Zapomenuté místo uprostřed města

Holešovice byly původně nepatrnou středověkou obcí na okraji Prahy. Tvořilo ji několik usedlostí a dřevěných chalup podél jediné cesty. Z důvodu častého zaplavování celého holešovického meandru nebylo jiným způsobem území osídleno. Holešovičtí se však s řekou dokázali sžít. Hlavním způsobem jejich obživy byl rybolov a později, v 19. století, provozovali několik přívozů. Prvním impulzem pro transformaci obce v průmyslovou čtvrť byla výstavba továrny, tzv. Kartounky, jež byla dostavěna v roce 1823.

Po vydání rozhodnutí o zrušení pražských hradeb v r. 1866 a následné výstavbě c.k. pražskodrážďanské dráhy, došlo k nebývalé změně charakteru zástavby. Z periferní rybářské obce se postupem času stalo lukrativní průmyslové předměstí Prahy, rozrůstající se směrem k historickému jádru. Roku 1884 byly Holešovice-Bubny připojeny ke Královskému hlavnímu městu Praha a v následujících letech byly vybudovány ústřední jatky, vlakové nádraží v Bubnech či areál pro Všeobecnou zemskou výstavu v Praze, pořádanou roku 1891. Nelze nezmínit holešovickou elektrárnu z roku 1900. První průmyslově provozované elektrárně na území Čech vtiskl architekt F. Schlaffer nevídaný reprezentativní vzhled a se svými čtyřmi komíny se elektrárna stala ikonou Holešovic. Naneštěstí výstavbou nové výškové administrativní budovy ve druhé polovině 20. století, a především demolicí tří ze svých čtyř komínů, ztratila na své dobové impozantnosti.

Po dlouhou dobu tak spolu koexistovala středověká obec a nové moderní průmyslové město. V roce 1930 začaly vznikat úvahy o asanaci původní obce. Později, během druhé světové války, byla asanace Holešovic rovněž plánována, nicméně k ní opět nedošlo. S nástupem nového politického systému roku 1948 přišly i nové vize. Ty se samozřejmě dotýkaly i starých Holešovic. K demolici obce došlo ve druhé polovině 50. let. Obec před demolicí tvořilo několik desítek jednopodlažních, výjimečně dvoupodlažních domů. Na architektuře domů se pak nejvíce projevovaly klasicistní přestavby fasád. Některé objekty obsahovaly i znaky historizujícího slohu z konce 19. století. Do dnešní doby se nám dochovaly jen dva objekty z původní obce a jsou součástí areálu panelárny.

V letech 1959-61, na místě bývalé vesnice, vznikla panelárna Prefa Holešovice. Ačkoliv došlo k demolici původní zástavby, samotná panelárna se zbývající okolní zástavbou do jisté míry komunikovala. Byla zachována stopa původní ulice a několik objektů, jež se staly součástí panelárny. Nicméně Prefa do místa přinesla naprosto nové měřítko.

Do té doby byla pražská výstavba závislá na panelárně v Toušeni. Pro plánovanou výstavbu sídlišť na severu a východě Prahy toto řešení nebylo příliš efektivní. Výstavbou nové panelárny se na jedné bytové jednotce údajně ušetřilo 5 000 korun. Generálním projektantem panelárny byl Keramoprojekt, jenž zajišťoval projekční činnost výrobních závodů stavebních hmot pro celé Československo.

Forma panelárny v době vzniku byla vnímána jako solidní, upřímná a poctivá. Současníci tuto dobu považovaly za dobu křečovitého hledání architektury. Výrobní hala - čistý hranol, nevybíravě zasazen do okolí, zjemněný jednoduchým sochařským dílem. Objekty vrátnic s vykonzolovanými střešními linkami připomínající roheovskou architekturu. Jeřábové dráhy, příliš učelné, ne výtvarně pojednané. Svou roli hrálo i řešení areálové zeleně, které nevznikalo nahodile. Dalším významným elementem se stal terén a jeho modelace minimalizující nebezpečí vzniklé rozvodněnou řekou. Zeleň společně s terénem i vodním tokem tedy podstatným způsobem dotvářeli celkovou kompozici průmyslového areálu. Prefa Holešovice v době svého vzniku nebyla průměrnou architekturou.

Roku 1965 byl připraven projekt na rekonstrukci pro zvýšení výrobní kapacity, a především pro výstavbu nových prostor pro administrativu a sociálního zařízení, tzv. objekt SAC - několika podlažní kvádr s neobvyklou nosnou konstrukcí čnící nad horizontální platformu jídelny se světlíky v pilové střeše, evokující haly průmyslové doby.

Po téměř třicetiletém provozu byla panelárna po roce 1989, následkem další výměny politické garnitury, zařazena do privatizace. Vlastníkem areálu se v roce 1994 stala německá firma Wolf Prefa s.r.o. Ta panelárnu dále provozovala. V roce 1999 vstoupil v platnost nový územní plán, který území zařadil do kategorie zeleň. Tímto zařazením byl osud panelárny víceméně zpečetěn. Po roce 2008, kdy proběhla hospodářská krize, začala firma Wolf Prefa s.r.o. ztrácet na svou konkurenci. Jakákoliv modernizace či rekonstrukce nebyla v souladu s územním plánem, a tak byla firma roku 2013 nucena, po dlouhých 52 letech, výrobu ukončit.

Další článek o tomto území přineseme za týden.