Co je to vlastně ta kondenzace? A jak zařídit, aby vám nezpůsobila problematická místa uvnitř konstrukce?
Odborníci ze společnosti Wienerberger provedli několik zkoušek na kondenzaci vody v konstrukcích staveb. Přečtěte si jejich rady a tipy, jak zamezit problematickým místům v domě, jako je např. plíseň nebo nadměrná vlhkost.
EARCH.CZ , 11. 6. 2024 / Advertorial
Vzduch obsahuje určité množství vodní páry. Pokud se vzduch maximálně nasytí vodními párami za určité teploty (relativní vlhkost vzduchu dosáhne 100 %), vzniká rosný bod. Teplota rosného bodu je různá. Pokud se sníží teplota pod rosný bod, začne se vodní pára měnit na vodu = kondenzovat. Čím více je vlhkosti ve vzduchu, tím vyšší musí být teplota vzduchu, aby se voda nezačala srážet. Pokud vlhkost narazí na studenou konstrukci, páry se začnou srážet, např. srážející se voda na zrcadle při sprchování.
Ve většině stavebních konstrukcí dochází k určité kondenzaci vodní páry v nejchladnějších měsících roku. Kondenzace vlhkosti je pro všechny nezateplené konstrukce normální a většinou se zkondenzovaná vlhkost během roku vypaří.
Odborníci ze společnosti Wienerberger provedli mnoho zkoušek na kondenzaci vody v konstrukci.
První zkouška zjišťovala, v jaké míře dochází ke kondenzaci vodní páry ve zdivu z cihel plněných minerální vatou v reálných klimatických podmínkách. Výsledky zkoušky byly porovnány s teoretickým výpočtem.
Zkouška byla provedena v klimakomoře na dvou sadách vzorků s různou dobou zkoušení:
– cihly v expedičním stavu – 39 dní (cyklů)
– cihly ve vysušeném stavu – 33 dní (cyklů)
Exteriérové teploty byly proměnné během 24 hodin, a nastavené podle dlouhodobých sledování od 0 °C až do -15 °C.
Interiérové teploty se pohybovaly od 15 °C do 20 °C.
Další zkouška byla prováděna při extrémním teplotním a vlhkostním zatížení konstrukce (-15 °C při relativní vlhkosti vzduchu 84 % po dobu 57 dní). Tato zkouška se dělala z důvodu zjištění vlivu povrchové úpravy zdiva na kondenzaci vody v konstrukci. Ačkoliv je toto také velmi zajímavé téma, nebudu ho v tomto článku dále rozvádět a budu se pouze zabývat množstvím zkondenzované vody v konstrukci. Zkouška byla prováděna na čtyřech vzorcích s různými povrchovými úpravami.
Na grafickém znázornění výsledku zkoušky (viz fotografie) je vidět množství zkondenzované vody v jednotlivých částech cihly, kdy senzory byly umístěné ve všech částech tvarovky. Na porovnání je krásně vidět, že voda kondenzuje pouze v části cihelného střepu a ne vatě.
Výsledky a závěry zkoušek
Při nízkých vnějších teplotách dochází ve zdivu ke kondenzaci vodních par u vnějšího povrchu cihelné tvarovky. I při extrémním teplotním a vlhkostním zatížení konstrukce ke kterému při praktickém použití nikdy nedochází, se vlhkost cihelného střepu udržela na normou předpokládaných hodnotách (1 % hmotnostní vlhkosti) a nižších.
U obou zkoušek zkondenzovalo v konstrukci velmi malé množství vlhkosti – průměrně 0,11 - 0,12 = hm. Což je přibližně 0,02 l vody na jednu cihlu, tj. 0,32 l vody/m²/rok. Toto množství vody se v reálných podmínkách během ročního cyklu bez problému z konstrukce odpaří.
Více k tématu
Během zkoušek nebyly zaznamenány žádné vizuální změny na minerální vatě. Minerální vata nenabrala skoro žádnou vlhkost a většina zkondenzované vody byla pouze v keramice. Naměřené vlhkosti cihelného střepu a minerální vaty v praxi neovlivní tepelněizolační vlastnosti zdiva, protože nepřekračují teoretické hodnoty, se kterými se uvažuje při tepelně-technických výpočtech.
Pokud se tedy dá cihle prostor a neuzavře se na povrchu nevhodným způsobem, není důvod se obávat vzniku nadměrné vlhkosti, a tím např. plesnivění konstrukce zevnitř.
