Urbanistka Alice Cabaret: Do procesu navrhování musíme zapojit všechny
Alice Cabaret odjela z Paříže do Johannesburgu hned po promoci. Ve městě s vysokou mírou kriminality pracovala na projektech, které pomohly zlepšit inkluzivitu a atraktivitu městských částí. Později založila celosvětově působící organizaci The Street Society, postavenou na spolupráci městských designérů, neurovědců a také umělců. Alice Cabaret využívá při procesu navrhování širokou škálu nástrojů včetně mapování emocí. Podporuje zapojení nejrůznějších skupin, jako jsou děti nebo lidé s handicapem, do proměny městských prostor. Alice Cabaret se ptal Pavel Fuchs před její přednáškou na Fakultě architektury ČVUT.
Pavel Fuchs , 29. 1. 2024
Urbanisté často diskutují, jak vytvořit bezpečné prostředí. Do Jihoafrické republiky jste se přestěhovala hned po ukončení studia. Proč jste si vybrala právě Johannesburg, který je považován za jedno z nejnebezpečnějších měst na světě?
Po absolvování pařížské univerzity Sciences Po jsem se do Johannesburgu přestěhovala, abych pracovala jako stážistka ve French Development Bank. Pracovali jsme na rozvoji dostupného bydlení a na modernizaci městské infrastruktury. Složitá dynamika zdejšího prostřeedí mě rychle zaujala. Rozhodla jsem se zůstat déle a ve spolupráci s Witwatersrand University jsem publikovala výzkum o chůzi ve městě. Johannesburg je stále ovlivněn dřívější segregací. Na druhou stranu má ale úžasnou tvůrčí energii a obrovský potenciál. Stále ho mám moc ráda.
Věřila vaše rodina a přátelé, že dokážete v tomto složitém prostředí uspět?
Věřila, protože viděla pozitivní změny, a to zejména v okrsku Maboneng, což je převážně opuštěná průmyslová oblast ve východní části Johannesburgu. Připojila jsem se k týmu, který čtvrť rozvíjel a přetvářel v pestrou lokalitu se širokým využitím. Snažili jsme se ulice oživit a přinést otevřenější model městského rozvoje, kde se lidé mohou cítit bezpečně, propojeni a inspirováni.
Více k tématu
Jste zakladatelkou společnosti The Street Society. Není to ale typický urbanistický ateliér.
The Street Society je kreativní městská strategická agentura. Přinášíme nový život do málo využívaných a neoblíbených prostor. Zkoumáme městské trendy, vytváříme prostorové analýzy. Zásadní jsou pro nás také umělecké kreativní instalace. The Street Society podporuje partnerskou spolupráci lidí z různých prostředí a s různými úhly pohledu, jako jsou designéři, umělci a vědci.
Na jakých projektech právě pracujete?
Pracujeme na široké škále projektů od proměny veřejných prostranství (pro které jsme vyvinuli specifický program) na jihu Paříže, přes dočasnou aktivaci budov (jedna z nich se nachází ve 2. pařížském obvodu), pouliční umělecké instalace (ve 12. pařížském obvodu) až po velké projekty adaptace areálů ve Francii i jinde v Evropě.
Společně s ateliérem Dietmar Feichtinger Architects jsme vyhráli projekt přeměny hlavního dopravního uzlu v Lyonu. Úkolem bylo vdechnout nový život budově, která je v Lyonu možná tou nejneoblíbenější. Pracovali jsme na strategii přeměny na multifunkční centrum s novými venkovními prostory a 25 000 m2 pro plánované aktivity uvnitř budovy. Budova je navržena tak, aby byla co nejvíce soběstačná a přinášela svému okolí užitek.
Jak navazujete komunikaci s městskými úřady nebo soukromými investory? Je těžké prezentovat svou přidanou hodnotu projektu?
The Street Society se snaží o alternativnější, kreativnější a kolaborativní analýzu míst. Při navrhování spolupracujeme například s neurovědci, abychom důkladně prozkoumali smysly a emoce spojené s daným prostorem. Do procesu navrhování také vnášíme kreativitu, a to ve velmi úzké spolupráci s umělci, designéry, odborníky na životní prostředí nebo krajináři.
Města, developeři nebo kulturní organizace si našeho přístupu velmi cení, protože vědí, že díky němu jsou jejich projekty odolnější a více propojené s okolím.
Mnoho architektů ztratilo motivaci ke změně. Kde berete své přesvědčení a sebedůvěru, když věci nejdou podle plánu?
To je zásadní otázka. Žijeme v době extrémně rychlých změn, zejména v souvislosti se změnou klimatu, a je třeba rychle přijmout řadu rozhodnutí, aby se naše městské prostředí zlepšilo a přizpůsobilo. Je důležité jednat: není nic horšího než jen sedět a nic nedělat. Proto věřím v lokální, cílené a komunitou iniciované akce.
Pražané se bojí gentrifikace. Vy se často snažíte vnést do oblasti rozmanitost.
Povědomí o místní dynamice je základním nástrojem pro vytváření rozmanitých a kvalitních projektů. Důležité jsou ale i regulace, například ty chránící sociální bydlení. Různé typy zadání, od dočasného využití až po trvalou přeměnu, využíváme k tomu, abychom nabídli příležitosti, zapojili do projektu různé lidi a vyzkoušeli širokou škálu aktivit, které do oblasti vnesou rozmanitost.
Nedílnou součástí vašeho úsilí je práce se studenty. Co je na ní důležité?
Přesně tak – měli bychom uspořádat workshop na FA ČVUT! Pravidelně se se studenty dělíme o naši metodiku a některé nástroje, které jsme vyvinuli. Například emoční mapování nebo naši karetní hru Urban Design Thinking, která umožňuje vymýšlet nové programy a využití jakéhokoli prostoru.
Zaujal mě váš workshop se studenty v Nantes, kde jste pracovali s prázdnou starou betonovou budovou. Je to velké téma v rámci Prahy, kde máme spoustu podobných budov ze 70. a 80. let, navíc spojených s komunistickou érou. Jaké byly výsledky workshopu?
Tento konkrétní workshop byl realizován ve spolupráci se školou designu Ecole Boulle. Pracovali jsme na kancelářské budově ze 70. let v Nantes. Vyrazili jsme na místo a učili studenty, jak budově skutečně naslouchat, například pomocí smyslů a dalších alternativních nástrojů urbanistické analýzy. Také jsme je povzbudili, aby se spojili s místní komunitou. Studenti pak pro budovu navrhli nový program, a to velmi kolaborativním způsobem s využitím naší metodiky.
Jak mohou pokročilé metody (jako je datová věda nebo neurověda) pomoci urbanismu?
Neurověda nabízí nové možnosti pochopení jednotlivých částí prostředí. Využíváme například analýzu smyslů nebo emocí. Mám tyto nástroje ráda, nejenže umožňují shromažďovat data a informace o prostoru, ale mají také vliv na lidi, se kterými komunikujete. Účastníky výzkumu nutí, aby si více uvědomovali své pocity o městě.
Co si myslíte o metaverzu a virtuální realitě?
Zajímá mě například dynamika spolupráce mezi uživateli v metaverzu. Jednou z hlavních otázek je, jak zabránit tomu, aby se v těchto prostorech neopakovaly nerovnosti a násilí, s nimiž se můžeme setkat v reálném městském prostoru.
Hrozí nám, že část společnosti uteče do virtuálního světa a nebude investovat energii do zlepšení reálného prostředí. A samozřejmě mám i velké obavy ze sběru dat a dopadu udržování virtuální reality na životní prostředí.
Mluvíte o zažitých normách, které je třeba změnit. Mohla byste mi uvést nějaké příklady?
Upozorňuji hlavně na to, že poslední roky je rozvoj měst řízen myšlenkou neustálého růstu. Při rozhodování o urbanismu a developmentu nemyslíme na rozmanitost. To má dopad na zohlednění potřeb lidí jako jsou starší občané, děti, tělesně handicapované nebo lidi s neurodiverzním myšlením.
Do jednoho z vašich posledních projektů, hravé nástěnné malby v Torontu, jste zapojili děti.
Domníváme se, že děti nejsou při plánování prostředí dostatečně zohledňovány. Statistiky o duševním a fyzickém zdraví dětí vyrůstajících ve městech jsou také velmi znepokojivé. Společné dílo v Torontu, které pro The Bentway, představuje "ulici snů", kterou si představují děti ve svém měřítku. Slouží jako dokonalé prostředí pro hraní a zapojení se do tématu budoucnosti jejich městského prostoru.
Záznam přednášky Alice Cabaret je k dispozici na Youtube kanálu FA ČVUT.
