Z komorního tělesa se stal symfonický orchestr. To je příběh firmy mmcité podle designéra Viktora Šašinky
Designér Viktor Šašinka přišel do mmcité v roce 2002. Tehdy firma sídlila ve škole, poháněla ji euforie a problémy se řešily „bohémsky.“ Jedna z laviček z té doby, Vera z roku 2002, se stále vyrábí a prodává. Jak se dělá nadčasový městský mobiliář?
EARCH.CZ , 7. 10. 2024 / Advertorial
Jak vypadá pracovní den designéra Viktora Šašinky v mmcité?
Běžný den je poměrně krátká jednotka, takže v tom nebude nic nečekaného. Část dne tvoří komunikace s kolegy, zbytek v samostatné práci. Pestřejší to bývá, když je potřeba řešit něco v „terénu“, např. na vývojové dílně, ve výrobě, či na stavbě.
Nejradši mám ale dny, když vznikají úplně nové výrobky. To je největší dobrodružství i pro celý vývojový tým.
V mmcité působíte již od roku 2002. Tehdy to byla malá firma se sídlem ve Zlíně. Jak firma tehdy vypadala?
Pamatuji si malý zapálený tým, který se proměňoval podle potřeby. Víc věcí šlo řešit tak nějak „bohémsky“. Možná to bylo dáno i tím, že jsme sídlili v jednom patře budovy VŠUP. Tam probíhala i významná akademická vazba, včetně studentských večírků. A pak také takovou pracovní euforii, všechno bylo tehdy nové.
Jak se proměnilo mmcité během 22 let?
Napadá mě jeden příměr – dříve malé komorní těleso, nyní velký symfonický orchestr.
Expanze do velké části světa s velkou konkurencí, nové výrobně technologické možnosti, a hlavně postupné vybudování zkušeného týmu, který je schopný tuto výzvu posouvat kupředu.
Dovedl jste si tehdy představit, že se z mmcité stane firma tak velkého měřítka?
Na to jsem tehdy myšlenky zaměřeny neměl. Ale věřím, že někdo jiný měl, a je to dobře, jinak by se nám tolik nedařilo.
Jak se proměnila náplň vaší práce v průběhu let?
Oslovil mě původně David Karásek, který mi nějakou dobu před tím oponoval diplomovou práci ve škole, jestli nechci pro mmcité pracovat. No, a nakonec jsme si plácli.
Tehdy jsem byl jediný zaměstnanec designér pod designérským vedením firmy. Vše, co se týkalo výrobků procházelo taky přes mé oči, hlavu, ruce… Vlastně ještě poměrně dlouhou dobu, i když už nás bylo víc. To pro mě byla největší změna, když se tým začal rozrůstat. Najednou jsem se musel vypořádat s tím, že nevím úplně o všem.
Když to vezmu z pohledu vývoje nového výrobku, tak musím říct, že spoustu věcí, od řezání a broušení na prototypu až po produktové focení do katalogu, které jsem tehdy někdy dělal já, dělají schopnější a specializovanější lidé.
Jste autorem produktu Vera – parkových laviček, které jsou od roku 2002 stále aktuální v portfoliu mmcité. Proč si myslíte, že již tak dlouho fungují?
Autorem bych neřekl… Měl jsem sice tento produkt pod svou rukou při navrhování, ale byla to součinnost celého týmu pod vedením art direktora.
Jedná se o výrobek, který má svůj charakter, ale přitom je univerzální a lze ho použít v mnoha prostředích. Má spoustu materiálových variant. Produkt se tak díky své vysoké sériovosti dostal na zajímavou cenu.
A také se dá kombinovat s navazujícími řadami, které patří do stejné „rodiny“, jako např. modulární stavebnice Vera Solo.
Jak navrhnout nadčasový produkt, který nestárne?
Každý produkt stárne, jen některý vyjde časem z módy a některému stárnutí sluší, tvoří mu nějakou nadčasovost a charismatickou patinu. To platí i pro materiály a jejich použití. A u některých produktů se jejich kvalita ukáže až právě s časem.
Druhým oblíbeným produktem z vaší tvorby je lavička Miela. Ta je v nabídce již od roku 2008. Zdá se, že parkový mobiliář je vám blízký. Co musí splňovat veřejný nábytek, aby vyhovoval všem?
Nic nemůže vyhovovat všem, ale je potřeba mířit na širokou cílovou skupinu. Řekl bych, že nadčasovost a odolnost je pro trvalejší používání zásadní. Miela byla ve tvorbě podobná jako zmiňovaná Vera, ale se zásadním rozdílem – je to naše první lavička, která má bočnice vyráběné odléváním. To je o něco náročnější pro doladění návrhu a technologických procesů, ale přináší to pro navrhování další možnosti.
Byla navržená tak, aby se dala snadno integrovat do prostředí historického i současného. A tak jí také architekti používají. Má technickou strukturu a přitom „medovou“ vláčnost. Od toho také plyne její název.
Měla by se lišit lavička do parku a lavička na náměstí?
Park je určený pro více odpočinkové účely, pro pomalejší pohyb, pohodlí… Čas tam neplyne tak rychle, jako na náměstí. A to platí i pro lavičky v parku, na náměstí, nebo třeba na zastávce. Ale samozřejmě jsou i náměstí, kde se počítá s dlouhou dobou posezení a klidovou zónou.
Nesmíme také zapomenout na hůře mobilní uživatele, ti zase potřebují pohodlnější sedání a vstávání i na úkor pohodlného sezení.
Více k tématu
Využíváte v mmcité nějaké nové technologie? Pokud ano, jaké možnosti vám při navrhovaní umožňují?
Ano, například umělá inteligence je implementovaná i v grafických programech. Při tvorbě vizualizací ji používáme jako nástroj, jako takovou chytřejší tužku. Někdy využíváme také virtuální realitu. Při návrhu vetších produktů, třeba zastávkových přistřešků, ukazuje víc věcí než monitor počítače. A před prototypem je to pro rychlejší ověřování tvarových řešení a změn fajn nástroj. Používáme i 3D tisk, ten také ukáže hodně, ale u větších dílů je to již komplikované.
Máte radši experimenty nebo osvědčené postupy?
Mám raději experimenty. Tvrdím, že i špatná cesta může vést k dobrému cíli, ale dobrá cesta je většinou lepší. Nejraději hledám nová řešení než abych zkoumal to, jak už to vymyslel někdo jiný.
Máte nějakou oblíbenou lavičku, kam si rád chodíte posedět? A proč?
Hmmm… Třeba Miela, kterou máme na zahradě našeho domu, nebo některá z lávek Preva Urbana v parku Komenského ve Zlíně. Jsou pohodlné jako celý park a nejen o filmovém festivalu tam bývá veselo.
