Tom Blachford zachytil japonský metabolismus ve stylu Blade Runnera

Nihon Noir neboli „temné Japonsko“, tak zní výmluvný název foto série s nádechem budoucnosti. „Nihon Noir je o hledání nehybných a napjatých okamžiků v městském prostředí, dramatického nádechu se podařilo docílit pomocí světel na scéně,“ vysvětluje Tom Blachford.

Stylizovaným fotkám s osobitým rukopisem předcházela pečlivá příprava. Z Blachfordových rešerší a rozhovorů s architekty vyplynula tři stěžejní jména japonské architektury – Tadao Ando, Shigeru Ban a především Kenzo Tange. „Tangeho raná tvorba reprezentující základy metabolismu v architektuře mě naprosto ohromila. Teorie tkví v kombinování poválečných gigantických konstrukcí s myšlenkou organického rozpínání a postupných proměn v životě budovy. Jeho práce se pro mě stala prioritním a výchozím bodem pro další zkoumání. Nakonec jsem si oblíbené budovy vyznačil na mapě a začal si je odškrtávat. Fotili jsme šest nocí od devíti do pěti, domů jsme přicházeli za východu slunce.“

Japonský metabolismus upouští od tradičního pojetí architektury a směřuje více do budoucnosti. Jeho autoři kladou důraz na proměnlivost urbanistické společnosti a reflektují ji v architektuře. Život ve městě přirovnávají k metabolickým přeměnám v lidském těle. Utopické komplexy v duchu metabolismu se zakládají na masivních konstrukcích složených z funkčních jednotek, které je možné rozšiřovat či zmenšovat dle aktuálních potřeb obyvatel. 

Mezi vybranými budovami je například Shizuoka Press and Broadcasting Center nebo ústředí Fuji TV. Obě budovy navrhl právě Tange – první v 50. letech a druhou v roce 1996. Blanchford zachytil také kapsulární věž Nagakin od Kisho Kurokawy, která představuje zásadní symbol metabolismu. Skládá se ze 140 prefabrikovaných kapsulí, byla postavena v roce 1972 během pouhých 30 dní.

Snímky tajemného Tokya jsou charakteristické temným zabarvením prosvíceným neony a mysteriózní náladou. Infrastruktura zachycených megalomanských staveb evokuje vizi budoucnosti městského bydlení, na kterou má jasný názor i sám tvůrce. „Velmi mě zaujaly předpovědi Syda Meada, art directora filmu Blade Runner. Podle něj města porostou vertikálně v době, kdy budou létající auta normou. Prvních 40 pater ve městě se stane jakýmsi „suterénem“ a každý, kdo si to bude moct dovolit, už na zem nevkročí. Může to být jen cynický pohled na vývoj, na druhou stranu je už dnes běžné vlastnit osobní drony, tak proč by to za 10–15 let nemohlo vypadat takhle.“