Ve znamení mrakodrapů I

Za první skutečný mrakodrap v New Yorku je jistě právem považován Fuller Building (ale protože tvarem připomíná obří žehličku, vžil se pro něj dnes daleko frekventovanější název Flatiron Building), postavený v roce 1903 na trojúhelníkové parcele na styku Broadwaye, Páté avenue a Třiadvacáté ulice. S tak vysokými budovami měli tehdy největší zkušenosti architekti tzv. Chicagské školy, a není proto divu, že projektem byl pověřen jeden z nich - Daniel H. Burnham, tehdy respektovaný autor čtrnáctipatrové chicagské budovy Reliance (1894). Výška Flatironu byla téměř 300 stop (tj. cca 90 m). Jde sice o ocelový skelet, ale fasády jsou z vápencových kvádrů s bohatou terakotovou dekorací ve stylu francouzské renesance a ukončuje je mohutná korunní římsa. Ta fasáda připomíná monotónní strukturou obří textilii a tím, že není členěna římsami, jak tehdy bylo obvyklé, působí dodnes moderně. Kýlovitá špice fascinovala samozřejmě nejvíc - v nejužším místě měl dům jen šest stop! Spisovatel H. G. Wells stavbu v roce 1906 přirovnal k mohutné přídi lodě, která si razí cestu vzhůru proti proudu Broadwaye. Budova dala jméno okolní čtvrti – Flatiron District. Byla krátce nejvyšší komerční stavbou New Yorku, ale nikoli celých USA – vyšší domy stály tehdy v Chicagu a Philadelphii. Ze Žehličky se zkrátka stal kultovní objekt. Fotili ji Steichen i Stieglitz, jak se - zachumlána do mraků - rýsuje proti šedé obloze, scházeli se tu milenci a strážníci prý chytali mladíky, kteří pozorovali, jak slečnám zvedá větrný vír okraje sukní, neboť vítr, který se dříve volně proháněl Broadwayí, nyní narážel na novou překážku, jež se mu postavila do cesty. Ostatně nic ze své noblesy Flatiron neztratil dodneška. Při určitých pohledech z Madison Square vypadá tato vznosná stavba jako list papíru - je to dáno perspektivou, s níž ovšem autor stavby počítal.

Bohužel, rekord nejvyšší komerční stavby města držela Žehlička jen rok - v roce 1904 byla dokončena 362 stop vysoká budova vydavatelství New York Times na Times Square o třicet ulic výš (arch. Cyrus L. W. Eidlitz). Ta byla postavena na obdobném principu, ale zdaleka nedosahovala kvalit Flatironu. Později bylo tělo budovy pokryto od země až po střechu desítkami obřích reklam - symbol Times Square i celého New Yorku – a nakonec byla stavba stržena a nahrazena jinou.

V roce 1908 se však objevil další rekordman - a tentokrát již v rámci celého amerického kontinentu. Tehdy byla dokončena štíhlá věžovitá stavba na dolním Manhattanu, která přesáhla všechny ostatní výrazně - čněla totiž do výše 600 stop (skoro 200 m) a měla tehdy neuvěřitelných 41 pater! Architekt Ernest Flagg ji navrhl v roce 1906 jako sídlo známé firmy Singer, která na konci minulého století nesmírně zbohatla na výrobě šicích strojů (a právě New York s desetitisíci šičkami zejména v Čínské čtvrti byl tehdy jedním z center textilního průmyslu). Styl Singeru byl ovlivněn francouzskými vzory - v USA tehdy nesmírně oblíbeným slohem, zvaným Beaux Arts, s charakteristickou mansardovou střechou a bohatě zdobeným průčelím à la francouzské barokní paláce (materiál ocel, cihly, terakota). Ovšem pro mnohé byl největším šokem fakt, že nejvýraznější dominantou města už nebyl „boží stánek“ - v tomto případě Trinity Church, ale administrativní - tedy komerční budova.

Konec Singer Tower je nicméně smutný. Nejde o to, že už po 18 měsících byl výškový rekord znovu překonán a Singer ztratil svůj primát nejvyšší budovy světa, ale spíš o to, že nádherná stavba byla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zbořena, aby uvolnila místo obrovské krabici U.S. Steel projekční firmy Skidmore Owings Merrill na dnešní Liberty Plaza. Ernesta Flagga by jistě neuchlácholilo ani konstatování, že je to největší stavba světa, která byla kdy dobrovolně destruována. To a likvidace další významné dominanty Manhattanu – budovy Madison Square Garden, vedlo nakonec ke v Americe tehdy nevídanému kroku: ustavení památkové rady a zápisu prvních staveb na listinu chráněných budov. Na tom měl mimochodem velkou zásluhu i architekt českého původu a profesor Columbia University Jan Hird Pokorný, známý také jako zachránce newyorského přístavu. Přesto je milovníkům architektury prvních mrakodrapů umožněno i dnes vidět Flaggovu budovu pro Singerovu firmu. Ta ovšem stojí jinde (i když ne zas tak daleko) - v Prince Street. Pochází téměř z téže doby a je po rekonstrukci opět v plné kráse i se svou železnou konstrukcí fasády. Měří však bohužel pouhých pár desítek metrů.

Počátek minulého století byl tedy v New Yorku ve znamení prvních výškových budov. Vznikly i četné karikatury a filmy, které dokumentují, jak si kreslíři a filmaři představovali budoucnost města, známé jsou zejména vize kreslíře Harryho M. Pettita. Dlužno dodat, že další vývoj jejich fantazii rychle překonal. Ale o tom zase příště.