Zaha Hadid bude první ženou, která získá zlatou medaili RIBA

Zaha Hadid je mezinárodně známá pro svou praktickou, teoretickou a vědeckou práce. Každý z jejích dynamických a inovativních projektů navazuje na více než třicet let revolučního experimentování a výzkumu v oblasti architektury, designu a urbanismu.

Royal Gold Medal se udílí za obecně uznávané a oceňované celoživotní dílo a udělení medaile schvaluje Její výsost královna. Nositelem medaile může být jak jednotlivec, tak skupina lidí, kteří významně ovlivnili "přímo nebo nepřímo" rozvoj architektury.

Jane Duncan, prezidentka RIBA a předsedkyně výběrové komise, jež rozhodla o udělení medaile pro Zahu Hadid, řekla: "Zaha Hadid představuje v architektuře impozantní sílu s globálním vlivem. Její velmi experimentální a náročné práce od budov přes nábytek, návrhy obuvi a automobilů, jsou zcela zaslouženě oceňovány a Hadid je vyhledávaným návrhářem pro řadu značek a lidí po celém světě. Jsem velmi ráda, že Zaha získá Royal Gold Medal v roce 2016, a už teď se nemohu dočkat, na jaké kousky z její dílny se můžeme těšit v budoucnu."

Zaha Hadid ke svému ocenění říká: „Jsem velmi hrdá na to, že mi má být udělena Royal Gold Medal, zejména proto, že to bude poprvé, co bude cena udělena ženě. Rád bych poděkovala Peteru Cookovi, Louise Hutton a Davidu Chipperfieldovi za jmenování a Jane Duncan a výběrové komisi za jejich podporu. Jsme svědky toho, že se v architektuře prosazuje stále více žen, ale není to jednoduché. Obtíže jsou často obrovské, ale můžeme v tomto směru pozorovat pozitivní vývoj a věřím, že ve stejném duchu se bude situace vyvíjet i do budoucna. Toto uznání je ctí nejen pro mne a můj tým, ale stejně pro všechny naše klienty. Je vždy vzrušující spolupracovat s těmi, kteří mají velkou občanskou hrdost a odvážné vize. Jedním z úkolů architektury je, aby se lidé cítili dobře v prostorách, kde žijí, chodí do školy nebo pracují. Musíme se tedy snažit o to, abychom zvyšovali standard prostředí, ve kterém žijeme. Stavby pro bydlení, školy a další základní veřejné budovy byly tradičně často založeny na principu minimální investice, jednoduchosti a univerzálnosti. To by neměl být dnešní případ. Architekti mají nyný dovednosti a řadu nástrojů pro řešení těchto celospolečenských problémů."

Zaha Hadid se narodila 31. října 1950 v iráckém Bagdádu. Její otec působil jako ekonom a angažoval se v politice. Ještě před studiem architektury na Architectural Association (AA) v Londýně (1972-77) získala diplom z matematiky na Americké univerzitě v Bejrútu. Zájem vzbudila už její diplomová práce na AA – Malevičova tektonika – kterou vypracovala pod vedením Rema Koolhaase. V jeho OMA také ihned po dokončení studií nastoupila a získávala zde zkušenosti po tři roky (1977-1980). Začala také vyučovat na AA v Londýně, kde až do roku 1987 vedla svůj ateliér.

O světovou pozornost si řekla svými vizemi, koncepty a nerealizovanými projekty, které ve své době působily téměř utopicky. Přesto, že vyhrála několik mezinárodních soutěží, čekala na svou první realizaci až do roku 1993 – jednalo se o požární zbrojnici muzea Vitra v Německu. První britskou realizací byl pavilon Serpentine Gallery v Londýně v roce 2000 – ten tradičně navrhují světoví architekti, kteří ještě nemají realizaci ve Velké Británii. Za realizaci parkovacího domu na předměstí Štrasburku ve Francii získala Zaha Hadid evropskou Cenu Miese van der Rohe za architekturu. Rosenthalovo centrum současného umění v Cincinnati považuje uznávaný kritik architektury Herbert Muschamp za nejvýznamnější budovu na území Spojených států od konce studené války.

Architektura Zahy Hadid je na první pohled rozpoznatelná. Ve svých počátcích vycházela spíše z dekonstruktivismu Kazimira Maleviče a dalších, takže její realizace mají ostré hrany, vyhýbají se pravým úhlům a svým pojetím jsou protiváhou sterilnímu funkcionalismu. S postupem času a rozvojem počítačových technologií používá Zaha Hadid více plynulých linií a její architektura tak získává amorfní tvary. Dnes kombinuje a střídá oba přístupy. Významným zdrojem její inspirace je pokročilá matematika, ale podle svých slov čerpá inspiraci téměř z čehokoliv.

Citace ze seminární práce Lukáše Pejsara (šk.rok. 2007/2008), archiv EARCH.