V kontejneru o kontejnerech

Ojedinělý festival byl v Plzni zahájen 10. května a svým rozsahem ho lze považovat za největší akci oživující veřejný prostor v historii města. Kontejnery jsou v Plzni umístěny na třiceti různých místech a každý z nich plní jinou funkci. Je mezi nimi i kontejner věnující se tématu architektury a právě tam jsme v úterý 21. 5. měli přednášku o modulární architektuře.

Přednášky jsme se zúčastnili ve složení Jaroslav Sládeček a Jiří Kout z portálu EARCH. a Martin Hart ze společnosti KOMA Modular. Na přednášku jsme byli pozváni jakožto autoři knihy I (Love) Module, kterou si stále můžete objednat zde, nebo na emailu redakce@earch.cz. První česky psaná kniha o modulární architektuře „I (Love) Module“ vyšla na podzim minulého roku ve vydavatelství ČVUT. Její vznik finančně umožnila právě společnost KOMA Modular, která je předním výrobcem obytných a speciálních kontejnerů a jež se v Čechách aktivně věnuje popularizování modulární architektury. Přednáška tedy byla z významné části koncipovaná podobně jako kniha.

Jaroslav Sládeček se věnoval modulární architektuře z pohledu historie, kdy nastínil zásadní historické milníky, které umožnily vznik a rozvoj modulární architektury. Klíčovým aspektem bylo zavedení prefabrikace domů, které se daly lehce přemístit. Ať už to byla první historická loděnice v Cape Ann ze 17. století či dům Dymaxion od Buckmistera Fullera ze 40. let 20.století. Tyto příklady nejsou modulární architekturou, ale jsou to ukázky staveb, které byly vyrobeny prefabrikací a lze je jednoduše přemístit. Plnily tak zásadní funkci – naplňovaly potřeby lidí, potřeby jako jsou mobilita, rychlost, nezatížení okolí stavby. Již tyto příklady a mnohé jiné, ukázaly, že stavba může být vyrobena někde jinde, než na parcele, kde posléze stojí.

Tyto vlastnosti pak byly následně využívány pochopitelně pro bydlení a opět to bylo spojeno s potřebami lidí. Po 2.světové válce byli britští váleční veteráni ubytováváni v domech Airoh (které svým vzhledem dosti připomínají obytný kontejner, ač ještě nemají stejné vlastnosti jako jsou například ISO rozměry), v Americe v 50. letech 20.století zažily boom Mobile Houses, které jsou dodnes oblíbené také například v Austrálii, Kanadě nebo na Novém Zélandu. Od těch je už jen kousek ke karavanům a k českým maringotkám. Modulární architektura tak měla podhoubí právě v těchto příkladech, které vznikaly zejména kvůli lidské potřebě míti rychlé, levné a jednoduše přemístitelné bydlení.

V dnešní době jsou potřeby lidí zase jiné. O tom hovořil zejména Martin Hart, který demonstroval na současných evropských realizacích jaké stavby se nejčastěji z modulů staví. Jsou to mateřské školky, školy, administrativní budovy, restaurace, sportovní zázemí, drobné podnikatelské stavby jako jsou prodejny pečiva, malé dílny, malá zázemí,... Martin Hart se zaměřil na přiblížení stavebně-konstrukčního procesu, kdy divákům formou prezentace demonstroval, jak moduly vznikají ve výrobních halách, jak postupně získávají na své budoucí podobě. Jeho příspěvek z pozice přímého účastníka výroby a realizace projektů modulárních staveb u nás byl pro diváky velkým přínosem, o čemž svědčilo mnoho přímých dotazů na konkrétní detaily, jako je doba výstavby, možnosti použití materiálů na fasádách a cena takovýchto staveb.

Poslední částí byla prezentace současné nejlepší světové modulární architektury ve světě. Jaroslav Sládeček a Jiří Kout vybrali část příkladů realizací, které byly v knize publikovány. Každou realizaci jsme divákům přiblížili nejen formou prezentace fotografií, ale také interpretací jejich kvalit a dominantních vlastností. Z této prezentace jsme se pomalu přesunuli k diskuzi s diváky. Ty zejména zajímala výroba a variabilita modulů. Martin Hart tak odpovídal na podrobné i obecnější otázky, které směřovaly jak přímo k případným možnostem realizace, tak spíše k ideovým možnostem.

Zájem o modulární architekturu jak ze strany organizátorů, tak návštěvníků, naznačuje, že by se i v České republice mohla kvalitní modulární výstavba postupně prosadit a získat si své místo na slunci.