Tadao Ando

Prostor, tvar a povrch v díle současného architekta - Tadao Ando seminární práce SAT | Současná architektonická tvorba FA ČVUT v Praze

Eva Pospíšilová | šk.rok 2011/2012 ZS

odborný garant předmětu | doc. Ing. arch. Petr Vorlík PhD.

BIOGRAFIE

Tadao Ando se narodil v Ósace v Japonsku v roce 1941.

Od svých 10 do 17 let pracoval s místními tesaři a naučil se tak tradičnímu japonskému zpracování dřeva. O moderní architekturu se začal zajímat v 18 letech, kdy si pořídil knihu souborného díla Le Corbusiera. Ando byl samouk architektury. Krátká období sice strávil stážemi u designerů a urbanistů, ale hlavně své schopnosti rozvíjel četbou a studiem tradiční japonské architektury.

V letech 1962-1969 podnikl několik cest do USA, Evropy a Afriky, kde poznával a analyzoval jak díla velkých moderních architektů (Le Corbusier, Mies van der Rohe,F.L.Wright,...), tak i stavby historické.

Svou vlastní kancelář Tadao Ando Architect & Associates založil v roce 1969.

První velký úspěch ho potkal v roce 1979, kdy byl jeho Azuma House (1976) oceněn Výroční cenou Asociace japonských architektů. Touto realizací se Andovi již podařilo definovat architektonický rukopis své následné tvorby.

Ando je držitelem mnoha významných cen za svou tvorbu a jedním z nejrespektovanějších současných architektů. Nejvyšší ocenění v oboru mu bylo uděleno v roce 1995, kdy se stal laureátem Pritzker Prize.

Akademická činnost Tadaa Anda zahrnuje hostování na mnoha významných univerzitách – Yale, Columbia, Harvard, Tokyo. Tadao Ando je ženatý, jeho manželka Yumiko ho často doprovází na cestách jako jeho tlumočnice. 1

JAPONSKÁ TRADICE

V období svého raného zájmu o architekturu Ando navštěvoval a skicoval tradiční chrámy, čajové domy, rezidence a zahrady v okolí Ósaky, Kyota a Nary.

Naučil se tak citlivě vnímat charakteristickou atmosféru tradičních japonských staveb - práci se světlem, hmotou a povrchem. Tyto poznatky ho nadále provázely v jeho vlastní tvorbě a významným způsobem utvářely jeho pojetí prostoru.

„The delicacy that is distinctive of Japanese, and of Eastern, sensibility I seek to infuse with intense originality. Japan’s traditional architecture is marked by subtle coloring, obtained in the vertical and horizontal lines of its wood structure; by assiduous handling of fragile substances, like natural wood, paper, and earth; and by the depth achieved through artful arrangement of sequence. Within it, there is gentleness in the meeting of parts, in the merging of orchestrated views, and the transition between inside and outside flows. The resulting space attains the fineness of silk and cloth.“2

Tlumená barevnost a liniovost vertikálních a horizontálních prvků se projevuje hlavně v Andových realizacích dřevostaveb, jako je Komyo-Ji Temple (2001), pojatý střídmější formou, a Japonský pavilon (1990-1992), který je umným skloubením tradice a inovace. „I hoped to create a structure that would transcend entirely from tradition, and stand powefully as an architecture of immense and totally new space.“3

V tvorbě Tadaa Anda se objevují i reminiscence na dlouhé procesní cesty, které v tradiční architektuře sloužily pro přístupy k chrámům, posvátným místům, apod. Tvoří je většinou dlouhá schodiště - stoupání po nich má v tradiční i Andově architektuře symbolický charakter vnitřního očištění a duševní přípravy pro vstup do posvátného prostoru.

Ando často používá prvek nepřímého přístupu k objektu. Toto gesto předurčuje ze samotného vstoupení do objektu akt osobní volby. Dlouhé zdi, vymezující tyto cesty, jsou sledovány po svém obvodu pohybem lidí.

Tento pohyb Andovu architekturu animuje.

Fenomén dlouhých cest pochází z japonské tradiční urbanistické struktury, kde se nevyskytovaly větší shromažďovací prostory – např. náměstí. Veškerý kontakt obyatel se ve veřejném prostoru uskutečňoval na ulicích, na cestách a v pasážích, kde se lidé pohybovali, potkávali, zastavovali, vzájemně komunikovali a dávali tak místu život.

Prolínání vnitřního prostoru s okolní přírodou je nedílnou součástí tradičních japonských domů.

Japonský osobní vztah k přírodě se projevuje i v pojetí tradičních zahrad, plných poetických scenérií a citlivých kompozic. Teorie filosofa Tetsura Watsujiho „Fudo“ prezentuje názor o vlivu přírodního klimatu na kulturu a národní charakter. Asijské státy, které zažívají střídání ročních období, mají podle této teorie tendence změny přírody spíše pasivně přijímat, než aby se ji pokoušeli ovládnout.4 Ando se vyjadřuje obdobně: „from ancient times, nature to Japan was not something to be confronted and subordinated as in Western Europe, but was intimately cherished“.5

Ve svých raných realizacích často vytváří jakési mikrokosmy, vnitřní světy, soustředěné kolem přírodních prvků, které jsou před okolním „chaosem“ chráněny vysokými zdmi.

„The open courtyard allows residents to experience nature without the distractions of the city.“ 6(Azuma House)

Ando se tenkrát přikláněl k harmonii s nezkaženou přírodou, čímž ale zároveň ignoroval okolní městské podmínky.

Ve své tvorbě vzdává poctu přírodě. „Nature is the play or drama being performed while architecture the theater, and people the seated audience.“ 7 Přírodu příjímá jako rovnocennou součást prostoru. Prostor jako plynulý tok přechází mezi interiérem a exteriérem a nechává přírodní energie volně proudit. Snaží se tak navrátit společnost k tradičnímu japonskému stylu života v sepětí s přírodou: „I try to use forces in the area where I am building, to restore the unity between house and nature that was lost in the process of modernizing Japanese houses during the rapid growth of the fifties and sixties.“8 Ando se takto často kriticky vyjadřuje k modernímu způsobu života, který může být podle něj „sice materiálně bohatý, ale duševně ochuzený“.9 Příkladem může být typicky Andovské pojetí přírody abstraktní formou: “Mým cílem není spojení s přírodou jako takovou, ale spíš změna jejího smyslu za pomoci architektury. Dojde-li k zabstraktnění přírody skrze architekturu, člověk k ní může objevit nový vztah.“ 10

1 Philip Jodidio, Ando, Taschen, 2007 2,3 Tadao Ando, Thinking in MA, opening MA, in: El Croquis , 1996, č.44+58, s.10 4;5 Jackie Kestenbaum, Modernism and its doscontents, in: El Croquis, 1996, č.44+58, s.19 6 Tadao Ando, citován v: Charlotte Bell, Tadao Ando Architect of Light, s.2, vyhledáno 11.11.2011, URL: http://bellcr.com/wp-content/TadaoAndo.pdf 7 Chung-Sheng Chao - Ping-Yu Tsai, Application of the Water-court Borrowed-view Design Technique in Tadao Ando’s Cultural Architectural Works, s.5, vyhledáno 11.11.2011, URL: http://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0CBwQ... 8 Tadao Ando, citován v: Kenneth Frampton, Tadao Ando 1995 Laureate Biography, s.1, vyhledáno 11.11.2011, URL: http://www.pritzkerprize.com/laureates/1995/_downloads/1995_bio.pdf 9 Rumiko Handa, Tadao Ando, s.53, vyhledáno 11.11.2011, URL:: http://www.scribd.com/doc/62360161/andotadao 10 Tadao Ando, citován v: Radek Váňa, Ikony XX. století III.: Tadao Ando, Dům a zahrada, vyhledáno 11.11.2011, URL: http://www.dumazahrada.cz/bydleni/interiery/2006/3/14/clanky/ikony-xx-st...

Pokračování na další straně.

DĚDICTVÍ MODERNISMU

Během cest po Evropě a USA v 60. letech na Anda zapůsobily hlavně stavby Le Corbusiera, Ludwiga Miese van der Rohe, Alvara Aalta, F.LWrighta a Louise Kahna.

Modernismus se stal jedním z klíčových zdrojů Andovy inspirace.

Do svého díla introdukuje modernistické materiály, způsoby architektonického vyjadřování a též humanistické zásady modernistů, podle kterých má architektura schopnost změnit společnost k lepšímu.

Pojmy modernistického slovníku, se kterými pracuje, ale zároveň kritizuje, modifikuje a prezentuje jejich mocnou a životaschopnou alternativu. Staví se proti monomaniakálnímu výrazu funkcionalismu, jehož univerzalita a uniformita zploštěla a srovnala různorodost a bohatství reálného světa.

Tadao Ando reviduje a oživuje Modernismus vytvářením díla jedinečné identity, a to pomocí nastolení vztahů, které sám Modernismus zanedbal.

„I value cultural assets and want to develope them creatively. Although my architecture basically relies on the structural methods of Modernism, I regard as significant the individual locality, climate and seasonal conditions, as well as the historical and natural background.

I want to create architecture out of the interaction of these circumstances.“11

Forest of Tombs

Vybudovat stavbu v historickém kontextu znamená pro Anda vykopat to, co bylo pohřbeno v dlouhé historii místa a včlenit to do současných podmínek.

Chikatsu-Asuka Museum

Ando vytváří dialog stavby s krajinou. Nová hmota koresponduje s okolními kopci, stává se jakoby jedním z nich.

„Once inside the building, the darkness spreads. A visit to the building represents a journey to the underworld of ancient times. This is a place where Japanese encounter their own history.“12

Le Corbusierův vliv měl dopad jak na materialitu Andových staveb – na výrazné použití betonu, tak i na jejich formu. Corbusierovy koncepty Roq et Rob a Dom-ino se odráží v Andově realizaci bytových domů Rokko housing. Určitá pravidelnost a modularita, patrná z vnějšku stavby, se ale nepropisuje do vnitřních dispozic. Oproti očekávatelné funkcionalistické unifikaci bytových jednotek se zde žádný půdorys neopakuje.

„I wanted to restore what I had been rejected by Modernism. At first I wanted to create a simple gridded frame. My treatment of the gridded frame is different, in that I attempt to give meaning to the frame.“13

Další inspiraci můžeme dovodit také u Andových dlouhých ramp, které očividně vycházejí z Le Corbusierovy „promenade architecturale“. K jejich základní myšlence – promenádě s výhledy, poskytujícími různé dojmy z architektury a okolí – Ando přiřazuje podobný význam, jaký mají již zmíněné japonské cesty a pasáže. Z takovýchto ramp pak často vytváří ústřední komunikační motiv budovy.

MATERIALITA

Materialita Andovy architektury vychází jak z japonské tradice, tak i z Modernismu – jedná se především o beton, sklo a dřevo. Používá je v jejich neošetřeném, ryzím stavu – snaha o pravdivost materiálů je pro Andovu tvorbu příznačná.

Beton jako dynamicky užívaný materiál zaujal Anda poprvé, když kdysi navštívil Corbusierovu Unité d’Habitation. „Like Auguste Perret before him, but in a totally different spirit, Ando has adopted concrete as though it were the tectonic demiurge of our time. With very few exceptions he has treated it as the one substance from which everything must be made.“14

Ando nepovažuje beton za hrubý materiál, zachází s ním zcela nově, citlivě, modelací jeho povrchu vytváří dojem až hmatatelné měkkosti materiálu

Sklo se stává jen tenkou membránou oddělující člověka od vnějšího světa.

O vnějším světě pak poskytuje obyvateli buďto ucelenou, nebo částečnou informaci.

Čiré sklo nechává volně proudit toky energií mezi interiérem a exteriérem, mléčné sklo propouští jen filtrované světlo a prezentuje tak pouhý náznak okolního světa.

Velké prosklené plochy vytváří s tlustými betonovými stěnami hru kontrastů hmot, průhledů, světel a stínů.

Tradiční japonský materiál, dřevo, používá Ando jako nosný konstrukční materiál pouze v nemnoha svých celodřevěných stavbách. Mnohem častěji ho ale používá v interierech – na podlahách, nábytku, vestavných stěnách. V kontrastu se surovostí betonu dřevo zpříjemňuje atmosféru lidského obydlí.

11 Tadao Ando, citován v: Jackie Kestenbaum, Modernism and its doscontents, in: El Croquis, 1996, č.44+58, s.20 12 Tadao Ando, Suspension and precipitation, Chikatsu –Asuka Historical Museum, in: El Croquis, 1996, č.44+58, s.332 13 Tadao Ando, From the periphery of architecture, in: Takeshi Ishido, The japanese architect:Tadao Ando, Shinkenchiku-sha Company LTD, 1991, s.16 14 Kenneth Frampton, Tadao Ando 1995 Laureate Essay, s.2, vyhledáno 11.11.2011, URL: http://www.pritzkerprize.com/laureates/1995/_downloads/1995_essay.pdf

Pokračování na další straně.

GEOMETRIE

Charakter Andových staveb se vyznačuje syntezí protikladů – statického a dynamického přístupu k prostoru. O tomto konceptu podávají velmi jasnou představu jeho výchozí inspirace: římský Pantheon, reprezentující statický geometrický řád, stojí v opozici proti dynamickému vertikálnímu směru prostorů v Piranesiho „Carceri d’invenzione“.

Ando volí pro svou architekturu základní geometrické tvary – kruhy a jejich výseče, obdélníky, trojúhelníky,...

Kruh je motivem centrality, koncentrace energií, komunikačním středobodem staveb. Obdélné a trojúhelníkové tvary svou polohou udávají směr a podporují celkovou kompozici architektury. Extrémní zjednodušení formy vede k zvýraznění jejího významu.

Ando zde odvolává na svůj vzor, Louise Kahna, který ve svém díle vystačí s minimem výrazových prostředků, přičemž geometrická artikulace hmoty jeho staveb působí silným spirituálním dojmem.

V kruhových formách Andovy architektury pak můžeme pozorovat metamorfózu zenbuddhistického znaku Enso, symbolu prázdnoty, jednoty a momentu osvícení.

Právě udivující prázdnota Andových prostorů vzbuzuje mnohé otázky.

Autor tímto přístupem volá po změně životního stylu společnosti skrze architekturu.

Staví se proti zdobnosti postmoderní architektury a proti materialistické společnosti, která se dusí pod nánosem zbytečností. Žít v harmonii s čistým Andovým prostorem znamená odpoutat svou mysl od konzumního stylu života, duševně se očistit a znovunavázat vztah s přírodou. Dochází zde k symbióze přírody a architektury: příroda animuje architekturu stvořenou geometrií; přísná geometrie umožňuje prezentovat architekturu v kontrastu s organickou nepravidelností přírody.

„Ever since Vitruvius, the use of the figural attributes of geometry has stamped architecture as a product of human reason, in other words, the opposite of nature. When geometry is used, the architectural place makes clear the nature of the whole as it and the geometry resonate.“15

Na první pohled zvenku se zdají být Andovy stavby pouhými strohými formami.

Ve skutečnosti jsou ale překvapivými labyrinty uvnitř, uzpůsobené lidskému užívání. Jeho architektura je zároveň tak jednoduchá a tak složitá, jak to jen jde. Jednoduchými tvary vymezuje přírodu, komplexními pak prostor lidské existence.

Ando rozvíjí své prostory do exterieru jak v horizontálním, tak ve vertikálním směru. Dosahuje trojrozměrné provázanosti plných (hmotových) i prázdných (prostorových) částí.

Horizontální směr, typický pro tradiční japonskou architekturu, propojuje vnitřní svět lidské existence s vnější realitou. Vertikální směr, dynamicky vyjádřený v Piranesiho kresbách, spojuje hloubku země a nebe.

„The experience that we are really in touch with the Earth, on it, and being pulled by its force, white sky above beckons us is also due to the way he works with pure forms.The circle always acts as a central power that pulls us down.and in fact Tadao Ando often uses this form for stairs or connecting levels.“16

SVĚTLO A STÍN

Andova architektura je architekturou světla. Hmotou svých staveb odřezává světlo od vnějšího světa a do interieru přivádí pouze jeho paprsky. Ty pak podněcují hru odrazů a stínů na hrubém povrchu betonu, mění svůj charakter během dne a připomínají tak blízkost přírody.

Světlo září nejjasněji jen v nejhlubší tmě. Tmavé Andovy prostory umožňují zjevení a zhmotnění světla do téměř hmatatelného materiálu.

„I am trying to make light a physical experience, so when you see light is no longer illuminating other things, it is the thing. I like the thing-ness of light, its presence when it seems more powerful a thing than any object.“17 Světlo je esencí atmosféry prostoru.

„Always the same and always different, light reveals what is.“18

15 Tadao Ando, Spatial composition and nature, in: El Croquis, 1996, č.44+58, s.349 16 Jale Nejdet Erzen, Tadao Ando’s architecture in the light of japanese aesthetics, s.8, vyhledáno 11.11.2011, URL: http://jfa.arch.metu.edu.tr/archive/0258-5316/2004/cilt21/sayi_1-2/67-80... 17 Tadao Ando, citován v: Philip Jodidio, Ando, Taschen, 2007, s. 13 18 Tadao Ando, citován v: Li Guangzong, Developing and Changing Responses to Light in Tadao Ando’s Three Religion Works, s. 8, vyhledáno 11.11.2011, URL: http://maad.postgrad.shef.ac.uk/maad10/files/arc6989--maad-li-guangzong.pdf

Dokončení na další straně.

VODA

Pro Japonce má voda spirituální rozměr – traduje se, že minulost se může zapomenout, když se hodí do vody. Ando se pomocí vodních prvků pokouší vnést do architektury spirituální dimenzi, která je úzce spjata s japonskou filosofií.

Voda má mnoho tváří – je klidná i dynamická, bezbarvá i plná odstínů, průhledná i odrazivá. Její stojatá hladina podporuje atmosféru ticha, ukazuje hloubku a jako zrcadlo odráží nebe.

Tekoucí voda zurčí a rozehrává strnulé zdi mihotavými záblesky.

Padající voda zdůrazňuje směr dolů do hloubky země – symbolicky tak odkazuje k původu života.

Své stavby často umisťuje doprostřed vodní plochy. Akcentuje tím kontrast strnulé hmoty a vibrující hladiny. „Water has the strange power to stimulate the imagination and to make us aware of life’s possibilities.“19

ZÁVĚR

Tadao Ando je jedním z nejvýznamnějších architektů současnosti.

Jeho dílo je zakořeněno v japonské tradici, je ovlivněno Modernismem i Postmodernismem. Zároveň přetrvává jako nepopiratelně nadčasové, originální a univerzální.

Jeho zdánlivě monotónní architektura betonu a geometrie nabízí ve skutečnosti bohaté množství variací, výrazů a kontrastů. „Architecture oscillates between inside and outside, West and East, abstraction and representation, part and whole, history and the present, past and future, and simplicity and komplexity. It never occupies one fixed position.“20

Logiku svých staveb podřizuje logice přírody. A to paradoxně v době, ve které, jak sám uvádí: „architektura zapomněla, že prostor může být zdrojem inspirace.“21

Jeho čisté prázdné prostory ale nikdy nezapomínají na člověka, na jedince ve společnosti. Architektura znamená pro Anda humanistickou disciplínu, jejíž prioritou je kvalita prostředí lidské existence a soužití s přírodou.

Tadao Ando ve svém díle dosáhl synteze jednoduchosti prostředků s dokonalostí účinku.

“I do not believe architecture should speak too much. It should remain silent and let nature in the guise of sunlight and wind speak.”

19 Tadao Ando, From the periphery of architecture, in: Takeshi Ishido, The japanese architect:Tadao Ando, Shinkenchiku-sha Company LTD, 1991, s.12 20 Tadao Ando, From the periphery of architecture, in: Takeshi Ishido, The japanese architect:Tadao Ando, Shinkenchiku-sha Company LTD, 1991, s.13 21 Tadao Ando, citován v: Philip Jodidio, Ando, Taschen, 2007, s. 8 22 Tadao Ando, citován v: Kenneth Frampton, Tadao Ando 1995 Laureate Biography, s.1, vyhledáno 11.11.2011, URL: http://www.pritzkerprize.com/laureates/1995/_downloads/1995_bio.pdf

ZDROJE

KNIHY: - Philip Jodidio, Ando, Taschen, 2007 - Takeshi Ishido, The japanese architect: Tadao Ando, Shinkenchiku-sha Company LTD, 1991

ČASOPISY: - El Croquis, 1996, č.44+58

INTERNET: - Kenneth Frampton, Tadao Ando 1995 Laureate Biography, vyhledáno 11.11.2011 URL: http://www.pritzkerprize.com/laureates/1995/_downloads/1995_bio.pdf

- Kenneth Frampton, Tadao Ando 1995 Laureate Essay, vyhledáno 11.11.2011 URL: http://www.pritzkerprize.com/laureates/1995/_downloads/1995_essay.pdf

- Charlotte Bell, Tadao Ando Architect of Light, vyhledáno 11.11.2011 URL: http://bellcr.com/wp-content/TadaoAndo.pdf

- Chung-Sheng Chao - Ping-Yu Tsai, Application of the Water-court Borrowed-view Design Technique in Tadao Ando’s Cultural Architectural Works, vyhledáno 11.11.2011 URL:http://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0CBwQ...

- Jale Nejdet Erzen, Tadao Ando’s architecture in the light of japanese aesthetics, vyhledáno 11.11.2011, URL: http://jfa.arch.metu.edu.tr/archive/0258-5316/2004/cilt21/sayi_1-2/67-80...

- Li Guangzong, Developing and Changing Responses to Light in Tadao Ando’s Three Religion Works, vyhledáno 11.11.2011, URL: http://maad.postgrad.shef.ac.uk/maad10/files/arc6989--maad-li-guangzong.pdf

- Rumiko Handa, Tadao Ando, vyhledáno 11.11.2011 URL: http://www.scribd.com/doc/62360161/andotadao

- Radek Váňa, Ikony XX. století III.: Tadao Ando, Dům a zahrada, vyhledáno 11.11.2011, URL: http://www.dumazahrada.cz/bydleni/interiery/2006/3/14/clanky/ikony-xx-st...