Zdeněk Lukeš | Psí vyjížďka do Tróje a Bohnic

Nejdříve jsme zajeli k pěkné (a ve Stromovce stále jediné) restauraci Vozovna, která stojí na místě bývalé remízy Křižíkovy tramvaje (arch. manželé Žentelovi, 2007-8). Pak dále přes Trójský (Císařský) ostrov do Tróje. Z visuté lávky ing. Jiřího Stráského z počátku 80. let jsme viděli na svahu pustnoucí neorenesanční vilu Havránku (arch. Emil Vlach, 1891), kde kdysi bydlel Svatopluk Čech, úplně nahoře vilu stavebního podnikatele Sekyry od Evy Jiřičné, dále kousek vily režisérky Věry Chytilové (Emil Přikryl, 1970-75), kapli sv. Kláry na vinici a vlevo od ní na panoramatu Tróje velmi výraznou konstruktivistickou vilu arch. Františka Thoře (1932), kterou koupil Michael Kocáb. My ale pokračovali podél pravého Vltavského břehu kolem zbytků bývalé osady Rybáře, Trójského zámku a dále kolem ZOO. Je tam hezky opravená bývalá sýpka, pak funkcionalistická betonová vodárenská věž neznámého architekta. Gočárovy domky z kbelského letiště, které stávaly poblíž řeky, kde je poničila povodeň, byly přemístěny kus dál a hlavně výš (rekonstrukce Tomáš Novotný, viz též zde). Dále po pěkné asfaltové cyklostezce přes Podhoří a kolem velké budovy býv. vinných sklepů a neorenesanční vily z roku 1890 karlínského stavitele Bohumila Štěrby ve svahu nad silnicí. Vila byla nedávno opravena.

Potom jsme pokračovali pod skalním útesem, naproti přes řeku byl vidět bývalý hostinec, na jehož nádvoří léta stál velký betonový slon z pražského výstaviště (rozpadajícího ještě pamatuju z dětství – viz obrázek z knížky Před branami velké Prahy, který mi poslal účastník vyjížďky pan Jan Zavřel). Kousek dál v Sedlci je hezká secesní škola. Cesta nás vyvedla z katastru Tróje (Praha 7) do katastru Bohnic - Zámků (Praha 8). Nahoře v Bohnicích stojí Psychiatrická léčebna – velkorysý areál, budovaný po roce 1900 dle projektu arch. Václava Roštlapila. Tady u Vltavy stojí hezká secesní přečerpávací stanice, která je také jeho dílem.

 

Pak jsme ještě minuli kaňon, v němž bývala továrna na výbušniny. Stojí tu krásná neorenesanční vila ředitele továrny. Pak už pěkná cyklostezka končí a dál se jede po velmi kodrcavé cestě směrem k Drahanské rokli (a naproti přes řeku roztocké tvrzi). Tam už jsme ale nedojeli a vrátili se zpět. Není třeba dodávat, že bylo krásné slunečné počasí, ale naštěstí žádné vedro, takže se do pedálů šlapalo pěkně. Další Psí vyjížďka zase někdy za rok (předchozí vyjížďky z loňska a předloňska zde a zde), Psí vycházka pak snad bude ještě v květnu.

Psáno pro Neviditelného psa