Zdeněk Lukeš: Vládní čtvrť? Víc otazníků než odpovědí

Předseda vlády argumentuje, že soustředit vládní úřady do jedné lokality má řadu výhod a lze tak ušetřit peníze na jejich provoz. Jistě, moderní stavby mohou lépe vyhovovat dnešním požadavkům než některé historické paláce. Ty lze prý naopak využít po jejich uvolnění ke kulturním účelům, například v nich mohou být muzea a galerie. Nechme stranou fakt, že i taková zařízení potřebují nemalé finanční prostředky státu na svůj provoz (pokud nebudou prodány soukromníkům v dražbě, což ale u národních kulturních památek typu Nostický nebo Černínský palác nepředpokládám). Rovněž pominu nebezpečí, že se z této investice stane černá díra, jako tomu bylo v případě tunelu Blanka. Co tedy tento záměr městu přinese?

Pokud se bude stavět nový úřednický komplex v centru, a pozemky v Holešovicích dnes nepochybně centrem metropole jsou, bude to znamenat jeho další umrtvování. Místo toho, aby v meandru Vltavy vyrostla plnohodnotná městská čtvrť s náměstími, parky, bytovými domy, obchody, restauracemi a kavárnami, univerzitním kampusem, stavbami pro kulturu, sport i zábavu, také třeba sakrálním objektem a ovšem i nějakými těmi kancelářemi, vznikne další mrtvá zóna, kam nebude nikdo kromě úředníků chodit, pár obchodů na tom nic nezmění. Večer to bude město duchů, tak jako třeba v Eurocity v Bruselu, Vídni nebo Luxemburgu. To už je pak lépe takovou enklávu vybudovat někde na okraji Prahy.

Příliš drahá transformace

Další problém je, co se stávajícími objekty. Ty je možno rozdělit do tří skupin. V té první jsou ministerské budovy, které byly vystavěny za první republiky právě pro účel, jaký dodnes plní (a dodejme, že velmi dobře). Tak například známý areál pod Emauzy na nábřeží Vltavy byl architektem Bohumilem Hübschmannem zbudován pro ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo sociální péče – a oběma úřadům dobře slouží do dnešních dnů. Fantova eklektická budova na Řásnovce byla původně určena pro ministerstvo obchodu. Dnes v ní sídlí ministerstvo průmyslu. Architekt František Roith vybudoval na Těšnově ministerstvo zemědělství – i to je tam dosud. Kousek od něj je další palác – původně sídlo ministerstva železnic. Pak v něm sice nějakou dobu bylo sídlo KSČ, ale dnes slouží tato Engelova budova původní funkci, neboť je v něm ministerstvo dopravy. Totéž platí pro Roithův objekt ministerstva financí na Malé Straně.

Jistě, tyto paláce lze přeměnit na jinou funkci. Pro kulturní účely se ovšem nehodí, byly zbudovány pro kancelářský provoz. Nabízí se přestavba na hotel, ale nemám zrovna pocit, že těch je v Praze málo. Navíc je taková transformace zpravidla mnohem dražší než stavět na „zelené louce“, jak potvrdí každý developer. Nakonec by to zřejmě dopadlo tak, že tyto paláce by v lepším případě dál sloužily administrativním účelům, pro které byly ostatně vybudovány, v tom horším by zůstaly bez využití.

Do druhé skupiny lze zařadit stavby, které mají nejen unikátní polohu, ale jsou i cennými památkami. To ovšem velmi limituje možnost jejich využití – viz případ barokní karlínské Invalidovny, o niž dosud zájem nikdo neprojevil. Dodejme, že ani stát, přestože by v něm mohlo být třeba nějaké kulturní, školské nebo sociální zařízení. Výjimkou je Nostický palác na Malé Straně. Ten je po rozsáhlé rekonstrukci a skutečně by mohl být snadno a citlivě upraven na muzeum nebo galerii.

Jiný případ je další barokní klenot – palác Černínský, tedy sídlo ministerstva zahraničních věcí. Jeho někdejší rozsáhlá rekonstrukce, vedená pozdějším hradním architektem Pavlem Janákem, byla financována státem zejména proto, aby měl úřad důstojné zázemí pro různá jednání a konference. Kanceláře úředníků pak vznikly v moderní Janákově dostavbě skryté za barokní dominantou. Ani v tomto případě by tedy stěhování nebylo rozumné.

Třetí skupina představuje stavby, které původně sloužily poněkud jinému účelu, ne ale zase tolik vzdálenému jejich dnešnímu využití. Například sídlo ministerstva pro místní rozvoj na Staroměstském náměstí bylo sídlem pojišťovny. Ovšem tato budova ve stylu kuriózní kombinace neobaroka a secese od Osvalda Polívky by vzhledem k exponované poloze jistě našla i jiné využití, podobně jako dnešní rezidentura ministerstva obrany nedaleko Pražského hradu (bývalá kadetní škola). O tento objekt ostatně už kdysi projevila zájem jedna americká hotelová společnost.

Tři kandidáti jsou málo

Jak jsme si ukázali, skutečně tedy existují asi tři budovy, které by po uvolnění nějakou smysluplnou funkci získat mohly. Pokud by nových sídel ministerstev bylo tak málo, jistě by se v pestré budoucí zástavbě bubenského nádražního areálu ztratily. Tím by se ovšem slibovaný synergický efekt, o němž mluví Babiš, zcela vytratil.

Ale budiž, nechť tedy vznikne ve spolupráci s pražskou radnicí tým, který téma zpracuje v různých variantních řešeních. Dokud ale nebudou ležet na stole profesionálně zpracované studie k širší diskusi, nelze brát podobné záměry příliš vážně.