry, kteří perfektně rozumí svému řemeslu, ale nevnímají celkový koncept domu. Na jeho příspěvek o několik minut později reagoval ještě Radek Vaňáč ze studia Raketoplán, jenž mluvil o případech, kdy se umění a řemeslo spojí v jedno.

Před ním zazněla ještě zajímavá myšlenka od Pavla Nalezeného ze stejného ateliéru Raketoplán, který umění vidí ve dvou rovinách. První z nich může být například výhled z okna, nebo průhled chodbou. Nejmladší ze všech architektů Michal Krištof z ateliéru Chybík Krištof AA mluvil o architektuře jako o komplexní záležitosti, kterou je ale potřeba prezentovat jednoduchou a srozumitelnou formou.

Otázky na tělo, komentování z první ruky

Druhým tématem byl umělecký počin přímo v realizacích, které architekti navrhli. Otázky byly položené přímo na tělo jednotlivým účastníkům a nastala tak jedinečná příležitost poslechnout si jejich vlastní komentář. Mimo jiné zazněly i mnohdy zábavné historky či koníčky architektů.

Josef Pleskot mluvil o mozaice od Zdeňka Sýkory na piazzettě divadla v Lounech, Svatopluk Sládeček se vyjadřoval ke scénografii, kterou navrhoval pro hru Korespondence V+W, a k práci architekta v prostředí ryze uměleckém. „Dílem je hra, instalace je pouze služebná,“ okomentoval.

Prokop Tomášek byl v diskuzi spojován především se svojí hudbou, jež mu podle něj život sice rozhodně neusnadňuje, ale svým způsobem mu pomáhá se od architektury odreagovat.

Tomáš Kancl diskuzi vrátil k jednotlivým realizacím, rozpovídal se o geometrické abstrakci a náhodnosti, kterou promítl do interiéru jednoho z rezidenčních domů. Přesvědčil tehdy investora, aby měl z realizace domu radost a vymyslel si do ní příběh. Nakonec díky matematice a citátu z knihy Malý princ od Antoine de Saint-Exupéry vymysleli fresku z hliněné omítky: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“

Pavel Nalezený zmínil ledovou skořepinu v Kanadě, na které se podílel, dále ale mluvil o odreagování a o snaze vnímat názory lidí z různých oborů. Jeho kolegu z ateliéru Raketoplán Radka Vaňáče baví všímat si umění ve veřejném prostoru, reagoval tak na projekt Josefa Pleskota, který architekt představil. Michal Krištof pak zavzpomínal, jak se jim povedlo přesvědčit investora, aby si místo krbu koupil obraz.

• autor: Tomáš Kodet *
• publikováno: * 13. 3. 2017