Výstava semestrálních prací na Fakultě architektury ČVUT v Praze
Na Fakultě architektury pražského ČVUT v Dejvicích probíhá do konce příštího týdne (tedy do 24. ledna) výstava školních ateliérových projektů. Byla zahájena v pondělí 13.1. a plynule navázala na tradiční ateliérový týden, neboli týden, během něhož studenti finalizují své semestrální projekty a budova fakulty byla po tu dobu otevřena pro studenty non-stop.
Karolína Řeháčková / Michal Jedlička , 17. 1. 2014
V desítkách ateliérů v těchto dnech můžete vidět celou škálu studentských projektů od bytových domů přes galerie a musea, urbanistické celky, rekonstrukce až po experimentální architekturu. K vidění je i několik ateliérů, které působí na fakultě prvním semestrem. Projekty jsou tradičně prezentovány tištěnými plachtami s modely a občas doplněnými i projekcí.
Podívali jsme se na úroveň tohoto pololetí třemi pohledy:
- Pohledem nezávislého pozorovatele zvenčí
Úroveň prací v jednotlivých ateliérech se jeví na první pohled velmi vyrovnaná co do grafické stránky prezentovaných projektů i návrhů samotných. V řadě ateliérů bylo po studentech vyžadováno určité motto či libreto charakterizující konkrétní projekt. To nutí studenty k hlubšímu zamyšlení nad dílem, ne jen k plnění typologických a konstrukčních požadavků a vytváření designu stavby.
- Pohledem studentů
Rovněž většina studentů hodnotila úroveň prací v jednotlivých tvůrčích týmech jako srovnatelnou. Na hodnocení samotných studentů je pozitivní především fakt, že jsou při posuzování prací svých kolegů schopni odlišit úroveň grafického zpracování i kvalitu samotného návrhu. Stále sice platí, že „pěkný kabát se lépe prodává“, ale studenti dokážou nahlédnout i pod něj. Řada z nich se shodla, že raději zpracovává reálné, konkrétně zadané projekty, obzvláště architektonické soutěže, v nichž mohou následně svoje práce porovnat s návrhy profesionálů.
- Pohledem pedagoga jednoho z ateliérů
Měli jsme štěstí, že se s námi o své dojmy podělil architekt Jan Jehlík, jehož studenti se ve svých projektech věnovali převážně urbanismu, tedy jedné z nejnáročnějších architektonických disciplín. Hodnocení Jana Jehlíka je velmi kladné s optimistickým výhledem do budoucna.
Jak sám říká: „Zpracovat téma pražského sídliště v rozhraní s krajinou je velmi obtížné. To umí i málokterý profesionál. Takováto komplexní témata nelze vyřešit jen čistou estetikou nebo talentem, je to vždy cesta, během níž se teprve člověk dostává k určité formě. Při takto abstraktním a obřím zadání chvíli trvá, než se studentům podaří téma uchopit. Ale musím říct, že většina prací je nadprůměrná. Nikdy se mi nestalo, že by byl ateliér takto vyrovnaný. Už se těším, až tahle generace bude konečně projektovat, protože to umí od „baráku“ až po urbanismus. Je fakt, že ani řada praktikujících architektů neumí všechna ta vzájemná měřítka a tihle studenti to už začínají zvládat. Z toho mám radost.“
Z momentek ve fotogalerii si můžete o celkové atmosféře a úrovni studentských prací udělat orientační obrázek i vy. I když sebedokonalejší prezentace nedokáže zprostředkovat dojem z procesu tvoření – od čistého, prázdného papíru, vlastní tvorbu myšlenky, přes konfrontace názorů, přijmutí vnějších podnětů včetně kritiky až po finální grafické zpracování díla. Když pak stojíte před těmi obřími „plachtami“ a představíte si to množství hodin práce, potu a možná i slz, které jsou za nimi schovány, zaslouží si uznání všichni do jednoho.
Jako každý rok i letos proběhne soutěž Olověný dušan o nejlepší školní ateliérový projekt. Slavnostní vyhlášení je plánováno na 27. 2. 2014 v Nové Scéně Národního Divadla v Praze, takže se máme ještě nač těšit.
Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů a designérů.
