Unikátní fasádu švýcarského vinařství vytvořila robotická paže

Manželé Martha a Daniel Gantenbeinovi od roku 1982 produkují na svých vinicích v malé švýcarské vesničce Fläsch nedaleko Lichtenštejnska a Rakouska malé množství vína, které se ovšem díky své kvalitě distribuuje do celého světa. O rozkvětu vinařství svědčí i projekt na rozšíření výrobních kapacit z roku 2006. Pro vypracování projektu majitelé tehdy oslovili švýcarské studio Bearth & Deplazes Architects sídlící v nedalekém Churu. Jednalo se o novou budovu s velkou místností, kde v dřevěných sudech probíhá klíčový proces fermentace hroznů, při kterém se vytváří alkohol a mošt z révy se tak mění na víno. V podzemí se pak nachází sklep pro skladování sudů vínem a na otevřené střešní terase během recepcí probíhá samotná degustace.

Až v procesu výstavby byli dále k projektu přizváni architekti z jiného švýcarského ateliéru Gramazio & Kohler, kteří se proslavili svým zájem o digitálně řízenou, experimentální architekturu. Sami o sobě říkají, že „naše návrhy propojují fyzickou podstatu architektury s digitální logikou“. Při navrhování proto kromě tradičních výkresů používají programování pro generování výsledných tvarů. Úkolem ateliéru Gramazio & Kohler mělo být zpracování fasády nového servisního objektu.

Základem se stal jednoduchý betonový skelet vyplněný cihlami – taková zeď se pak chová jako určitý regulátor teploty a slunečního světla uvnitř budovy kvůli zajištění optimálních podmínek pro fermentaci vína. Sluneční světlo tak může v kontrolovaném množství pronikat skrze perforovaný cihlový plášť, který je kvůli větru zevnitř zarámován polykarbonátovými panely.

Pro výsledné ztvárnění fasády architekti využili nejnovější metodu robotické produkce vyvinutou na jedné z nejlepších architektonických škol světa – curyšské ETH. Tato technologie umožnila podle naprogramovaných parametrů přesné položení všech dvaceti tisíc cihel pod přesným úhlem. „Tento postup nám umožnil navrhnout a následně postavit jednotlivé stěny s odpovídající světelnou a vzduchovou propustností a zároveň vytvořit vzor pokrývající fasádu celé budovy,“ komentují architekti Fabio Gramazio und Matthias Kohler.

Princip usazení jednotlivých cihel v rámci celé fasády si můžeme představit jako pixely na monitoru. Jejich individuální uzpůsobení pomáhá zformovat výsledný obraz. Takto pojatá stěna ovšem oproti obrazovce vykazuje mnohem větší počet dimenzí, rozehrává hru plasticity, barvy, světla a zároveň se mění podle zorného úhlu pozorovatele a v závislosti na denní době.

Předlohou pro fasádu byl digitální model košíku naplněný obrovskými hrozny o různých průměrech. Digitální data z nasimulovaného modelu pak byly přeneseny do reálného natočení konkrétních cihel pomocí robotické paže, která se postarala i o ideální množství a umístění spojovací hmoty. Přestože spoje mezi cihlami byl ponechány kvůli zajištění větší transparentnosti otevření, zatěžovací zkoušky prokázaly vysokou konstrukční efektivitu a na rozdíl od běžných prefabrikovaných stěn nebylo potřeba žádné dodatečné zpevnění.

Celkem 72 dílců fasády vzniklo jako pilotní projekt ateliéru Gramazio & Kohler ve výzkumném oddělení školy ETH. Po dokončení došlo k jejich převozu přímo na místo, kde je následně usadil jeřáb. Vytvoření fasády o celkové ploše 400 metrů čtverečních probíhalo ve velmi napjatém termínu třech měsíců.

Video zachycující výrobní proces stěn fasády