ZDENĚK LUKEŠ: 99 domů (2)
Nedávno vydaná velkoformátová publikace 99 domů (2) se stovkami kvalitních barevných fotografií představuje to nejlepší z architektury rodinného bydlení, co se u nás v posledních letech objevilo. Každý, kdo chce stavět a hledá inspiraci, by si ji měl prohlédnout.
Zdeněk Lukeš , 22. 2. 2017
Nejsem příliš velký optimista, co se týká současné české architektury. Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi u nás nevzniká moc nadprůměrných staveb. Má to více důvodů – určitou izolaci naší architektonické scény, která si sem nerada pouští konkurenci, přetrvávající konzervativismus investorů, což platí zejména pro menší stavby (cokoli nového a nezvyklého je a priori přijímáno s nedůvěrou) a zejména těžkopádný proces schvalování nových domů. Koná se taky málo soutěží, zejména těch mezinárodních. Jako by nad námi pořád visel stín spojený s konkurzem na Národní knihovnu. Není to příliš radostné konstatování, protože jinak má tato země skvělé předpoklady, především mimořádnou tradici kvalitní architektury, kterou přerušila až totalitní období, nicméně stále je na co navazovat.
Přesto není situace zase až tak tragická. Například přibývá kvalitních rodinných domů, a nejsou to jen luxusní sídla zámožných. To je potěšující zpráva, neboť toto krásné architektonické téma v totalitní éře značně degenerovalo. Když jsem připravoval průvodce po pražské architektuře 1950-1989, vily v něm prakticky – až na pár výjimek – chyběly. Lidé tehdy neměli k architektům důvěru, chyběla ostatně soukromá studia, která takové zakázky řeší, a tak se raději spolehli na absolventy průmyslovek nebo různé pochybné katalogy a podle toho to vypadalo. Stavělo se svépomocí a strašně dlouho a výsledky byly pochopitelně tristní. Navíc chybělo srovnání s tím, co se staví na západ od našich hranic, a stavebníci neměli ani možnosti sehnat kvalitní nábytek nebo i takové běžné detaily, jako jsou designově slušné lampy nebo vypínače.
Dnes si stále víc lidí uvědomuje, že projekt rodinného domu stojí za to zadat renomovanému studiu a že je to místo, kde budou po léta žít, tudíž by se tam měli cítit dobře. Vkus mají sice různý, ale není nad to si nechat poradit odborníkem a prohlédnout si různé typy již realizovaných staveb. Koneckonců řadu kvalitních příkladů z domova i zahraničí dnes najdete v mnoha časopisech i na různých webech. Domy to přitom nemusí být drahé, mnoho mladých dnes dává přednost stavbám jednoduchým, neokázalým, do stavebnictví se vracejí tradiční materiály, jako je dřevo, kámen, keramika. Trochu mne jen mrzí, jak jsou si ty dnešní domky všechny podobné – a to nejen zvenku, ale i zevnitř. Z interiérů se vytratila osobitost, převládá jakýsi poněkud procovský minimalismus: obýváku dominuje obří sedací souprava, pokud možno co největší televizor a okna od stropu až k podlaze, pak samozřejmě krb a jídelní stůl. Zmizely takřka úplně knížky nebo obrazy, ale to je asi tím, jak se dnes žije. Architektura rodinných domů ve světě je přece jen pestřejší, stěny nemusí být rovné, stavbám nemusí dominovat pravý úhel.
Architekti a pedagogové z pražské fakulty architektury Ján Stempel a Jan Jakub Tesař spolu s Petrem Pištěkem se tématu nových rodinných domů věnují už léta – jednak jako architekti, ale také sbírají dokumentaci těch vil, které se dle jejich názoru povedly. Začali tyto stavby pravidelně představovat veřejnosti – jednak formou výstav, jednak sborníků. Ten s pořadovým číslem 2 vyšel v loňském roce v nakladatelství Kant. Líbí se mi jakési motto, které obsahuje jeden z úvodních textů: Nestavět dům, ale tvořit domov. Jejich výběr 99 příkladů rodinného bydlení u nás mne přesvědčuje, že výborných staveb tu vzniklo během posledních let mnoho. A to tam ani nemohli dát všechny, neboť řada majitelů si nepřeje, aby jejich vily byly publikovány. Což je mimochodem velká škoda. V širokém záběru tu najdeme vše - od luxusních rezidencí, které se tak trochu předvádějí, až po normální stavby, které jsou citlivě zasazeny do krajiny nebo okolní architektury, nebo docela skromné domečky, jež lze pořídit relativně levně a postavit za pár týdnů. Všechny vybrané objekty dokumentují snímky exteriérů, interiérů i různých nápaditých detailů. Publikované domy a domečky spojuje vysoká kvalita návrhu i provedení. A ani s tou jistou jednostrunností to není tak zlé. Najdeme tu stavby odkazující na tradici funkcionalistických prvorepublikových vil, ale také víkendové dřevěné domky s pultovou nebo sedlovou střechou, vily s průčelími z vápenných omítek, pohledového betonu, keramiky, dřeva, kamene, kovových prvků nebo eternitových desek. A je tu i nepřeberná škála různých typů schodišť vnitřních i vnějších, vestavěného nábytku, koupelen...
Jsem rád, že v této publikaci mohou zájemci o stavbu rodinného domu najít řadu inspirujících příkladů, snad téměř každý, kdo má rád moderní architekturu a nebojí se jí, si vybere. Nechybí krátké doprovodné texty, základní údaje a jednoduché plány, srozumitelné i tomu, kdo se jinak v těchto věcech neorientuje. Zmínil jsem i výstavu vybraných staveb, která cestuje po českých centrech (např. Moskva, Londýn, Tel Aviv, Bratislava, Vídeň) a tady je skvělé, že se máme skutečně čím chlubit (jen je škoda, že té organické architektury je jako šafránu... Krátce: 99 domů je velmi prospěšná kniha!
Více k tématu
