Squadra Spaziale

Projekty twenty after twenty nebo Začátky v architektuře (ERA) představily mladé tvůrce, kteří bezpochyby absolvovali kvalitní učednickou průpravu a jejich slibné návrhy ztělesňují příklon k progresivním evropským trendům, ale nástup profesní kariéry jim komplikuje všeobecně složitá ekonomická situace. Již od Kotěrových časů se však zdá být platný názor Karla B. Mádla, že u opravdového architekta „před třicátým rokem "vybuchuje talent“ a pak už jeho práce vypovídá „vážnou řečí a plným kovovým zvukem“. A pokud studium na Technické univerzitě v Liberci či na pražské AVU u Emila Přikryla a mnohá ocenění za školní projekty zakládaly pro zmíněné architekty nadějné vyhlídky do budoucna, právě nyní je oba začali naplňovat. V nelehké době se rychle zviditelňují například svými pozoruhodnými interiérovými návrhy v rámci rekonstrukcí bytových nebo maloobchodních jednotek. Své bojiště tedy objevují i na zdánlivě malém poli s omezeným architektonickým potenciálem a skrovnými finančními rozpočty. A přesto na vedlejší scéně rozehrávají prvotřídní spektákl, kterým se v duchu svého optimistického přístupu a nadhledu sami evidentně baví a jímž také dokáží osvobozovat myšlení svých klientů.

Autentický a snadno rozpoznatelný tvůrčí projev architektů ze Skvadry se opírá o jeden nezlomný pilíř. Jak napovídá titulek, stěžejním aspektem jejich práce je promýšlení prostorových koncepcí – utváření prostoru, jeho skládání i konvergence, hledání optimálního vztahu s funkcí. V uspořádání interiérů opouštějí disciplínu prostého dekorativismu, ale zabývají se plnohodnotnou architekturou. To znamená návaznost na tradici předních reprezentantů moderny a avantgardy, která u nás byla po válce na desetiletí zapomenuta a ještě dnes je považována převážně za zbytnou záležitost. Kubiszová s Volným však rozpoznali její nadčasovou hodnotu, což se jim v tvrdé konkurenci vyplácí. Dobývají symbolický prostor v povědomí odborné i laické veřejnosti tím, že definují a formují prostor architektonický.

Takový program nevychází ze své vlastní podstaty, ale vzniká v úzkém sepětí s ideou přirozeného provozu a aktuálních potřeb domácnosti. Architekti respektují výchozí praktické požadavky, ale nepodřizují se jim, spíše je dekonstruují, detailně analyzují a poté elasticky absorbují do inovativních prostorových schémat. V nich se odráží osobitost tvůrčího stylu, která zároveň obsáhne i všechny podstatné prvky dobrého bydlení. Můžeme tak směle hovořit o navýsost umělecké tvorbě, která překračuje hranice obvyklého mechanického projektování. A právě povýšením úvah o prostoru na primární složku interiérových projektů odvádí Skvadra pozornost od pouhého designování a okrašlování bytů k vnímání skutečných kvalit, které mohou pozitivně ovlivnit způsob života jejich obyvatel. Výsledná řešení navíc vycházejí jako účelná a ekonomicky výhodná.

Tento efekt se odvíjí od skutečnosti, že redukce dispozičního plánu a rozvolnění prostoru, jak již bylo naznačeno, obstarává podstatnou část splněného zadání. Další fáze umožňuje místo dílčích, separátních návrhů přistoupit k víceúčelovým a ucelenějším řešením, například při zařizování podlah a velkých interiérových komponentů. V přestavbách panelových bytů Skvadra důmyslně využívá nábytkových a jiných nezděných stěn, které kromě dispozičního dělení prostoru také multiplikují svou funkci. Z jedné strany třeba vytvářejí mohutnou knihovnu či skříň a zároveň vymezují komoru či koupelnu. Přitom se projevuje odvaha architektů vsadit na překvapivé materiály, které však skvěle podtrhují čistotu a vzdušnost koncepce, lapidárnost geometrického tvarosloví a pravdivost celého záměru. Z hlediska spíše skromných rozpočtových možností stavebníků se jako nejvhodnější ukázala stavební překližka. Tedy materiál, s nímž se ve vztahu k interiérovému využití většina truhlářů dosud téměř ani nesetkala, a přitom jeho konstrukční schopnost, povrchová poctivost a specifická estetika garantují nevšední, ale spolehlivou volbu. Architekti nezapřou inspiraci dílem Petera Zumthora, jenž disponuje vytříbeným citem pro kvalitní materiály, zejména z hlediska jejich smyslových vlastností – charakter jeho práce potom bývá opticky přitažlivý a doslova hmatatelný. Proto si Skvadra oblíbila i podlahy z lité betonářské stěrky, které v domácím provedení také lákají k zevrubnému prozkoumání.

Ve svých profilových realizacích přestaveb panelových bytů tedy architekti přistoupili k razantnímu pročištění půdorysu a sjednocování vnitřní sféry. V novém pojetí maximalizovali zapojení dosud nevyužitých zón a zákoutí a položili důraz na odstranění prostorové stísněnosti, zjednodušení pohybu osob a prosvětlení celého bytu. Již v prvním případě malého bytu pro jednoho obyvatele byly všechny nenosné příčky zbourány a nové vyzdění se týkalo jen původního jádra. Členění prostoru v polovině obdélného půdorysu (druhá zůstala volně plynoucí) obstaraly překližkové stěny s dominantní knihovnou. Původní dispozice se čtyřmi místostmi se tak zredukovala na jednu obytnou halu, kuchyňský a ložnicový kout. Řešení druhého, jednopokojového bytu, determinoval nejasný způsob jeho dalšího využití. Byl zde odstraněn kuchyňský kout, jehož místo zaujala kompaktní víceúčelová stěna. Vysunováním a vyklápěním jejích jednotlivých částí se proměňuje funkční využití místosti, ale zároveň lze variabilně transponovat prostorové poměry. Skládaná stěna zahrnuje kuchyň, jídelnu, pracovnu, knihovnu, šatnu, komoru i ložnici.

V úvahách o prostoru dochází u architektů Skvadry k zřetelnému vývoji. Jejich poslední návrh rekonstrukce bytu pro čtyřčlennou rodinu deklaruje nejvyšší míru osvobození prostoru, když ty předchozí byly ještě intuitivně vázány k pravoúhlé šabloně panelových systémů. Půdorysným pootočením jednotlivých nábytkových sestav, které pramenilo z praktického požadavku na delší kuchyňskou linku, se nakonec prosadila dynamika. Ta násobí sílu všech dalších znaků autorského rukopisu, k nimž patří pozvolné otevírání neotřelých průhledů, variace světla a stínů, hra povrchů jednotlivých materiálů či rehabilitace některých původních prvků. Příchozím jsou předkládány překvapující zážitky měnící se prostorové skladby, v panelovém domě stěží předvídatelné. Na rozšiřující se vstupní část navazují další sešikmené bloky včetně monolitické knihovny s pracovnou a lichoběžníkem koupelny, komory a samostatné toalety. Velký společenský prostor sdružuje kuchyňskou, jídelní a obývací funkci a zahrnuje rovněž volnou plochu před knihovnou, která je koncipovaná jako herna pro malé děti. Rezonuje zde v plné síle stěžejní téma architektů Kubiszové a Volného, které se zabývá překračováním nejrůznějších hranic a propojováním zdánlivě nesourodých teritorií. Objevovalo se již v dřívějších urbanistických studiích, kde například přirozenou bariéru říčního toku přetvářelo ve svorník typově odlišných nábřeží, ovlivňuje projekty rodinných domů a dnes důsledně prostupuje jejich návrhy bytových přestaveb. Zvolený prostorový program se jeví jako univerzální, protože ve variantách s úspěchem potvrzuje svou funkčnost pro potřeby jednoho uživatele i početnější rodiny. A nese podpis „Prostorové Skvadry“.