Vila na Ladronce
Při procházkách po pražské moderní architektuře mne občas zaujme nějaký dům a snažím se pak o něm něco zjistit. Během toulek Břevnovem – jeho vilovou enklávou poblíž Strahova - nebo během svých návštěv básníka Jaroslava Seiferta, či později rodiny architekta Jana Sokola, jsem si všiml výrazné vily v ulici Na Ladronce 31 (čp. 1334/XVIII). Patří ke skvělým příkladům meziválečné avantgardní architektury, ale v odborné literatuře se o ní mnoho nedozvíte.
Zdeněk Lukeš , 7. 1. 2015
Ve své knize Od moderny k funkcionalismu ji kdysi stručně zmínil Rostislav Švácha a je v ní i podmanivá černobílá fotografie Jana Malého, která se pak objevila i ve Šváchově stati věnované tvůrci domu architektu Pavlu Smetanovi v časopise Zlatý řez. Tehdy byla vila ještě v dosti špatném technickém stavu. V polovině devadesátých let ji však majitelé prodali Poslanecké sněmovně České republiky, která ji rekonstruovala, a od té doby slouží jako rezidence předsedy PS.
Původně si vilu nechali postavit v letech 1938-1939 manželé František a Marie Šajnovi. Pan Šajn byl ředitelem továrny Kablo Kladno. Po válce emigroval a jeho paní musela dům opustit (za tyto informace jsem zavázán paní Ludmile Böhmové, která v domě tehdy také bydlela), zůstala však jeho spolumajitelkou společně s novými obyvateli, jimiž byli dr. Petr Pícha a manželé František Miška s Ludmilou Píchovou (Miškovou). František Miška byl významným poválečným hercem a režisérem s mezinárodní reputací, jeho žena Ludmila Píchová pak známou a respektovanou herečkou. Režisér Miška se pak zřejmě rozhodl dům prodat Poslanecké sněmovně, důvody neznám, ale není vyloučeno, že nákladná údržba stavby byla pro starého pána nad jeho síly i finanční možnosti. Miška byl mimochodem autorem memoárů Když se pláč směje. Pouť divadelního režiséra (vyd. Primus, Praha 2002), které jsem si se zájmem přečetl. Přes podrobný popis svého života a práce i četné zmínky o dětství v Praze na Letné a na Starém Městě se o vile na Ladronce bohužel vůbec nezmiňuje.
Autorem pozoruhodné stavby byl významný český architekt Pavel Smetana (*1900). Byl žákem Pavla Janáka na Umprum a také Josefa Gočára na AVU. Patřil k meziválečné avantgardě a byl rovněž členem legendárního Devětsilu. Účastnil se mnoha soutěží, např. na vršovický kostel, pomník TGM nebo dostavbu Uměleckoprůmyslového muzea, u některých návrhů uplatnil v té době novátorské skořepinové konstrukce. Z realizací vynikají Obchodní škola na Vinohradské ulici v Praze (s Františkem Kavalírem) a školy v Bratislavě (s Karlem Seifertem). Po válce – už jako profesor Vysoké školy uměleckoprůmyslové adaptoval Průmyslový palác na Výstavišti. Mezi jeho žáky patřili např. scénograf Josef Svoboda nebo architekt Jan Kaplický. Jeho manželkou byla známá spisovatelka Jindřiška Smetanová. Profesor a rektor Pavel Smetana zemřel v roce 1986 a za zmínku stojí, že dnes vede školu jeho syn Jindřich.
Ale pojďme se nyní podrobněji podívat na vilu v Břevnově. Konstrukce je železobetonová rámová s cihelnou a thermobetonovou vyzdívkou, dům je omítnut bílou vápennou omítkou. Vila je plochostřechá se sluneční terasou. Stojí na mírném svahu a je obklopena romantickou zahradou. Tvoří ji horizontální hranol, zapuštěný do šikmého terénu. Jižní průčelí je rytmizováno horizontálním okenním pásem a schodištěm do zahrady. Severní průčelí člení úzké okenní pásy a nápaditě koncipované vstupní schodiště, tvořící přístup do přízemí i patra, kde je umístěna zapuštěná nika. Právě dynamická diagonální linie schodiště je výrazným motivem stavby. Podobně zajímavá je i stupňovitá západní fasáda se zaobleným nárožím horního patra.
Dům byl řešen velkoryse: V suterénu byl byt domovníka, prádelna, kotelna, sklad uhlí a garáž. V přízemí se nacházely dva byty s dvěma, resp. jedním pokojem orientovaným na jih, na severní stranu byly umístěny malé kuchyně, lázně, WC a pokoj služky. Jeden byt byl přístupný schodištěm vedoucím přes zahradu od severovýchodu, druhý pak schodištěm při severním průčelí domu. V patře byl třetí luxusní byt s velkým obývákem a jídelnou, orientovanými na jižní stranu, zatímco ložnice, šatna, lázeň, WC, kuchyně a pokoj pro služku byly opět v severním traktu. Z jídelny byla přístupná terasa s pergolou a schody do zahrady. Vřetenovým schodištěm se lze z jídelny také dostat do malého solária na ploché střeše domu, k němuž přiléhá prostorná sluneční terasa. Vstup do bytu byl opět ze schodiště při severním průčelí ze zapuštěné niky.
Na historických fotografiích z interiéru, jež mi laskavě poskytl syn projektanta prof. Jindřich Smetana, je patrné původní zařízení, včetně prosklené stěny schodiště a kamenného pilíře. Nábytek je různorodý a odpovídá romantickému založení obyvatel, vytvořit pohodlnou domácnost, kde se budou cítit dobře. Dům jsem uvnitř sám nikdy neviděl, takže netuším, zda se něco z původního vestavěného vybavení zachovalo.
Foto autor + archív J. Smetany
