ZDENĚK LUKEŠ: Uměleckoprůmyslové muzeum v kostce

Než se budu věnovat nové knize, připomenu ještě stručně historii ctihodné muzejní instituce a zejména její budovy. Založení muzea v roce 1885 bylo inspirováno vznikem obdobných institucí v Londýně, Vídni, ale také třeba v Brně a Liberci. České země byly v devatenáctém století pověstné svým vyspělým průmyslem, byly tu rovněž cenné sbírky a také řada materiálů, které vznikly jako součást expozic českých zemí v rámci světových výstav a veletrhů. Uměleckořemeslné a uměleckoprůmyslové předměty sbíral rovněž významný český průmyslník, loďmistr, stavitel a mecenáš Adalbert (Vojtěch) Lanna ml., který má velkou zásluhu na založení muzea. V letech 1897-1900 byla pak na okraji Josefova v sousedství starého židovského hřbitova postavena budova ve stylu francouzské renesance dle návrhu profesora pražské techniky Josefa Schulze, někdejšího žáka architektů Eduarda van der Nülla a Augusta Sicarda von Sicarsdsburga z vídeňské umělecké akademie. Schulz - někdejší Zítkův spolupracovník na stavbě Národního divadla a Rudolfina – nebyl tak nadaný jako jeho druh. Jeho architektura působí poněkud suše, což platí i pro hlavní dominantu Václavského náměstí – Národní muzeum. Za konvenčně řešenými fasádami jeho muzejních budov se však skrývaly velkoryse řešené vnitřní prostory – stačí jen vstoupit na Schulzovo monumentální schodiště Národního muzea a koneckonců i Uměleckoprůmyslového muzea. Muzejní budova obsahovala knihovnu, přednáškový sál, depozitáře a především několik výstavních sálů, přesto její kapacita brzy nestačila. Ve třicátých letech proto proběhla architektonická soutěž na přístavbu, ta však nebyla nikdy provedena. Ve válečných letech došlo u příležitosti konání výstavy Za novou architekturu jen k úpravě muzejní zahrady a stavbě zahradního pavilonku dle projektu Ladislava Machoně a Augusty Müllerové.

Skvělé muzejní exponáty se začaly hromadit a valná většina z nich končila v depozitářích. Naopak – některé výstavní sály sloužily jako pracoviště muzejníků. UPM přitom dále sympaticky shromažďovalo exponáty – a to nejen historické artefakty, nýbrž i soudobý design, bylo tedy živou institucí, která rovněž pořádala řadu dočasných výstav. Schulzova budova postupně chátrala a bylo jasné, že je potřeba radikální řešení – dům citlivě opravit, vybavit jej tak, jak dnešní muzejní instituce potřebují, aby byly exponáty chráněny a zvýšil se i komfort pro návštěvníky, k němuž patří také kavárna, muzeumshop, infocentrum, bezbariérový vstup... Aby bylo možné zahájit opravy, bylo však nejdříve třeba vybudovat moderní depozitář. Ten byl dokončen v Praze-Stodůlkách v loňském roce. Má tvar válce, což je výhodné pro vnitřní provoz a současně to vytváří vhodný kontrast k pravoúhlé sídlištní architektuře (návrh AS Project cz). Díky tvaru a barvě získala stavba od místních obyvatel výstižnou přezdívku Polárkový dort. Depozitář jsem navštívil a přesvědčil se, že zázemí pro exponáty i restaurátorský, dokumentační i badatelský provoz je tu skvělé, navíc je tu i kavárna. Nyní se tedy dokončují rekonstrukce interiérů historické budovy. Už letos se otevře několik výstav a poté i stálá expozice.

Již s předstihem však vychází rozsáhlá odborná publikace, která poklady UPM velkoryse představuje. Tým odborníků se zabývá vývojem designu ve dvacátém století od secese, moderny a kubismu přes art deco, avantgardu, poválečnou sorelu až po tzv. brusel a současné směry. Je tu představena architektura, nábytek, sklo, keramika, porcelán, hračky, ale také design strojů, domácích spotřebičů a dopravních prostředků, dále plakát, ilustrace, firemní design, fotografie, a to v dobovém kontextu. Kniha má přes 650 stran velkého formátu, obsahuje stovky ilustrací a jednotlivé kapitoly doplňuje obsáhlý poznámkový aparát, slovník jednotlivých pojmů i firem a rejstříky. Autorů je několik desítek, editory jsou Iva Knobloch a Radim Vondráček, grafika je dílem Štěpána Malovce. Klobouk dolů, je to velkolepé dílo (byť váha je značná – tuto knihu si do příruční tašky nebo kabelky prostě nedáte). A tak jen jediná výtka – v tiráži recenzované knihy jsem nenašel jméno výtvarníka Adolfa Lachmana, jehož obraz kongeniálně zdobí obal publikace: v romantické krajině jak z Navrátilových obrazů z devatenáctého století přistávají podivní vetřelci, jacísi kovoví brouci s logy legendárních českých firem na bocích. Dílo se jmenuje Mechobot pod Řípem a kdo zná Lachmanovy animované počítačové hry, jako je Machinarium, jistě ví, o čem je řeč.