Spolupracovník Winyho Maase Šimon Knettig: Snažíme se pro řešení globálních problémů spojit co nejvíce lidí
Hostujícím profesorem na Fakultě architektury ČVUT je letos Winy Maas (MVRDV), který do Prahy přináší koncept The Why Factory. V Čechách je pravou rukou nizozemského starchitecta Šimon Knettig. Jaké jsou rozdíly mezi výukou v české metropoli a Delftu? Jsou Nizozemci stejně progresivní jako jejich slavná architektonická studia? A v čem je pohyb mezi studenty prospěšný pro světovou hvězdu, jakou je Winy Maas?
Fakulta architektury ČVUT v Praze , 19. 1. 2023
Na Fakultu architektury ČVUT přicházíš jako pedagog, sám jsi tu ale začal svoji dráhu architekta. Jak vzpomínáš na bakalářské studium?
Začínal jsem u Eduarda Schlegera a bylo skvělé, že se už u prvních návrhů dbalo na přesah do udržitelnosti. Poté jsem ve studiu Stempel-Beneš navrhoval coliving, uměleckou komunitu v Holešovicích. Spolupracovali jsme s architekty z Delftu, což mě ovlivnilo i v dalším směřování. Bakalářku jsem zpracovával pod vedením Romana Kouckého. Vybral jsem si osobní téma, základní uměleckou školu. Sám jsem ZUŠku navštěvoval odmala a často, hrál jsem na housle, chodil do výtvarky i do cimbálové kapely. Je to těžké téma, protože každý obor má jiné požadavky, akustické i rozměrové.
Hned poté jsem chtěl do Delftu vyrazit na Erasmus, ale kvůli covidu se moje cesta musela posunout. Nakonec to hodnotím pozitivně, první rok na magistru jsou předměty poskládány do intenzivního urbanistického bloku. Hodně jsem se toho naučil a začal přemýšlet o architektuře v různých měřítcích. Když jsem odjel do Delftu, strávil jsem první semestr v The Why Factory, která přispěla k tomu, že jsem studium nakonec dokončil v Nizozemí.
Více k tématu
Jaký byl rozdíl mezi studiem v Praze a Delftem?
Na FA ČVUT je technická edukace hodně intenzivní, o detailech jsem byl schopen přemýšlet lépe než moji spolužáci. Ale chybí tu schopnost myslet konceptuálně, mít za návrhem příběh a být ho schopen prodat.
V Delftu dokážou při hodnocení přehlédnout mnoho technických detailů, protože se daleko více kolaboruje mezi obory. Tady se spíše očekává, že si architekt bude muset inovativní řešení vybojovat na truc dalším specialistům. České vzdělávání se hodně zaměřuje i na normy. Univerzitní prostředí by mělo spíš hledat, zda jsou normy vůbec relevantní a hledat nové přístupy. Měli bychom být tahouni trhu, nabízet nové vize a představy, kam mohou výrobci dále směřovat své produkty. Přitom je to opačně. Čekáme, až firmy přijdou s novým nápadem a architekti ho zkusí nakombinovat do stavby, aby to nějak fungovalo.
Takové velké lego.
Nejsme designéři kostiček a jenom hledáme, co z připravených kousků materiálů a technologií udělat.
Jaké byly tvoje začátky v Delftu?
Univerzita sídlí ve staré budově, do které jsou vestavěny skleněné haly pro dílny a právě i pro The Why Factory. Winy do ní navrhnul obrovské oranžové schodiště, jež funguje jako tribuna pro veřejné akce. Díky kombinaci otevřenosti a původní historické stavby je prostor bohatý, má přesahy a různé úrovně. Není to modernistický open-space, ale zároveň můžeš komunikovat s ostatními a inspirovat se třeba přednáškou, kolem které náhodně procházíš.
The Why Factory je i tam hodně specifický formát pracující s vizí extrémní kolaborace. Očekává se, že se studenti sami zorganizují do podskupin. Práce se vždy točí kolem globálních problémů jako je klimatická změna či nedostatek bytů. My jsme řešili otázku prefabrikace, která by mohl být velmi přínosná, ale její větší uplatnění zatím vždy skončilo tvorbou nudného prostředí postrádajícího diverzitu.
Váš projekt se jmenoval Pixel Planet?
Pixel z grafiky sloužil jako inspirace. Obrázek v novinách se skládá z vytištěných bodů, které jsou všechny stejné a sami o sobě nezajímavé, bohatost ale vytvoříš jejich skládáním a velkou hustotou. Vize The Why Factory navíc hodnotíme na základě konkrétních dat. Jedním z parametrů byla třeba plocha zelených teras. Neobejdeme se proto bez programování, které ti umožňuje generovat formy rychleji než při manuálním modelování a navíc sbíráš hodnotná data. Používáme k tomu Grasshopper, což je grafický programovací jazyk, přívětivý i pro architekty. Principy následně zkoušíme až do extrémů. Snažili jsme se proto vytvořit celé město jako jednu strukturu.
Jaká je role Winyho Maase?
Představuje pro nás vizionáře. Jezdí za námi zhruba jednou za tři týdny. Se skupinou vždy připravíme velkou prezentaci a Winy k ní dá okamžitě zpětnou vazbu. Upozorňuje, jaká témata je třeba dopracovat, protože by neodpovídala na otázky posluchačů. Poté diskutuje s jednotlivci a rád si poslechne jakýkoliv názor. Protože zkoumáme témata, která jsou nová, ani vedoucí neví, co bude přesně výsledkem. Studenti jsou sami pohonem výzkumu i toho, kam se bude ubírat. Učíme je tak zároveň zodpovědnosti za vlastní práci.
Měl jsi v Nizozemí možnost pracovat na reálných zakázkách?
Bylo velké štěstí, že jsem si mohl nějakou práci v oboru najít. Student může být většinou zaměstnaný pouze jako stážista a očekává se jeho přítomnost minimálně 4 dny v týdnu. Pracovní zkušenosti tak mladí architekti sbírají v roční pauze mezi bakalářským a magisterským studiem. Při chození do školy nepracuje skoro nikdo.
Spolupracoval jsem s mladým studiem z Haagu, zaměřeným na menší budovy a interiéry. V Nizozemí jsou vizionářská studia, která posouvají hranice do extrémů (jako MVRDV, OMA, Mecanoo a další). Zároveň jsou ale Nizozemci konzervativní národ s oblibou v tradiční cihlové architektuře. I nová vilová čtvrť tak může mít charakter z 30. let dvacátého století. Kluci se v atelieru snažili posouvat vnímání a otevírat nové možnosti. S klienty bylo někdy náročné komunikovat a přesvědčovat je.
Teď se plně věnuješ výuce v Praze?
Ano, začali jsme intenzivně a hned po prvních dvou týdnech jsme do atria fakulty zavěsili obrovské plakáty s občas kontroverzními otázkami, jak by mohla vypadat města budoucnosti. Závažných problémů je hodně, měli bychom je řešit okamžitě, ale nechceme být pesimisté. Naopak se snažíme probudit nadšení z hledání nových cest a co nejvíce lidí stmelit. Proto také na první výstavě používáme otázky, abychom do diskuze zapojili celou fakultu a nakonec i veřejnost.
A čím se konkrétně zabýváte? Vizionářské projekty mohou sklouznout k povrchním a nebo už známým řešením.
To je vždy potíž, v určité fázi výzkumu potřebujeme limitovat počet restrikcí, které na téma aplikujeme. Musíme se třeba odpoutat od gravitace. S touto volností totiž prozkoumáme plný potenciál myšlenky. Nápady pak vezmeme a přemýšlíme, jak by se daly použít v dnešním světě nebo blízké budoucnosti. Winy používá stejný formát v MVRDV. Pokud se neukáže extrémní scénář, je strašně těžké klienty vůbec přesvědčit, že téma má smysl prozkoumat a financovat. MVRDV začalo například velmi brzy pracovat s fotovoltaikou, ještě před dvaceti lety nevýznamnou technologii pro hračičky. Fotovoltaické panely si dnes chce dát na střechu skoro každý.
Hledáme principy v biosvětě, které ještě nepoužíváme a mohou nám přinést hodnoty. V prvních týdnech semestru studenti přicházeli s provokativními otázkami jako: „Můžeme vybudovat nový Atlantis, tedy město pod vodou?“ - odkazující na ohrožení měst zvyšováním hladiny moří. Zabývali se produkcí potravin a soběstačností metropolí. Zkoumali bioluminiscentní materiály a způsoby, jak docílit, aby město svítilo jen ve chvíli, kdy to skutečně potřebujeme. Vizi zpracovali vždy ve všech měřítcích - od místnosti až po dopad na planetu.
Inspirací je pro nás i survival kit cestovatelů. Když jdeš na expedici do divočiny, zjistíš, že každý gram navíc má vysokou cenu a hledáš věci, které mají více než jedno využití. To je princip, který můžeš použít i v architektuře. Co ale definuje univerzitu? A jaké věci v našem životě jsou navíc a překáží nám stejně jako zbytečná výbava v pralese?
Atelier bude na fakultě fungovat po celý rok, co vás čeká v letním semestru?
Příští semestr bude výzkum The Why Factory zaměřený přímo na Česko, téma si netroufáme otevřít bez podrobné rešerše. Kontaktujeme instituce a zajímavé osobnosti, sbíráme data měst.
Je těžké nevnucovat studentům svůj osobní pohled na svět?
Učíme je metodologii, aby byli systematičtí a vytvářeli závěry, které jsou přenositelné a použitelné. Pak jim dáváme zpětnou vazbu a hledáme, co je nejzajímavější v tom, co našli. Winy má za sebou dekády zkušeností a know-how, které se snaží předat. Ale to neznamená, že student nemůže přijít s novou myšlenkou. Proto také odborníci se studenty rádi pracují. Nemůžeš být neustále v pozoru, jaké jsou nové trendy a nejmladší generace má tendenci sbírat nové poznatky automaticky. Chceme ve studentech vytvořit touhu, aby takto vypadala i jejich kariéra. Kolaborace zkušenosti s kontroverzními vizemi, která může vést k novým řešením, jenž naše planeta potřebuje.
