Jak na efektivní spolupráci s TZB?
Za poslední roky prodělalo technické zařízení budov výrazný vývoj, přičemž klíčovým faktorem je nejen technologický pokrok, ale také rostoucí důraz na energetickou efektivitu, ekologickou udržitelnost a flexibilitu budov. Jak se tyto změny promítají do spolupráce architektů a odborníků na TZB? O tom jsme hovořili s Antonínem Kašparem ze společnosti Subtech.
Navigo Solutions s.r.o. , 5. 3. 2025 / Advertorial
Jak se v této souvislosti mění spolupráce architektů s TZB?
Antonín Kašpar: Dnes podle mého odhadu tvoří TZB přibližně 60 % celkové investice do stavby. Tento podíl ukazuje, jak zásadní roli technologie v moderních budovách hrají. Z toho vyplývá, že TZB potřebuje stále více prostoru, a to nejen pro samotné instalace, ale i pro budoucí údržbu a modernizaci. Když jsem před dvaceti lety začínal, většina profesí v oblasti TZB měla spíše minoritní vliv na celkový návrh stavby. Dnes je však situace zcela jiná – není místnost, kde by se nějaký aspekt TZB neřešil.
Architekti se tak už ve fázi návrhu musí zaměřit na dostatečné technické prostory, velké šachty a přístupnost rozvodů. Specifické požadavky pak přinášejí například nemocnice, laboratoře nebo datová centra, kde se nároky na technologie ještě více násobí. Z tohoto důvodu je důležité, aby architekti a odborníci na TZB spolupracovali již v raných fázích projektu, což dříve nebylo pravidlem.
V čem tedy dochází k nejčastějším střetům mezi architektonickým návrhem a potřebami TZB?
Současné stavby musí pojmout stále více technologií, avšak často se navrhují s omezeným prostorem. Tento rozpor je jedním z nejčastějších zdrojů komplikací. Navíc budovy jsou koncipovány na životnost padesát a více let, zatímco technologické instalace je nutné měnit v intervalu patnáct až dvacet pět let.
V minulosti byly budovy navrhovány tak, aby šachty umožňovaly snadnou výměnu technologií napříč patry. Dnes však tento koncept ustupuje, což považuji za chybu. Absence flexibilních instalačních řešení znamená, že při modernizaci TZB často dochází k rozsáhlým stavebním úpravám a nutnosti vyklizení větších částí budovy, což přináší značné finanční i provozní komplikace.
Dotýkáme se tu tedy i tématu cirkulární architektury… Jaké jsou v TZB v tomto ohledu trendy?
Cirkulární architektura je v oblasti TZB poměrně složité téma, protože jednotlivé profese pracují s širokou škálou materiálů, z nichž mnohé nelze snadno recyklovat. V praxi se bohužel stále velká část materiálů po rekonstrukcích likviduje a končí na skládkách.
Existují však technologie, které pomáhají redukovat množství odpadu a zvyšovat efektivitu využití materiálů. Například v elektroinstalacích se dříve pracovalo výhradně s měděnými kabely, ale dnes se stále častěji využívají přípojnicové systémy, které minimalizují potřebu tahání rozsáhlých kabelových svazků. Významným trendem je také integrace chytrých prvků do rozvaděčů, což umožňuje přesnější řízení spotřeby energie a optimalizaci provozu budov.
Poměrně zajímavé jsou prefabrikované koupelny, kde je většina profesí namontována s minimálním odpadem ve výrobě.
Vývoj materiálů také směřuje k udržitelnějším variantám, jako jsou plastohliníkové trubky. Ty kombinují chemickou odolnost plastu s mechanickou pevností hliníku, což přináší jak ekologické, tak i provozní výhody.
Jak smysluplné a efektivní je pro vás vstoupit do jednání s architektem, potažmo investorem už na začátku přípravy architektonické práce?
Dříve bylo běžné, že architekti na začátku řešili projekt primárně s investorem a odborníky na TZB oslovili až ve chvíli, kdy se blížilo stavební řízení. Tento přístup byl však často neefektivní, protože v této fázi už nebylo snadné zásadně upravit návrh budovy tak, aby plně reflektoval potřeby technologií.
V posledních letech se situace mění a my jsme do konzultací zapojováni již od počátečních fází. To je výhodné, protože můžeme předem definovat prostorové a technické požadavky. Na druhou stranu je to někdy frustrující, protože investoři v průběhu procesu často mění zadání, což vede k opakovanému přepracování projektu. Tato dynamika klade velké nároky nejen na nás, ale i na architekty, kteří musí projekt flexibilně přizpůsobovat novým požadavkům.
Více k tématu
Vidíte tedy nějaké řešení, jak spolupráci architekta a profesantů TZB zefektivnit?
Na základě zkušeností z velkých projektů se ukazuje jako efektivní model, kdy všechny profese TZB koordinuje jedna osoba nebo firma. Tento koordinátor komunikuje přímo s architektem či hlavním projektantem a zastřešuje vzduchotechniku, vytápění, chlazení i elektroinstalace. Díky tomu lze sjednotit technologickou koncepci a předejít neefektivnímu řešení problémů na poslední chvíli.
Pokud architekt spolupracuje s jednotlivými profesemi TZB samostatně, vzniká složitá síť komunikace, která často vede ke zmatkům a neefektivním rozhodnutím. Centralizace koordinace TZB proto může výrazně usnadnit práci jak projektantům, tak architektům a v konečném důsledku i investorům.
Do budoucna lze očekávat další inovace v materiálech, modularitě systémů a integraci chytrých technologií, které pomohou zvýšit efektivitu a udržitelnost budov. Výzvou však zůstává hledání řešení, která umožní snadnější recyklaci a dlouhodobou životnost technologických instalací bez nutnosti rozsáhlých stavebních zásahů.
