Vila E-1027. Pozapomenutá perla modernismu se navrátila do své původní podoby

PODLE SVÉHO

Vila E-1027 představuje první a zároveň nejslavnější architektonické dílo Eileen Grayové – multitalentované umělkyně, která si z lásky k designu otevřela v Paříži roku 1922 vlastní obchod s užitým uměním. Od stylu art deco postupně přešla k progresivnější estetice modernismu – a to především pod vlivem svého partnera, známého rumunského architekta a kritika Jeana Badoviciho.  

Když společně plánovali výstavbu soukromého letního sídla, byl to právě Badovici, kdo Grayovou přesvědčil, aby sama vypracovala architektonický návrh (s jeho odbornými radami). V polovině 20. let Grayová zakoupila pozemek na dech beroucím místě v jihofrancouzské vesnici Roquebrune Cap Martin na Azurovém pobřeží – jen pár metrů nad mořskou hladinou.

Skalnaté pobřeží sužované ostrými nápory větru, jižním sluncem a slanou vodou motivovalo povoláním designérku k vytvoření romantické oázy klidu, která neztrácí kontakt s okolní dramatickou přírodou. Elegantní vilu v duchu funkcionalismu dokončila Grayová roku 1929 a dala jí kódový název Vila E-1027 – E jako Eileen, 10 zastupuje desáté písmeno abecedy, tedy J jako Jean, následně 2 jako Badovic a 7 jako Grayová.

Dvoupodlažní vila jednoduchých kubických tvarů stojí na pilotech vyrůstajících ze skalnatých teras. Zatímco hlavní obytné patro nabízí ložnice a společné prostory včetně prostorného obývacího pokoje se spirálovým schodištěm, přízemí je vyhrazeno pokoji pro hosty, uměleckému studiu a zázemí služebnictva.

Jelikož vila nabízí skromnou obytnou plochu 120 metrů čtverečních, musela Grayová se zařizováním prostoru naložit velmi pečlivě a účelně. Ložnice jsou tak koncipované jako izolované pokoje s přímým vstupem do zahrady nebo na terasu. Obývací pokoje a pracovny zůstávají naopak otevřené, prostor tady dělí pouze precizně rozmístěný nábytek.

Nábytek jako funkční šperk

Veškerý nábytek ve vile navrhla sama Grayová. Dbala přitom na každý detail, a to jak funkční, tak estetický. Ať už šlo o nábytek volně stojící nebo vestavěný, často měl multifunkční charakter. S předměty se dalo pohybovat, vysouvat je nebo měnit jejich výšku. Pro snadnější použití opatřila jednotlivé kusy nábytku popisky, které prozrazovaly jejich funkci a jasně říkaly, co kam patří. Designové kusy zároveň fungovaly jako jediná dekorace jinak čistě bílého prostoru. Mezi ty neznámější patří například lehátko Transant a křeslo Bibendum s chromovou konstrukcí a organickým polstrování nebo po vile pojmenovaný noční stolek E-1027.

Při návrhu vily řešila Eileen Grayová také pojetí zahrady. Směrem k moři vytvořila odpočinkový prostor s piniemi, dlážděnými chodníčky a místy k sezení. Za vilou se naopak nachází terasy s citrusovníky a venkovní zastřešená kuchyně.

Aféra jménem Corbusier

Oblast města Roquebrune Cap Martin, kde se vila E-1027 nachází, získala díky zdejším modernistickým budovám označení Cap Moderne. Zasloužil se o to především nejslavnější architekt 20. století Le Corbusier, který si v 50. letech přímo nad vilou E-1027 postavil vlastní spartánskou chatu Cabanon a navrhl tu také skromné ubytování pro hosty místní restaurace.

Odkaz Le Corbusiera, který ve městě roku 1965 zemřel a je se svou manželkou pochovám na zdejším hřbitově, je ale spjat také s vilou Eileen Grayové. Le Corbusier se totiž přátelil s Jeanem Badovicim, který mu zde ve 30. letech umožnil trávit své dovolené, neboť Grayová tou dobou vilu již nenavštěvovala.

Během jednoho ze svých pobytů tady se ovšem Le Corbusier rozhodl pomalovat bílé stěny vily celkem sedmi různými nástěnnými malbami žen v lascivních polohách ztvárněné v jeho typickém kubizujícím stylu. Corbusierův čin bývá interpretován jako snaha přivlastnit si tuto stavbu vycházející z jeho 5 bodů moderní architektury. Přestože Grayová ohledně Corbusierova zásahu zuřila, malby ve vile zůstaly a dnes jsou spolu s celou stavbou památkově chráněné.

V zapomnění

Poválečná léta nebyla pro Eileen Grayovou zrovna dvakrát příznivá. Kdysi úspěšná designérka a architektka pomalu upadala v zapomnění a zbytek svého života strávila v ústranní světového uměleckého dění. Vilu na Azurovém pobřeží vlastnil až do své smrti roku 1956 let Jean Badovici. Poté přešla do rukou nových majitelů, od 80. let ale již výrazně chátrala. Situace se změnila až před 15 lety, kdy byla zahájena její rozsáhlá rekonstrukce. Kromě záchrany stavby samotné došlo i k vybavení interiérů nábytkem vytvořeným podle dochovaných nákresů a dobových fotografií. Díky tomu je tak dnes možné tuto modernistickou perlu obdivovat v takové podobě, jakou jí Eileen Grayová roku 1929 definitivně vtiskla.

Zrekonstruovanou vilu lze navštívit po předchozí rezervaci na webu Cap Moderne.