Zaprášené mozaiky východu

Ve dvou jsme se vydali cestou dávných kupců napříč Asií. Sice ne na velbloudech, ale stopem jsme přejeli z křesťanské Evropy do muslimského světa a dále do postsovětských republik. Procestovali jsme zaprášený Írán, turkmenský svět naruby, vyprahlé pouště Uzbekistánu a nakonec hory Kyrgyzstánu. Všechny čtyři země se navzájem velmi liší kulturně, ekonomicky nebo svojí krajinou, všechny však spojuje stopa po hedvábné stezce.

Na naší cestě jsme setkávali s budovami zvanými ‚karavanseraj‘, které sloužily k odpočinku obchodníků s jejich karavanami putujících ze středozemí na dálný východ či naopak. Karavanseraj najdete v nížinách bývalé Perské říše, další stojí zcela opuštěně v sedle pohoří Alborz ve výšce 3200 m n. m., spousta jich je dochována ve městech horkého vnitrozemí. Výklenky na stěnách těchto staveb stále využívají bezdomovci v duchu jejich původního účelu.

Díky starověké síti cest vznikla v těchto krajích řada měst, která vzkvétala, ale také čelila útokům nájezdníků po stovky let. Centrem těchto sídel, kde se dodnes koncentrují lidé z dalekého okolí kvůli obchodům, diskuzi i náboženství, je vždy tržnice zvaná ‚bazar‘.

Íránský bazar je rozsáhlý labyrint zakřivených chodeb, kde není žádný problém se ztratit na dlouhé hodiny. Cihlové oblouky nesou řady větších či menších kupolí, převýšený prostor chodeb se otvírá do velkých zaklenutých hal nebo vedou do venkovních atrií, kde si můžou lidé odpočinout ve stínu stromů a sledovat ve vodní hladině odraz portálů se zbytky mozaik. Uzbečtí prodavači zabíraly se svými stánky městské brány, další si rozkládali na ploše tržnice kryté velkorozponovou střechou. Většina bazarů Střední Asie je skrumáží malých stánků sestavených ze všech možných materiálů, proto připomínají slumy třetího světa. Uličky mezi stánky jsou stísněné a překypují vystaveným zbožím, v létě jsou chráněny před sluncem plachtami zavěšenými tak nízko, že si vyšší lidé musí dát pozor na hlavu.

Všechna tato místo jsou vždy srdcem sídla, ze kterého se odvíjí pavučina ulic s kyrgyzskými chalupami na úpatí hor, s hliněnými domy v Uzbekistánu, mramorovými paláci totalismu v metropoli Turkmenistánu a s íránskými řadovými domy s obchůdkem v přízemí v cihle.

Díky hluboko zakořeněné tradici zde stále přetrvává způsob života prapředků dnešních obyvatel. Lidé na venkově staví domy z kamení nebo hlíny stejně, jak to znají od svých dědů, na strop stačí pár větví pokrytých vrstvou hlíny a vesnice tak vypadají, jakoby vyrostly přímo ze svahů, kde vznikl materiál na jejich stavbu. Silnou tradici nepřebije ani globalizační vlna supermarketů ve městech, která zasáhla Evropu. Velké obchodní řetězce jsme tu vůbec nezahlédli. Bazary sice vznikly v dávných dobách, ale dodnes sem místní chodí dennodenně nakupovat, jsou součástí zdejšího života.

 Tento článek se účastní Letní soutěže EARCHu - Architektura na cestách. Seznam všech soutěžních článků najdete zde. Svůj hlas tomuto článku můžete dát kliknutím na bílé srdíčko.