Zdeněk Lukeš: Einsteinova věž v Postupimi. Expresionistická stavba pro ověření teorie relativity

Minule (viz zde) jsem tu psal o naší výpravě s JL tourist po moderní architektuře s cílem v Berlíně. U Berlína leží Postupim a tam jsme se byli podívat na Einsteinovu věž. Dnes si tedy prohlédneme podivuhodnou stavbu, jejíž idea se zrodila právě před sto lety a která se na počátku dvacátých let stala ikonou architektonického expresionismu. Lze ji však také označit za příklad organické architektury, tedy jakéhosi předchůdce projektů a staveb Jana Kaplického nebo Zahy Hadid.

Stavba věže nepřímo souvisí s významnou institucí, kterou je Berlínská observatoř (Berlin Sternwarte). Její historie sahá až do počátku 18. století a souvisí se jmény jako Gottfried Leibnitz, Alexander von Humboldt nebo architekt Karl Friedrich Schinkel, který vystavěl v Berlíně první funkční observatoř, dokončenou v roce 1835, z níž byla o jedenáct let později objevena planeta Neptun. Na sklonku 19. století již rušné místo nebylo pro pozorování noční oblohy vhodné, a tak vznikl nový velkorysý areál v Postupimi – Babelsbergu, dokončený krátce před první světovou válkou dle projektu architektů Thüra a Brüstleina. Další výzkumné území se objevilo již v polovině 19. století asi dva kilometry odtud na návrší Telegraphenberg. Architekt Paul Emanuel Spieker tu vystavěl různé pavilony a observatoře ze žlutých a červených cihel v parkově upraveném prostředí. Dnes je zde Vědecký park Alberta Einsteina (Wissenschaftpark Albert Einstein), kde působí několik postupimských vědeckých institucí. A právě tady byla na počátku dvacátých let minulého století vystavěna věž s teleskopem a laboratoří, která měla sloužit k ověření Einsteinovy všeobecné teorie relativity. Autorem pozoruhodného architektonického návrhu byl mladý architekt Erich Mendelsohn (1887-1953), teleskop sestrojil astronom Erwin Finlay-Freundlich.

Mendelsohn se svým mladým asistentem – a později rovněž světoznámým architektem Richardem Neutrou - dali stavbě nezvyklý dynamický tvar, takže připomíná abstraktní plastiku. Stavělo se krátce po válce, kdy byl nedostatek kvalitních materiálů, a tak zčásti betonová a zčásti cihelná omítaná stavba trpěla různými neduhy a musela být autorem již v roce 1924 rekonstruována. Einstein tehdy spatřil věž poprvé a lapidárně prý k její formě pronesl jediné slovo: „Organic.“

Dynamické formy se staly pro Mendelsohnovu tvorbu charakteristické. Olštýnský rodák postavil v tomto stylu v Německu v meziválečném období několik obchodních domů. Některé byly později v průběhu druhé světové války zničeny, jiné se zachovaly, například přestavba Mossehausu v Berlíně, Schockenův obchodní dům v Chemnitz a Petersdorff Haus v tehdy pruské a dnes polské Vratislavi. Další (Bachnerův)  stojí dodnes v Ostravě, bohužel v nepříliš dobrém stavu. V Praze máme také jednu mendelsohnovskou stavbu, ta však vznikla v meziválečném studiu Kotěrova žáka a pražského Němce Adolfa Foehra. Jde o Brandejsův obchodní dům na nároží Provaznické a Havířské ulice na Starém Městě.

Ve dvacátých letech pracoval Mendelsohn krátce taky v sovětském Rusku, kde navrhl továrnu Rudý prapor (stojí tam dodnes), a po nástupu Hitlera k moci se usadil v Londýně, kde měl společný ateliér s architektem rusko-židovského původu Serge Chermayeffem. Společně navrhli např. elegantní De La Warr Pavilion v Sussexu nebo Cohenův dům v londýnské Chelsea. Působil rovněž v Palestině, kde byl dle jeho návrhu postaven dům pro významného vědce a později prvního izraelského prezidenta Chaima Weizmanna (stavba je dnes v Izraeli národní kulturní památkou a je přístupná veřejnosti) a řada staveb v Jeruzalémě nebo Haifě. Další projekty vznikaly v Londýně a v USA, kde pak působil od roku 1941 jako profesor Kalifornské univerzity v Berkeley. V Kalifornii navrhoval nemocnice, obytné domy a synagogy. Dnes je Erich Mendelsohn řazen k nejvýznamnějším architektům první poloviny dvacátého století.

Rané Mendelsohnovo dílo Einsteinturm v Postupimi bylo v devadesátých letech rekonstruováno a slouží stále jako observatoř s laboratoří. Není ale problém je navštívit. Einsteinův vědecký park je otevřen veřejnosti a po patnácti minutách chůze mezi jednotlivými vědeckými ústavy se dostaneme až k samotné věži. Ty, kteří ji znají z obrázků ve světových encyklopediích moderní architektury, asi překvapí její drobné měřítko. Nejde o velkou stavbu, ale její tvar i takřka sochařsky tvarované detaily jsou velmi působivé.