Zdeněk Lukeš | Jeho jméno bylo tabu. Byl totiž Němec

Architekt, urbanista, designér a pedagog Leopold Bauer (narozen 1. 9. 1872 v Krnově – tehdejším Jägerndorfu), jeden z hlavních představitelů vídeňské secese, patřil k řadě osobností německé národnosti, jejichž jméno bylo během totalitní éry téměř zapomenuto. Na našem území je přitom řada Bauerových staveb, mnohé z nich se však vinou nezájmu ocitly v dezolátním stavu nebo nesloužily důstojným účelům, jako například Bauerův nedokončený kostel sv. Hedviky v Opavě, v jehož lodi byl ještě v osmdesátých letech sklad podniku Řempo.

Dnes jsou některé budovy, včetně zmíněného kostela, již opraveny a Bauer se dočkal i důstojného památníku na Hlavním náměstí v rodném městě. Na postupném znovuobjevení díla téměř zapomenutého umělce má pak zásluhy zejména historik a teoretik umění Jindřich Vybíral.

Bauer byl Plečnikovým a Kotěrovým vrstevníkem. I on studoval na proslulé škole architektury profesora Otto Wagnera na vídeňské umělecké akademii. Pracoval pak v jeho ateliéru, cestoval po Evropě a stal se jedním z čelných představitelů vídeňské secese – spolu se svými kolegy: opavským rodákem Josefem Mariou Olbrichem a Josefem Hoffmannem, který pocházel z Brtnice u Jihlavy. V roce 1913 se Bauer stal Wagnerovým nástupcem na vídeňské akademii, ale o šest let později na tento prestižní post rezignoval. Jako architekt prošel vývojem od wagnerovské secese a moderny k neoklasicismu, ale v jeho díle najdeme i další vlivy. Jeho nejproslulejší vídeňskou stavbou je budova Rakousko-uherské (dnes Národní rakouské) banky na Otto-Wagner-Platz ve stylu poněkud suchého moderního klasicismu z let 1911–19. V rakouské metropoli navrhoval rovněž rodinné domy nebo sídliště Vogelweidhof. Pro nás je důležité, že řadu realizací má krnovský rodák také na našem území. Významná je již ta první – vila pro dr. Karla Reissiga v Brně z let 1901–1903 (Hlinky 148) ve stylu kombinujícím prvky pohodlného anglického domu s motivy střízlivé geometrické secese vídeňské provenience. V moravské metropoli navrhl i další vily, ty však byly později (bohužel i v nedávné době) poničeny necitlivými adaptacemi. Z jeho dílny pochází i návrh činžáku na brněnské Masarykově ulici 7. Monumentální rozměry má i známé Priessnitzovo sanatorium z let 1908–1910 v Lázních Jeseník s oblíbeným motivem arkád. Z téhož období je i hezký secesní kostel v Tošovicích-Odrách. Významnou stopu zanechal samozřejmě i v rodném městě Krnově. V roce 1904 projektoval rozlehlý Střelecký dům na Dobrovského ulici, upravil rodinný hotel a několik starších vil a na počátku třicátých let navrhl velmi zajímavou budovu tělocvičny v ulici Petrovické, která nese rysy pozdního art deco i konstruktivismu.

Snad ještě cennější jsou Bauerovy práce pro Opavu. Stavba Obchodní a živnostenské komory (dnes součást Slezské univerzity) pochází již z let 1908–10, ale působí na dobu vzniku velmi moderně. Podivuhodným dílem je pak obchodní dům Breda & Weinstein z konce 20. let (viz Nová šance pro významnou stavbu, NP 7. 9. 2010). Jedna z největších staveb svého druhu v Evropě nese totiž nejen rysy německého expresionismu, ale také jasný odkaz na architekturu chicagské školy, zejména dílo Louise Sullivana.

Stav této mimořádně cenné památky evropského formátu a bezesporu nejvýznamnějšího Bauerova díla je bohužel stále zoufalý. Léta je tu tržiště a na působivém interiéru jsou stále patrné důsledky nedávného požáru. Přitom stavba sloužila až do 90. let perfektně svému účelu; všechna patra byla prodejní a zachovala se řada původních detailů. Tajemná architektura měla něco do sebe a návštěva obchodního domu byla pro mne už od dětských let, strávených ve slezské metropoli, vždy svátkem. I když komunisté přejmenovali dům na Průkopník, starý název byl nevymýtitelný. Říkali jsme všichni: půjdeme nakupovat do Bredy.

Další dominantou Opavy je výše již zmíněný moderní kostel sv. Hedviky. Ten už autor před svou smrtí v roce 1938 nestačil dokončit. K tomu došlo až v devadesátých letech, kdy byl chrám opraven architektem Tomášem Černouškem a vysvěcen. Na své původní místo se vrátil i mohutný kříž na věži.

Méně známé jsou Bauerovy stavby v Čechách. Dvě vily ve stylu geometrické moderny najdeme na Šumavě, kde působily malé sklárny, jež s vídeňským architektem a designérem rovněž spolupracovaly. Pro jejich majitele navrhl v letech 1903–6 rodinné domy ve Vimperku (čp. 180) a Klášterském Mlýně (čp. 4). Dalším objektem je tzv. zauhlovací a vodárenská věž továrny Ignáce Ginzkeye ve Vratislavicích nad Nisou, známých také jako rodiště Ferdinanda Porscheho (dnes jsou součástí Liberce). Projekt je z roku 1916 a představuje přechodový stupeň mezi modernou a expresionismem. Šedesát metrů vysoká stavba je výraznou dominantou a lze si jen přát, aby byla zapsána do seznamu nemovitých památek a opravena.

Leopold Bauer byl výraznou osobností evropské architektury. Někdy mu je vyčítáno, že během první dekády minulého století postupně opustil ideály architektonické moderny, jíž pokládal základy jeho učitel Otto Wagner, a Bauerova tvorba směřovala nikoli k avantgardě meziválečné éry, ale spíše k expresionismu a neoklasicismu. V Praze ostatně sledovali podobné trendy další, o něco mladší Wagnerovi žáci Bohumil Hübschmann, František Roith nebo Antonín Engel. Tato kritika ale nijak nesnižuje invenci projektanta, jehož díla zaujmou na první pohled.

Foto archiv rubrika Architektura do r 1998. Psáno pro Neviditelného psa