Zdeněk Lukeš: Dvakrát Rosemary na Manhattanu
Dlouhé a studené zimní večery přímo vyzývají k četbě napínavých knížek – a ovšem i horrorů. Autor těchto řádek po letech sáhl do knihovny pro oblíbenou knihu amerického spisovatele Iry Marvina Levina (1929-2007) Rosemary má děťátko (v originále Rosemary´s Baby, vydal Random House v roce 1967; česky 1976 v Odeonu v překladu Aleny Jindrové-Špilarové).
Zdeněk Lukeš , 21. 3. 2018
Tento známý okultistický horror je ale ve svém druhém plánu spíše hlubokou psychologickou studií osudů mladé ženy s neradostným dětstvím na americkém Středozápadě, poznamenaném temnými zážitky z klášterní školy v době dospívání, odtažitým vztahem k rodičům – bigotním katolíkům - a posléze i manželstvím s egocentrickým hercem. U Rosemary postupně propuká duševní nemoc, které jí mění život v peklo… Levinova knížka patří k nemnohým literárním dílům, jež se podařilo kongeniálně adaptovat pro film.
Více k tématu
Režisér Roman Polanski (*1933) točil v roce 1968 po odchodu z Evropy poprvé v Hollywoodu pro Paramount Pictures a se skvělými herci: Rosemary ztvárnila tehdy již velmi populární Mia Farrowová, jejího manžela John Cassavetes a dvojici poněkud děsivých starých manželů-okultistů Sidney Blackmer a Ruth Gordonová, která dokonce za svůj výkon získala Oskara. Hudbu k filmu složil Polanského krajan, nadaný jazzman Krzysztof Komeda, který krátce po dokončení filmu tragicky zahynul. Jak známo, brutálně zavražděna byla i Polanského manželka herečka Sharon Tateová, to bylo rovněž v roce 1969.
Jak knižní předloha, tak i film si získaly ve světě i u nás velký respekt. A jak to souvisí s architekturou? Jednu z hlavních rolí zde hraje extravagantní a krásně ponurý dům, kde se celý příběh odehrává. Ve skutečnosti jsou to vlastně stavby dvě – obě kultovní a nepříliš od sebe vzdálené. Jedna účinkuje v Levinově knížce, druhá pak ve filmové adaptaci. Pojďme se nejdříve blíže podívat na tu první. Ira Levin nastěhoval na počátku románu své novomanžele Woodhousovy do palácového domu, který dodnes stojí na nároží 7. avenue a Západní 58. ulice v Midtownu na Manhattanu, pouhý blok od jižního okraje Centrálního parku. V knize je dům pojmenován Bramford house, ale to je autorem vymyšlený název. Ve skutečnosti se jedná o Alwyn Court, budovu v tzv. beaux art stylu, což je směs francouzské renesance s prvky tzv. gotického revivalu, ale ovlivněném také tzv. Chicagskou školou. Bohatě zdobené průčelí s terakotovými ozdobami nese i symbol stavby – salamandra s korunkou. Jedenáctipatrová stavba, zakončená mohutnou korunní římsou, původně obsahovala obří čtrnáctipokojové byty s pěti koupelnami. Ty byly později rozděleny na menší apartmány. Dům byl vystavěn v letech 1907-1909 podle projektu firmy Harde & Short, kterou vlastnili kanadský architekt Richard Thomas Short a podnikatel v nemovitostech Herbert Harde. Oba si získali již dříve prestiž realizací budovy zvané Red House, rovněž na Manhattanu. Alwyn Court Iru Levina jistě fascinoval, navíc se v jeho ponurých sklepních prostorách dá skvěle vyvolat pocit nebezpečí, což – jak víme – sehrálo také svou roli, stejně jako údajná nevalná pověst stavby, v níž se prý udály nejrůznější mordy. Na počátku knížky padla zmínka i o domě Dakota (kde se pak točil film), ale mladí manželé to komentují, že jde o družstevní dům, a proto tam bydlet nemohou.
Proč se nakonec Roman Polanski rozhodl využít ve svém skvělém snímku právě Dakotu, nevíme. Možná si majitel Alwyn Courtu nepřál, aby byl jeho luxusní objekt spojován s temným dějem knížky, ale spíše asi převládly praktické důvody, neboť první stavba stojí na rušné křižovatce, zatímco průčelí té druhé lze pohodlně snímat z Centrálního parku. The Dakota Apartment totiž stojí na jeho okraji, přesněji na nároží Central Park West a 72. ulice v luxusní rezidenční čtvrti Upper West Side. Mohutnou stavbu postavil v letech 1880-1884 Henry Janeway Hardenbergh ve stylu hansovních renesančních severoněmeckých paláců. Průčelí zdobí řada terakotových prvků, nad vstupem je pak umístěna hlava indiána z kmene Dakota, na jehož někdejším území stavba vznikla. Po dokončení to byl největší objekt široko daleko. Stejný architekt pak v podobném stylu vybudoval nedaleko odtud i známý hotel Plaza. Byty ve francouzském zámeckém stylu byly luxusní a mnohapokojové, později byly většinou rozděleny na menší (v Polanského filmu se ale točily všechny interiérové scény v hollywoodských studiích). V budově bydlela (a vlastně dodnes bydlí) řada prominentních osobností, mít apartmá v Dakotě se prostě nosí. Připomínám alespoň některé z nich: herečky Lillian Gishová a Judy Garlandová, herci Boris Karloff a Jason Robards, hudební skladatel a dirigent Leonard Bernstein, zpěvačka Roberta Flacková, tanečník Rudolf Nurejev a také John a Yoko Lennonovi. John byl před vstupem do Dakoty zavražděn v roce 1980, což mimochodem připomíná i parčík Strawberry Field na okraji protějšího Central parku. O tom, kdo bude v Dakotě bydlet, ovšem rozhoduje družstvo jeho nájemníků. Některé známé osobnosti jako Melanie Griffithová s Antoniem Banderasem například neuspěly, podobně, jako zpěváci Billy Joel a Carly Simonová…
