Ve znamení mrakodrapů IV

V roce v roce 1929 renomovaný projektant H. Craig Severance spolu s v Americe naturalizovaným Japoncem Yasuem Matsui představili projekt 927 stop (283 m) vysokého domu pro Bank of Manhattan Co. s 66 patry a se vstupem přímo na Wall Street, nedaleko od Woolworth Building. Stavba rostla jako z vody. Současně se ale poněkud severněji - jihovýchodně od Centrálního parku na 42. ulici - začal stavět mrakodrap pro společnost Chrysler. Ta deklarovala dopředu konečnou výšku 925 stop - tedy o dvě stopy míň než konkurent. Projektantem byl tehdy ještě málo známý, ale ctižádostivý William Van Allen, který předtím pracoval v Severancově ateliéru.

Konečně se blížil termín dokončení nové dominanty New Yorku: mrakodrap ve Wall Street překonal výškou Woolworth a stal se nejvyšší budovou světa. Když tu přišel šok - Van Allen nechal vysunout z protipožární šachty uvnitř věže Chryslerova mrakodrapu štíhlou stříbrnou špici, která zvýšila jeho stavbu o potřebných pár stop (celková výška 1048 stop, tj. 319 metrů, tedy víc než Eiffelova věž; dům měl 77 pater). Severance a Matsui byli šokováni, ale nedalo se nic dělat - novým rekordmanem byl vyhlášen Chrysler Building. Upřímně řečeno, Van Allenův dům byl také daleko krásnější: konečná verze ve stylu art deco s věží kapotovanou plechem z nerez oceli a s motivem trojúhelníkových oken, chrličů a obřích zvětšenin okřídlených víček od chladiče vozů značky chrysler na nárožích byla prostě úžasná. Navíc ji autor zbavil balastu historických reminiscencí (zejména jeho kolegy tolik oblíbené gotiky) a vytvořil tak prý „pravé dílo jazzového věku“. Konkurenční palác ve Wall Street, zakončený pyramidou působí proti Chryslerově mrakodrapu dost nudně. Jak už to tak bývá, Van Allen se z vítězství neradoval dlouho. Neunesl slávu, obvinění z uplácení dodavatelskými firmami a závistivé útoky odpůrců (k nimž se přidal i známý teoretik Lewis Mumford) a projektování pověsil na hřebík. Navíc byly v následujících dvou letech postaveny další stavby: jedna prakticky stejně vysoká – mrakodrap Cities Service Co. v Pine Street 70 na Dolním Manhattanu (arch. Clinton&Russell, 1932) ale především druhá - daleko vyšší a po další dlouhá léta nepřekonaná - Empire State Building (ESB).

Na přelomu dvacátých a třicátých let tak boj o nejvyšší budovu na světě skončil - alespoň na dalších téměř čtyřicet let. Předchozí rekordman byl totiž předstižen tak výrazně, že konkurence ztratila dech. ESB, dokončený v roce 1931, dosáhl výšky 1250 stop – tedy 381 m - a měl 102 podlaží! Byl navíc postaven ve střední části Manhattanu (přesně při 34. ulici a Páté avenui), tedy v oblasti, kde dosud výškové stavby nedominovaly tak, jako na jižním cípu ostrova, a proto se jevil ještě mohutnější. Dodnes platí, že ESB je v plné kráse viditelný až z většího odstupu, míjíme-li impozantní kolos po chodníku Páté avenue, může se nám snadno stát, že projdeme kolem bez povšimnutí.

Architekt budovy William F. Lamb (se spoluautory Shrevem a Harmonem) nevytvořil stavbu elegance Chrysleru nebo o něco mladšího mrakodrapu na 70 Pine St., ale přesto nechybí budově noblesa. To je podpořeno i použitými stříbřitě šedými materiály fasády: vápencovými deskami, žulou, hliníkem a niklem. Mohutná báze, zabírající prostor celého bloku, má pět pater. Z ní vyrůstá věž, zakončená odskakující špicí s nástavcem aerodynamických tvarů, připomínajícím raketu (v šedesátých letech na něj byla ještě umístěna televizní anténa, která zvýšila dále celkovou výšku stavby na 1454 stop, tj. 443 m, aby tak ESB předstihl své nové konkurenty).

Stavba nového obra znovu otevřela sérii diskusí na téma ekonomické výhodnosti těchto kolosů, neboť ESB dlouho nebyl schopen pronajmout kanceláře, říkalo se mu tehdy posměšně Empty State Building. Před krachem zachránila investory budovy především masová návštěva observatoře na vrcholu věže. Hovořilo se samozřejmě také o bezpečnosti, ale ESB přežil jak náraz letadla ve výši 76. patra (bylo to v roce 1945 a o život přišlo 14 lidí včetně pilota, budova však nebyla výrazněji poškozena), tak i účinkování King Konga na vrcholu.

Ještě pár technických údajů: První projekt vznikl v roce 1928, definitivní podobu získal v roce 1930, stavba trvala pouhých 18 měsíců. Dům váží 365 tisíc tun a stojí na 200 betonových a ocelových pilotách. Z montáže ocelového skeletu se dochovala série efektních fotek Lewise Hineho. Uvnitř budovy je šachta se 62 rychlovýtahy, ke kterým se dostanete bohatě dekorovanou lobby ve stylu art deco. Cesta do 86. patra trvá minutu, běžci ji při výročních závodech po 1860 schodech zvládnou za neuvěřitelných 11 minut. Chcete-li až nahoru do observatoře ve 102. patře, musíte ještě přesedat do další kabiny. Ochoz i observatoř jsou denně přístupné a výhled je vskutku impozantní - za dobré viditelnosti až do vzdálenosti 125 km. Ostatně ESB obdivovali mnozí - prezidentem Hooverem, který budovu v roce 1931 slavnostně otevíral, počínaje, až třeba po spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda.

A ještě pozvánka: Ve čtvrtek 9. 4., od 19 hodin, budu hovořit o významných moderních stavbách pražské čtvrti Bubeneč v rámci dlouhodobého cyklu o pražské moderní architektuře. Koná se v kubistické kavárně Grand café Orient v domě U Černé Matky Boží na Ovocném trhu v Praze (www.grandcafeorient.cz). Srdečně zvu.