Dřevostavby očima architekta Vladimíra Baldy

Dřevo je jedním, nikoliv jediným stavebním materiál, ze kterého se domy staví. Není to materiál jednoznačně nejlepší, to by z něj stavěli všichni, ale ani nejhorší, protože se používá ve velké části domů a pro domy celé. Dřevostavba není výrazně levnější než stavby z ostatních běžně používaných materiálů. Je náročnější na pečlivé provádění stavby, které často dosahuje až "strojírenské" přesnosti a to se zákonitě musí projevit v ceně. Pro může být konečná cena dřevěného domu o něco vyšší v porovnání s klasickým zděným domem. Stavba dřevostavby je rychlejší pouze za určitých podmínek, které se týkají hlavně způsobu montáže. Pokud celá "výroba" probíhá přímo na stavbě, bez použití předvyrobených dílců může se délka stavby blížit stavbě zděného domu a to i proto, že technologie zděných staveb se za poslední roky výrazně posunula směrem k přesnému a rychlému zdění. Stavba dřevěného domu se nicméně dá provádět i za velmi nízkých teplot a tím zkrátit celkovou dobu výstavby. I dřevěný dům může akumulovat a mít tak stabilnější vnitřní prostředí. Použitím vhodných materiálů a doplňkových konstrukcí lze dosáhnout výrazného zvýšení akumulačních vlastností dřevostavby. Podlaha vylitá ze sádrové hmoty (anhydrit) se dnes v dřevostavbách používá zcela běžně. Dalšího zlepšení akumulace lze dosáhnout např. použitím hliněných omítek na stěny nebo zdvojením obkladových desek ze sádrokartonu. V neposlední řadě lze interiér dřevostavby doplnit i akumulační stěnou, která může mít i konstrukční funkci.

Dřevostavby jsou vhodné pro energeticky úsporné stavby, protože si stavebník si může velmi svobodně určit tloušťku izolace v obvodových stěnách a tím ovlivnit energetickou náročnost domu. Bezpodmínečně nutné je, ale zajistit dobrou vzduchotěsnost domu, což bývá u dřevostaveb často náročnější než u ostatních stavebních systémů. Stavby ze dřeva není možné apriori označit za stavby ekologické. Vliv stavebního materiálu na životní prostředí se porovnává pomocí různých metodik. Zatímco samotné dřevo vychází ve většině hodnocení velmi dobře tak u další materiálů, které se v dřevostavbách standardně používají, lze najít velké rozdíly v jejich enviromentálním hodnocení. V textu jsem omezil pouze na jeden typ konstrukce a nezabýval např. stavbami z masivního dřeva tzv. roubenkami. Tento způsob stavění považuji za překonaný, protože spotřebovává velké množství materiálu (masivní trámy) a roubené stěny v běžných tloušťkách nevykazují dostatečné (normové) tepelně izolační vlastnosti. V některých zejména horských oblastech se vzhledu roubených staveb nevyhnete, řešením pak může být vložení izolace mezi „rozpůlené“ trámy, ale pak už se vlastně jedná o sendvičovou (vícevrstvou) konstrukci. Další samostatnou kapitolou jsou stavby z "dřevěných" panelů, které umožňují velmi rychlou výstavbu z předvyrobených dílů. Je otázkou jestli v tomto případě má hovořit o dřevostavbách, protože panel složený zejména z izolační hmoty a dřevoštěpkových desek vykazuje jen velmi malý přítomnost dřeva. Dřevostavby se snad již v našich zeměpisných šířkách zbavily nálepky dočasných staveb s krátkou životností a stavění ze dřeva tedy už není záležitostí několika nadšenců, kteří tento způsob stavění a jeho propagaci přijali za své životní poslání. Dá se říct, že se dřevo stalo v očích stavebníků plnohodnotným stavebním materiálem a to umožňuje podívat se na něj více kritičtěji. Rozhodování zda při stavbě vlastního rodinného domu jít cestou tohoto stavebního systému usnadňuje i vzrůstající množství domů, které se ze dřeva v posledních letech staví.