Život Jany byl křehčí než sklo, které ji tolik fascinovalo!
Vzpomínka Miloše Floriána na architektku Janu Kazimour Hladíkovou.
Miloš Florián , 1. 5. 2015
Janu Hladíkovou jsem dostal do povědomí před osmi lety. Vracela se ze zahraničního studijního pobytu a projevila zájem o působení v našem školním atelieru. Zvolila si téma nejbližší svému naturelu: sklo.
Experimentování s vlastnostmi materiálu se promítalo nejen do všech dílčích projektů, ale především do vynikající diplomní práce. Po absolutoriu, již jako architektka, prohlubovala Jana svůj talent v rámci doktorského studia. Dokázala si sestavit a vyjednat studijní plán a vědecký výzkum tak, aby co nejvíce zohledňovaly zaměřeni její disertační práce.
Hodně času a energie věnovala činnosti v atelieru. Podílela se na konzultacích, organizovala fungování zázemí atelieru a workshopy, tvořila instalace prezentací, koncipovala a publikovala rozhovory s absolventy atelieru, a především, bez jejího nasazení by se nikdy neuskutečnila prezentace projektů atelieru v rámci prvního mezinárodního Bienále experimentální architektury.
Všechny aktivity dokázala synchronizovat se svým osobním životem i praxí. V paměti zůstane jako talentovaná, příjemná, cílevědomá a houževnatá nadějná architektka.
Kdo jste ji znal, vzpomínejte!
Poslední rozloučení s Janou se koná v neděli 3. května 2015 ve 14 hodin v kostele sv. Rocha na Olšanském náměstí v Praze 3.
