Vstupní bránu do slovenských lázní sjednocuje hliníková krytina PREFA

Všechno je navrhnuto v obloucích

Atypicky řešená stavba je vsazena do celkově elipsovitého tvaru přilehlých nádvoří z každé strany budovy. Se stejnou excentricitou kopírují tvar této křivky i konvexní štítové stěny pod velmi mírně skloněnou a uprostřed hřebene sníženou sedlovou střechou. Ta směrem k okapní hraně na každé straně objektu přesně ve svém středu padá trychtýřovitě až k patě objektu. Tento prvek je dominantou celé stavby. Z dálky evokuje a doslova zhmotňuje tryskající pramen. Odkazuje tak na smysl existence celého koupaliště.

Tvarově náročná je rovněž samotná nosná konstrukce, kterou tvoří obloukové dřevěné lepené vazníky. Interiér haly není nijak rozčleněn a nabízí proto pohledy na organicky působící dřevěnou konstrukci. Pomocné prostory (sklady, šatny pro personál, kotelna a další) se nachází v chytře situovaných bočních křídlech, které na hlavní ponton navazují v oblasti štítových stěn. Nenásilně vstupní halu doplňují, a přitom pomáhají návštěvníky navádět ke vstupu pod symbolický pramen. Samotný vstup, resp. výstup z budovy je z obou stran ještě chráněn předsazenou prosklenou konstrukcí kruhového přístřešku, která zvýrazňuje charakteristickou dynamiku vstupního objektu.

Dvakrát do stejné řeky…

Ateliér na baště, který v čele s architektem Ladislavem Bakšou stojí za současnou vizuální podobou termálního koupaliště, myšlenku tryskajícího termálního pramene již jednou využil. A to při rekonstrukci wellness a krytých bazénů v Podhájské. Tento opticky sjednocující prvek, na kterém původně pracovali s kolegou Igorem Bujdákem a dalšími spolupracovníky více než pět let, se nakonec stal rovněž základem pro pojetí vstupní budovy do celého areálu. „Symbol pramene krásně a citlivě vystihuje charakter Podhájské. Elegantně propojuje svět před a uvnitř koupaliště, a přitom je excelentní vizitkou novodobé architektury,“ upřesňuje Ladislav Bakša. S odstupem času a s již získanými zkušenostmi jim však tentokrát podobný projekt zabral o pětinu méně času.

Hlavními stavebními materiály využitými při stavbě byly dřevo, sklo a hliník. Jejich vzájemná kombinace působí dynamicky a vzhledem k charakteru stavby i velice nadčasově. Je patrné, že se architekti zamýšleli nejenom nad vizuální stránkou stavby, ale také nad tím, že zde patrně bude alespoň stejně tak dlouho, jako ta původní, tedy minimálně 50 let. Při životnosti použitých materiálů a nadčasovosti stavby je to zcela nepochybné.

Kvalita postavená na detailech

„Hliníkovou střešní krytinu PREFA jsme použili pro tento typ stavby vůbec poprvé. Plechové pásy PREFALZ v odstínu P.10 zinkově šedá a v hladkém provedení, které jsou v Podhájské použity, jsou poddajné, a přitom velmi pevné, odolné a dlouhodobě bezúdržbové. Ideálně se hodí pro daný charakter stavby a ani si dnes už neumím představit, že bychom použili jiný materiál,“ popisuje Igor Bujdák. Současně ale dodává, že v rámci tak komplikovaných tvarů, jaké vstupní objekt v Podhájské má, je kromě kvality materiálu důležitá ještě jedna věc, a to úzká vazba s klempířem a dodavatelem materiálu. „Mnoho atypických detailů vyžadovalo nejenom systémová, ale i individuální a operativní řešení. Vše musí nejenom dobře vypadat, ale také fungovat. A jak víme, jeden špatně provedený detail může dokonale devalvovat kvalitu celého, jinak bezproblémově funkčního systému,“ doplňuje Bujdák. Klempíř Róbert Nyári, který PREFALZ v Podhájské instaloval, se tak musel vypořádat například s netradičním řešením odvětrávání, skrytým pohyblivým kotvením, umožňujícím dostatečnou dilataci materiálu, přechody mezi různými sklony střešní roviny až po zcela vertikální rovinu fasády nebo zaoblením zužujících se šárovaných pásů.

Osobní přístup

Bylo od začátku jasné, že použita bude plechová krytina. Žádný jiný typ střešní krytiny by nevyhověl ani požadavkům architektů, ani investora. O tom, že to bude právě PREFALZ ale rozhodl především osobní přístup a vysoce odborná úroveň technické podpory od společnosti PREFA Aluminiumprodukte. Ateliér na baště se na ni mohl spolehnout už při samotném rýsování a následně i v průběhu stavby samotné. Není proto tajemstvím, že skupina architektů okolo Ladislava Bakši pravděpodobně lehkou hliníkovou krytinu PREFA nepoužili ve svých dílech naposledy.