Studenti architektury navrhli a postavili originální městský mobiliář ze dřeva
Revival - tak zněl slogan 11. mezinárodního designérského workshopu Mood for Wood, který se již podruhé konal na polsko-české hranici v Těšíně. Studenti designových fakult z Polska, České republiky, Slovenska a Maďarska ve spolupráci se zkušenými týmy lektorů vytvořili 6 městských mobiliářů věnovaných obyvatelům Polského a Českého Těšína.
Mood for Wood , 31. 8. 2022
Workshop Mood for Wood je renomovaný mezinárodní projekt, jehož počátky sahají do roku 2015. Akce je určena studentům architektury a designu, kteří se zajímají nejen o rozvoj svých designérských dovedností, ale především o samotnou realizaci svých nápadů. Cílem workshopu je seznámit mladé designéry se všemi aspekty jejich budoucí profesionální práce - od fáze konceptu, přes konzultace s publikem, prezentaci projektu, až po fázi řízení rozpočtu, výběr materiálů a ruční realizaci stavby. Účastníci akce, rozdělení do několikačlenných týmů, navrhují ve spolupráci s předními architekty z Polska, České republiky, Maďarska a Lotyšska instalace a městský mobiliář, které reagují na potřeby místních obyvatel a komunit. Během týdenní práce studenti poznají místa, kde pracují, potřeby a očekávání budoucích uživatelů, provedou terénní průzkum a naučí se, jak pracovat pod časovým tlakem v projekčním týmu, jak přesvědčit lidi o svých nápadech a jak stavět dřevěné konstrukce pod vedením zkušených tesařů.
Více k tématu
Letošní 11. ročník workshopu se zúčastnili studenti z Polska, České republiky, Slovenska a Maďarska v Těšíně, městě ležícím na polsko-české hranici. Účastníci čelili výzvě vytvořit 3 kusy nábytku na polské straně hranice a 3 kusy nábytku na české straně hranice, reagující na slogan akce - Revival. Některé skupiny pracovaly na zámku v Těšíně, nejstarší části města. Na zámeckém vrchu se nacházejí některé z nejcennějších památek Těšína - Piastovská věž a rotunda svatého Mikuláše a svatého Václava. V tomto cenném historickém kontextu vznikly 2 projekty věnované čajovně Laja, která se nachází v budově habsburského loveckého zámečku, Státní hudební škole a jeden projekt v instalaci skanzenu na úpatí kopce. Další skupiny vytvořily své projekty v České republice, v přírodní rezervaci Hrabinka u přehrady. Přehrada byla vybudována v 50. letech 20. století jako rekreační oblast pro obyvatele Českého Těšína. V současné době plní nádrž protipovodňovou, krajinotvornou, estetickou, biologickou a rekreační funkci. Pro místní obyvatele je to velmi oblíbené místo. Tři projekty, které vznikly v lokalitě Hrabianka, jsou věnovány piknikové rekreaci, rybaření a odpočinku při pití čaje
Prvním kusem nábytku na polské straně hranice je Stůl pro ... také, který vznikl na úpatí Zámeckého vrchu poblíž skanzenu - oceněného veřejného prostoru architekta Roberta Skitka. Vedoucími této skupiny byli maďarští architekti Andres Cseh a Szilard Koninger ze společnosti CAN architects. Pro projekt byl vybrán nenápadný kopec mezi řekami Olza a Młynówka na svahu Zámeckého vrchu. Nabízí krásný výhled na břehy řeky Olzy a českou hranici na jedné straně a na břečťanovou rezervaci rostoucí na Zámeckém vrchu na straně druhé. Designéři se rozhodli pro jednoduchý kus nábytku - neohromující formy skanzenu - jednu jednoduchou linii: stůl, archetyp společného sezení. Nábytek zve a spojuje všechny z obou stran hranice, která mizí při setkáních, diskusích, společně stráveném čase. Stůl založený na mírném vyvýšení vytváří různé prostory, které poskytují pohodlný stůl pro lidi všech věkových kategorií, všech typů postavy a nabízí možnost pořádání různých akcí. Stůl se mění v závislosti na svých uživatelích, stává se hřištěm pro děti, barem pro teenagery, koncertním sálem pro pouliční hudebníky, místem setkání místního kroužku pletení, samozřejmým místem pro první polibek - a někdy jen lavičkou pro někoho, kdo si chce lehnout v lese a obklopit se přírodou. Skupina mladých designérů, kteří na stavbě pracovali, chtěla historii rozděleného města vtělit do současného návrhu - proto se rozhodli s pomocí místních obyvatel shromáždit a ve svém projektu použít staré, zchátralé nohy stolů a židlí z obou měst - aby zdůraznili rozmanitost a složitou historii místa - aby se stalo skutečným místem setkávání, se kterým se mohou ztotožnit obyvatelé z obou stran hranice.
České designérské studio OBJEKTOR - architekti Václav Šuba a Jakub Červenka - stálo před mimořádně náročným úkolem - navrhnout nábytek na Zámeckém vrchu pro mladé hudebníky studující na nedaleké Státní hudební škole I. Paderewského. Projekt skupiny si musel získat nejen přízeň budoucích příjemců - mladých hudebníků a vedení zámku a města Těšína, ale také vojvodského památkáře, který se stará o celý Zámecký vrch. Výsledkem konzultací byl mobiliář nazvaný Hudební platforma, který má kromě funkce prostoru pro komorní koncerty sloužit také jako prostor pro setkávání v rámci cyklů kulturních akcí pořádaných na zámku.
Mobiliář byl umístěn na malém kopci, který z jedné strany ohraničuje historická budova turistických informací a správy hradu a z druhé strany je ohraničen cestou vedoucí na vrchol Zámeckého vrchu. Vysoké jasany rostoucí ze tří stran tvoří hustou zelenou kulisu pro jeviště, které je jedním ze dvou prvků stavby. Jeviště se skládá ze tří čtvercových modulů o rozměrech 1,8x1,8 m umístěných na 7,4 m dlouhém nosníku z lepeného dřeva. Dva z modulů mají pohyblivé prvky, které po rozložení vytvářejí pohodlnou oporu pro čtyři osoby - jedna strana vsedě a druhá v pololeže. Ve složeném stavu tvoří ploché pódium, na které se vejde několik hudebníků. Naproti jevišti je 5 m dlouhá lavice ze tří velkých lepených trámů, která poskytuje prostor pro malé publikum.
Posledním kusem nábytku, který vznikl na polské straně hranice, je nábytek Čajovna na nádvoří hradu - ve spolupráci s čajovnou Leja, která zde působí. Cílem projektu, na kterém pracovali studenti pod vedením Mikołaje Smoleńského a Dawida Strebického z Ateliéru Starzak Strebicki, bylo vytvořit klidné, relaxační prostředí pro hosty čajovny a další návštěvníky zámku. Designéři chtěli vytvořit něco tradičního s moderním nádechem, s ohledem na jednoduché designové principy japonských čajoven ve stylu wabi-sabi, chtěli uživatele přiblížit přírodě a umožnit mu vychutnat si "rafinovanou jednoduchost" dřevěné konstrukce. Výsledná budova má proto tradiční převislou střechu, která vrhá stín a dodává příjemný pocit bezpečí. Přední stěna má nízké dveře, kterými se návštěvník před vstupem na obřadní místo ukloní. Pavilon je orientován otevřenou stěnou směrem do přírody, aby uživatelům poskytoval klidný a uklidňující výhled, i když se na nádvoří konají jiné akce. Vnitřní velikost pavilonu vychází z velikosti tradičních rohoží tatami, které se tradičně používají k sezení při pití čaje. Blízkost přírody, výhled na stromy a pocit doteku teplých dřevěných povrchů mají návštěvníky uklidnit a uvolnit. Designéři použili pro nábytek jeden rozměr modřínových prken - všechny prvky objektu tak působí jako harmonický a soudržný celek a zdůrazňují přirozenou krásu dřeva jako materiálu.
Další skupinou, která se zabývala tématem vytvoření čajového pavilonu, byl tým vedený slovenskými architekty ze studia GRAU. I v tomto případě byla obsahovým partnerem čajovna Leja na Zámeckém vrchu, která kromě své každodenní činnosti pořádá každoročně festival s názvem Čajový festival - ten se koná jak na polské, tak na české straně hranice. Projekt Hrabina Tea Spot vznikl v přírodní rezervaci Hrabinka, na samém břehu přehrady, což se ukázalo jako ideální místo pro vytvoření tohoto typu infrastruktury. Jednoduchá, otevřená konstrukce založená na čtvercovém půdorysu připomíná tradiční formy japonských čajových pavilonů; pocit, že se nacházíte v zemi třešňových květů, umocňuje také šikovné použití bílé látky zavěšené šikmo v horní části konstrukce, která nábytku dodává lehkost a pomíjivost. Pavilon vyzývá návštěvníky, aby se přiblížili přírodě tím, že zaměří svou pozornost na vodní nádrž - na její pohled, zvuk a pohyb. Interiér pojme nejméně šest osob, které mohou společně posedět nad várkou čaje během čajového obřadu. Tvar nábytku byl ovlivněn několika principy, podle kterých se odehrává tradiční čajový obřad. Aby mohli účastníci vstoupit na plošinu, musí se mírně naklonit pod spodní trám, který odkazuje na malé dveře tradičních pavilonů zvaných nidžiri-guči. To symbolizuje rovnost všech účastníků obřadu. Od vstupu do pavilonu se pohled diváka upírá k široce otevřenému oknu s úchvatným výhledem na přehradu. Sedadla rozmístěná na podlaze podél stolu po obou stranách (tři na jedné straně, tři na druhé) vybízejí k sezení na kolenou, jak je tomu v japonské kultuře. Překližka pokrývající spodní část stavby dává návštěvníkům pocit soukromí, odloučení od okolí a každodenních záležitostí. Nízký stolek uprostřed je ideální pro odložení šálků po pití a lze jej snadno použít i jako lavičku. Pavilon svou formou navazuje na prvky japonské ideologie, která klade důraz na jednoduchost a asketickou propracovanost. Proto je stůl jediným kusem nábytku v pavilonu a jediným nezbytným, aby nic neodvádělo pozornost účastníků od obřadu a okolní přírody.
Ateliér NOMAD společně se studenty vytvořil piknikový nábytek nad přehradou Hrabianka s názvem Piknikovna. Výsledkem jejich práce byl dřevěný nábytek pro společné stolování a odpočinek určený především pro rodiny, které toto místo rády navštěvují nejen o víkendech. Tvar mobiliáře využívá přirozeného sklonu terénu a propojuje hlavní pěší cestu s vodní nádrží. Nábytek je rozdělen do tří segmentů, které plní hlavní funkce EAT-PLAY-CHILL (JÍST-HRÁT-OCHLADIT). První segment (EAT - JÍST) na straně pěší stezky - díky čemuž je snadno přístupný všem návštěvníkům bez ohledu na věk a pohybové omezení - je velký stůl, který pojme až 10 osob a umožňuje lidem setkávat se, sdílet a oslavovat při jídle. Další zóna (PLAY - HRÁT) je určena pro děti, které mohou aktivně trávit čas venku - hrát si a lézt po konstrukci nábytku. Kromě hracího prostoru nabízí tento segment uživatelům také další venkovní lavičky, které jsou vhodné k ležení nebo sezení v různých konfiguracích ve větších skupinách. Nad samotnou nádrží jsou umístěna sedátka pro odpočinek u vody (CHILL - OCHLADIT SE), která rámují různé výhledy a umožňují uživatelům vybrat si slunečnou nebo stinnou stranu. Zesílení střešní krytiny směrem k vodní hladině vytváří zajímavou hru šerosvitů. V této části má plošina obrácená k vodě nejintimnější charakter a umožňuje plně prožít blízkost přírody o samotě nebo s několika lidmi.
Poslední skupina, vedená polskými architekty ze studia Archigrest, vytvořila se studenty nábytek s názvem Rybolov(e), jehož hlavním publikem jsou rybáři, kteří často navštěvují Hrabinku. Navržený mobiliář je jakousi plošinou se zázemím pro rybáře, která poskytuje spojení mezi pěší stezkou a břehem nádrže, místo k sezení a malý přístřešek. Konstrukce se skládá z hlavní plošiny o délce 6,5 m a menší plošiny zavěšené nad vodu. Příčné nosníky jsou podepřeny zdvojenými modulově rozmístěnými sloupy. Mezi nejvyššími sloupy je střecha, která poskytuje přístřeší za deštivých dnů. Plošina vznikla na úrovni chodníku, což usnadňuje přístup osobám se zdravotním postižením. Díky sklonu terénu mění svou výšku a níže může sloužit jako posezení. Plošina byla mimo jiné vybavena speciálními policemi s věšáky na zavěšení tašek. Ty tvoří na konstrukci plošiny výraznou grafickou kompozici.
Cílem workshopu Mood for Wood je podpořit participativní aktivity, spolupráci mezi designéry a místní komunitou a zdůraznit roli, kterou hraje praktická výuka studentů designu zaměřená na rozvoj manuálních dovedností. Objekty, které vznikly během letošního ročníku v Těšíně, jsou výsledkem spolupráce studentů, pomáhajících architektů a zapojení zástupců Polského a Českého Těšína. Workshop Mood for Wood, který trvá více než týden, je obrovskou výzvou a vyžaduje intenzivní práci. Zanechává však obrovské uspokojení z vlastnoručně vytvořených projektů, které přispívají k vytvoření hodnotného prostoru pro místní komunitu.
