Špatný vtip, nebo nejlepší volba? Co opravdu víme o novém mostu na Výtoni
„Za mě teda fakt špatnej vtip,“ psal architekt Adam Gebrian na Twitteru po zveřejnění návrhu nového výtoňského mostu. Vystihl tím pocity mnoha lidí, sociální sítě byly plné zděšených komentářů. “Ten návrh byl nejlepší v mnoha ohledech,“ říká architekt Jaroslav Wertig, jeden z porotců architektonické soutěže. Co tedy opravdu víme o novém projektu mostu z Výtoně na Smíchov? Co Praze bere a co jí může dát?
Karolína Vránková , 8. 12. 2022
Z architektonické soutěže na nový železniční most pod Vyšehradem vyšel jako vítěz projekt firmy 2T engineering. Současný památkově chráněný most nahradí nový, s vyšší kapacitou a třemi kolejemi – zbudou tu jen původní pilíře. Nový most má podobnou siluetu jako ten dnešní, postrádá ale krásu sto let staré nýtované konstrukce. Aspoň to tak vypadá podle vizualizací. Nic dalšího není k dispozici, protože Správa železnic, investor mostu, žádné další materiály nezveřejnila.
Lávka na lícu
„Soutěž na infrastrukturní stavbu není volba Miss a nejde posuzovat podle vizualizací. Vyhodnocovalo se konstrukční, dopravní a urbanistické řešení. Podoba mostu souvisí s řešením nové železniční zastávky na Výtoni. Je to prostě strašně komplikovaný problém,“ říká Jaroslav Wertig, který byl v hodnotící komisi jako náhradník, účastnil se ale všech jednání a některých hlasování místo porotce Petra Hlaváčka.
Síla vítězného řešení spočívá podle něj zejména v tom, jak se projektantům povedlo uspořádat dopravu na mostě. Jen v jejich návrhu prochází všechny tři koleje vedle sebe po mostovce, která má tudíž nejužší možný profil. Pro její podporu tedy stačí stávající pilíře a není nutné přidávat další opěrné systémy.
Více k tématu
Umožnilo to připojit velkorysé lávky pro pěší a cyklisty na obou stranách mostu. Šest metrů široký pruh se bude mírně svažovat směrem k břehům. Chodci nemusí zdolávat schody a další překážky, cyklisté se na obou stranách řeky bezkolizně napojí na cyklotrasy. Na vyšehradské straně pojedou dál na úrovni kolejí a nemusí se proplétat křižovatkou na Výtoni, na Smíchově mohou dojet bez křížení s auty až k Smíchovskému nádraží. „Z hlediska komfortního a bezpečného napojení cyklistické a pěší dopravy neměl tenhle návrh konkurenci,“ říká Jaroslav Wertig. „Provozu železnice vyhovuje z hlediska kapacity, kontrolovatelnosti, bezpečnosti,“ vyjmenovává přednosti Petr Hofhanzl, ředitel Stavební správy západ SŽ.
Most bez názoru
Most pod Vyšehradem není ovšem jen most. Je to součást historického centra Prahy a světového dědictví chráněného organizací UNESCO. Dotváří výhled z Hradčan i Vyšehradu. Patří ke krásám města, připomíná technickou zdatnost předků v dobách průmyslové revoluce. Nový projekt sice kopíruje tutéž siluetu, podle vizualizací to však nevypadá na poezii a krásu, spíš jako most na dálničním obchvatu.
„Kolem jsou secesní a kubistické domy a další nádherné historické stavby. Starý most je doplňuje a obohacuje. Ten nový most žádný výtvarný názor nemá,“ myslí si architekt Ondřej Císler, autor lávky u Kladna, která je oceňovaná právě pro své výtvarné kvality. Podle něj návrh možná odpovídá na technické problémy v území, ale chybí mu atmosféra a elegance ostatních pražských mostů – včetně nově budovaného Dvoreckého mostu nebo lávky Hol-Ka z Holešovic do Karlína.
Na druhém místě se umístil návrh Společnosti 3.0, který vznikl na pražském Institutu plánování a rozvoje (IPR). Také porotce Jaroslav Wertig připouští, že jeho vizualita s „téměř steampunkovými odkazy“ je vytříbenější. Pro pěší a cyklisty má ale řadu hendikepů, hlavně na obou koncích mostu. Námitky měli také zástupci SŽ kvůli složité údržbě.
Návrh předkládaný IPRem vytvořil tým autorů, jako architekt je tu podepsaný Roman Koucký. Tedy autor Trojského mostu v Praze, Dlouhého mostu v Českých Budějovicích či Mariánského mostu v Ústí nad Labem; všechny jsou oceňované právě za to, jak harmonicky vstoupily do kontextu.
Ovšem i vítězná firma 2T engineering Marka a Ivety Torkoniakových má na kontě architektonicky zajímavé mosty. Lávku ve Strakonicích ocenil Klub Za starou Prahu cenou pro novou architekturu v historické výstavbě a lávky přes dálnici D8 u Ústí nad Labem se dostala i do ročenky Česká architektura. Projektovali ovšem i Lahovický most přes Berounku, který se k pražským architektonickým skvostům nezařadil. A těžko zatím říct, do jaké kategorie bude patřit most pod Vyšehradem – na vizualizacích to na ikonu zatím nevypadá.
Zachovat, nebo zbourat
První až třetí místo známe, další účastníky SŽ nezveřejnila. Všichni finalisté počítají s odstraněním stávajícího mostu. Soutěž byla ale původně vyhlášena proto, aby se demolici předešlo. „Bourat se nebude,“ psal vítězně Pražský deník v době jejího vyhlášení. Co se stalo?
Správa železnic usiluje o zbourání železničního mostu už nejméně od roku 2018. Tehdy projekční firma SUDOP provedla analýzu a navrhla demolici. Na žádost památkářů nechali pak vypracovat další rozbor v Kloknerově ústavu ČVUT. I ten potvrdil, že je třeba bourat. Řada aktivistů a vedení Prahy v čele s radním pro dopravu Adamem Scheinherrem byli proti. Proto vznikla třetí studie od švýcarského odborníka na historické nýtované konstrukce Eugena Brühwilera. Ta říká, že most stojí za to zachránit. Jak vysvětloval v rozhovoru pro iRozhlas, „z technického hlediska není stavba nového mostu nutná a stála by víc než rekonstrukce stávajícího“. Celý rozbor ke stažení zde.
Architekti Petr Tej a Marek Kopeć ve spolupráci s profesorem Brühwilerem vytvořili také ideový návrh, který dokazoval, že lze současný most doplnit. „Dokázali jsme, že by šel zachránit, stejně jako se to povedlo s Libeňským a Hlávkovým mostem. Je to jen o něco složitější,“ říká architekt Tej.
Výsledkem byl pat. Město a Národní památkový ústav s demolicí nesouhlasili. Správa železnic ji vyžadovala. A právě tuto situaci měla vyřešit architektonická soutěž. Podmínky byly nastavené spíše na demolici. Přesto nejméně tři účastníci pracovali s tím, že most by bylo možné zachovat – byla to studia ov-a, monom a mezinárodní tým kolem architektů Petra Teje a Marka Kopeće, který předložil upravený návrh z doby před soutěží.
„Nedařilo se jim přesvědčivě napojit na město hlavně na výtoňském předpolí mostu,“ říká Jaroslav Wertig. Podle komise se autorům také nepovedlo harmonicky sladit starou a novou konstrukci a navzájem se potíraly, hlavně při bočním pohledu. „Dva mosty vedle sebe nebo tři nosníky vedle sebe nepůsobily dobře. Šikmé pohledy působily mohutně, konstrukce byly hodně členité,“ řekl předseda poroty Pavel Ryjáček z Fakulty stavební ČVUT v rozhovoru pro ČT24.
Autoři ale vidí problém jinde. „Nepostoupili jsme do druhého kola a nemohli projekt rozpracovat a obhájit,“ říká Petr Tej. Ani další návrhy, které počítali se zachováním starého mostu, do finále neprošly, k lítosti porotců z Klubu Za starou Prahu, radního Scheinherra a mnoha Pražanů. Je tu ovšem jeden rozdíl oproti dřívějším často netransparentním rozhodnutím – k výsledku se dospělo po debatě a hlasováním komise, složené z odborníků, stavařů, zástupců železnice a architektů.
Stavitelé zdí
Správa železnic nemá jako investor dobrou pověst. Je známá především jako stavitel kilometrů betonových zdí podél tratí a nepříliš citlivých rekonstrukcí nádražních budov – většinou podle projektů dopravních projektantů, architekty zvenčí přiberou do týmu málokdy.
Správa železnic je rovněž zodpovědná za to, že historický železniční most se posledních šedesát let neopravoval a dostal se do stavu, kdy by ho šlo zachránit jen s velkými náklady a obtížemi, pokud vůbec.
Teď sice Správa železnic uspořádala architektonickou soutěž, její výsledky ale nevysvětlila a zatím ani kompletně nezveřejnila – neznáme zdůvodnění pořadí, k dispozici není protokol z jednání poroty, ani konkurenční návrhy. Podle tiskového oddělení proběhne do konce roku výstava v informačním centru Správy železnic na Hlavním nádraží – což ale není způsob, jak říct veřejnosti, že se změní výhled z Vyšehradu a bude se bourat kulturní památka.
Pořád je tu ale jedna dobrá zpráva. Vítězný návrh vyšel ze soutěžního dialogu, který Správa železnic uspořádala ve spolupráci s hlavním městem Prahou a Národním památkovým ústavem. Spojili se tak tři důležití aktéři. Na rozhodnutí se podílela jedenáctičlenná komise a nejméně čtrnáct dalších přizvaných odborníků. Soutěž proběhla v souladu se soutěžními pravidly České komory architektů. Nikdo z oslovených hodnotících a soutěžících (celkem pěti) regulérnost soutěže nezpochybnil. Je to tedy výsledek demokratického a transparentního výběru. Což je na pražské poměry nezvyklé až obdivuhodné – i když výsledek obdivovat nemusíme.
