Výměna šéfredaktorů: Vránková střídá Beránka. Bude články psát už jen umělá inteligence?

Matěj: Jak se těšíš na novou roli?

Karolína: Těším! I když s trémou. Ale jak jsem se dočetla v seberozvojové literatuře, pokud vás váš cíl také trochu neděsí, není dost velký. Takže asi tak.

Matěj: Takže s pokorou, hehe.

Karolína: Přesně. A Matěji, co mi vlastně předáváš? Jak vidíš EARCH.cz a jeho pozici mezi českými archi médii?

Matěj: Mám z earchu teď fakt radost, myslím, že žije a nabízí na omezený možnosti archi médií celkem slušný obsah. Asi nejsem úplně objektivní, hehe. Ale máme moc dobrý feedbacky - nejenom přes Google Analytics. Když jsem nastupoval před šesti lety, chtěl jsem vytvořit živé médium přinášející různé pohledy na věc, co se bude zaměřovat na českou scénu a bude mít fresh obsah á la dezeen.com třeba. Ale víš co, ať se tu neplácáme po ramenou, řekni, kde ty vidíš největší mezeru. Co bys chtěla zaspárovat, přeštukovat nebo rovnou zbořit a postavit novostavbu?

Karolína: Bourat se dnes považuje až za poslední řešení, jak víš. Takže spíš přistavět v souladu s původním projektem?  Chtěla bych držet novinářské standardy: rychlost, aktuálnost, nezávislost, sem tam nějakou provokaci? Hlavně to mi v dnešním referování o architektuře chybí, pořád se píše jen o tom, kde přibyla jaká pozoruhodná realizace. Nic proti nim! Ale budu ráda, když se nám povede občas otevřít nějakou polemiku nebo vypustit nějaký ten nepopulární názor. Vidíš kolem nás nějaké téma, která by zasloužilo trochu proprat?

Matěj: Jasně, s pořádnou kritikou je to dneska velký špatný. To mě vlastně nejvíc mrzí, že u nás prakticky neexistuje. Fakt nevím, kdy jsem naposled četl opravdovou kritiku (ne jen hejt, ale kritický pohled na věc, rozumíš mi).

Karolína: Architektonická kritika po letmým pohledu na fotku na telefonu, to je taková oblíbená lidová zábava něco jako grilování. Mrknu na FB a už píšu do komentářů, že je to zločin. No, občas se mi to taky stane, hehe. Ale jistěže, zasvěcený kritický pohled na to, co a jak se staví, je důležitý. U nás se ovšem tahle disciplína mimo odborná média v podstatě nevyskytuje. Když nepočítám tvoji rubriku v Echu, kde píšeš o architektuře každý týden, a dobře. Ale nevím, jestli je to architektonická kritika?

Matěj: Vůbec, já jsem normální publicista. Navíc se snažím v poslední době psát spíš příběhově, vtáhnout do textu nějaký děj, to mě celkem teď baví.

Karolína: Takže dobré příklady najdeme spíš v anglických, německých a amerických novinách. Ale kritizovat není lehký a musíš mít dobrý argumenty. A taky je tam ten problém, že kritizuješ práci lidí, kteří jí věnovali spoustu energie a dělali pravděpodobně všechno, co mohli. Tak se snažím o empatickou kritiku. Jak to máš ty, jak se ti píše o stavbách, o nichž víš, že mají vady?

Matěj: Tak máme společnýho guru, Olivera Wainwrighta z Guardianu, který umění kritiky ovládá mistrně. I když on ji často nemá ani moc empatickou, o to mě baví víc. U mě, když vidím, že je něco špatně, tak na to upozorním. Hlavně co se týče nějakých systematických/systémových věcí, nesmyslný záměr, neadekvátní cena, nabubřelost. Příklad: černá novostavba na Barrandovských terasách potřebuje trochu pohejtit, ale jestli je špatný detail u schodiště, to mě v mých vůbec textech nezajímá.

A samozřejmě, když se seznámíš s kontextem, je kritika vždy složitější, než když si tak pěkně zanadáváš na první dobrou od monitoru. Když píšu o českých barácích, vždy se na ně jedu podívat osobě, popovídám si s architektem, ideálně i investorem a pak to lepím dohromady. Zase příklad: hnusný vybavení a kvalita provedení stavby u kostela bl. Marie Restituty v Brně. Je to špatný, ale pak zjistíš, že na to prostě vůbec neměli prachy, projekt se rodil 20 let, nějaký rozhodnutí padly navzdory přání architekta. Koho pak za to vinit?

Karolína: Přijít na to a najít argumenty, to je dost námaha. Baví tě psaní? Jako ten proces?

Matěj: Mega nebaví, většinou se u něj fakt trápím. Nedělám si takovou tu strukturu, jak tě učí v češtině na gymplu úvod, stať, závěr. Promyslím si předem, co tam tak chci dostat a pak při psaní hledám tu nejlepší cestu. Což pak dopadne klidně tak, že hodinu přepisuju první odstavec a nadávám, protože mě to jinak nepustí dál. Radost mi dělá jen to, když přiložím soubor do mailu a odešlu  Co tebe?

Karolína: Mě baví, když to mám napsaný. Nejlíp to vystihuje jeden výrok, který mi před dvaceti lety řekl malíř Jaroslav Róna. Jediný co nesnáším víc než malovat je nemalovat.

Matěj: Dokážeš zformulovat, co podle tebe dělá text dobrým textem?

Karolína: Já věřím na to, že psaní je myšlení na papíře. Takže jasný a přesný myšlenky, to se mi líbí! A pak forma, miluju originální literární jazyk, to je úplný blaho.

Matěj: K ježíškovi si přeju ChatGPT, co dokáže psát pořádný publicistický texty v češtině.

Karolína: Ani originální myšlenky, ani autentickou literární formu ChatGPT nedokáže, tak se na ježíška netěš. Akorát bys brečel

Matěj: Never underestimate AI, šéfredaktorko! Ale tak to musíš být z cz archi psaní celkem neštastná, ne? Ani jedno z tvých požadavků nikdo tady nesplňuje.

Karolína: A bane. Čeští historici architektury píší výborně. A taky někteří architekti. Čtu ráda Art&Antiques, magazín ERA21 i Stavbu, vždycky tam najdu nějaký výborný text.

Matěj: Recenze architektů teda podle mě většinou sklouzávají k hrozně nudnýmu popisu toho, co vidí. To mě absolutně nezajímá, chci kontext. Já samozřejmě nadsazuju. Líbí se mi postřehy Petera Bednára, pěkný věci na earchu měl Matěj Čunát, pochválit musím naše kolegy Adélu Vaculík i Jana "Marxe" Bureše. Ale nikdo moc výrazný (tebe chválit nebudu), jako byl svýho času Gebrian. To mě ale dovádí ke krásný otázce: má vlastně podle tebe kreativní psaní vůbec budoucnost? Bude to někoho za dekádu dvě zajímat? Budou se dál tisknout písmenka, který někdo vyťukal jedno po druhým do klávesnice? Já si jsem jistý že ani náhodou.

Karolína: Ke všem jmenovaným autorům říkám jo. Jsem ráda hlavně za kolegy z Earchu, Adélu a Honzu. Protože je psaní baví a jde jim a myslím, že mu věří, což by mohlo znamenat, že text nevymře. Ale nevím. Kvalita textu určitě nerozhoduje o čtenářském zájmu, to víme oba. Ale pořád je to jediný způsob, jak formulovat myšlenky. Myslím, že text se bude dál používat, ale číst a psát bude exkluzivní disciplína. Ještě víc než teď. A jak se podle tebe budou předávat informace o architektuře?

Matěj: Já myslím, že víc prostě pojede audio, video, jiný formáty než text. A text bude do velký míry generovaný –což není žádný lamentování, nevidím rozdíl mezi tím, když seš schopná nějakýmu nástroji správně zadat, co chceš říct, jaký jsou tvoje názory, nebo si je i přefiltruješ a získáš originální výsledek.

Karolína: Nezískáš originální výsledek, ale generickej.

Matěj: Nezískáš o nic víc generický výsledek, než jaký generický výsledky produkují lidi. A jak vidíš současnou situaci archi-médií?

Karolína: Stabilní a tedy trochu bez překvapení. A ty?

Matěj: Začal jsem si uvědomovat, že je u nás příliš mnoho archi médií, printů máš třeba 6. A stejně tak webů. Myslím, že to nepřispívá úrovni, tříští se pozornost, energie, inzerce, takže každý pak jen přežívá.

Karolína: Budu dělat všechno proto, aby earch nějaké to překvápko přichystal. A ano, možná nás čeká to, že slabší kusy odpadnou. Dobrý důvod se snažit.

Matěj: Hm, aby nepřežily ale primárně ty nejsilnější nosiči inzerce pouze. Počkej, ještě si tě vychutnám. Z čeho máš největší obavy při tvým přechodu do ryze online média? Přece jen jsi byla vždy v printech, teď ale budeš full digital, hehe.

Karolína: Rychlost! Jak víš, jsem člověk velmi důkladný a hooodně pomalý, hehe. A druhá věc je klikání. V online médiu člověk vidí okamžitě počty čtenářů. Bude těžké nepsat jenom o chatách a stodolách, na které se, jak známo, nejvíc kliká. Jsem moc ráda, že earch má chytrý tým a vydavatele, který ví, že nejklikanější není nejrelevantnější.

Matěj: Těším se na earch po tvým vedením, myslím, že je to fakt skvělá příležitost mít obsahově nadupaný archi médium. Věřím, že to bude skvělý. Už ti uklízím stoleček.

Karolína: Tak teď ještě moje vize. Earch.cz bude nabízet rychlost, relevanci, reklamu tak akorát, aby nás uživila a vždy označenou, rozptýlení a relax. Prostě všech pět R, hehe. Ale vážně, těším se na to a bude mě to bavit a doufám, že i čtenáře. A moje otázka na tebe, co budeš dělat ty? Šest let si dělal earch.cz. Každý den.

Matěj: Já si to říkal zrovna dneska cestou do redakce, že se těším na to zpomalení výstupem z online média, který musíš neustále něčím krmit. Ty to vlastně ještě ani nevíš, ale přebírám magazín ASB - jdu si sáhnout na papír, než definitivně skončí, abych mohl nostalgicky vyprávět mladým "to my, když jsme ještě dělali na papíru". I když se to nezdá, je to úplně jiný typ práce vést print a web, chci si to osahat. A pak rozjíždíme nový research lab pro studio Perspektiv, první taková platforma u nás, věřím, že to má velký potenciál. Pak přispívám nadále do Týdeníku Echo, přebaluju syna Jonase. No, říkal jsem si, že si to teď udělám pracovně volnější, zase to nevyšlo.

Karolína: A co budeš dělat 1. července? Nebudeš muset ráno kontrolovat earch, to si můžeš přispat, co?

Matěj: Budu vyspávat strašnou kocovinu