Domov důchodců v Bohnicích (1972-82) je společnou realizací Vlada Miluniće a Jana Línka - dvou postmoderních architektů, kteří po studiích na pražské technice působili v ateliéru Karla Pragera. A právě zde vznikl i bohnický domov důchodců.
Foto: Firmy.cz
1/22
„Domov důchodců tehdy bylo ošklivé slovo, proto jsme tomu začali říkat geriatrický komplex," vzpomíná Jan Línek na dobu, kdy s Vladem Milunićem pracovali na svém vůbec prvním samostatném projektu. Jejich cílem bylo vnést do budovy individualitu, která do té doby v podobných zařízeních chyběla. V areálu se proto objevila i výtvarná díla jako tento obraz od Josefa Mžyka nebo sochařský Zvěrokruh od Karla Nepraše.
Foto: cosa.tv
2/22
Domov důchodců v Bohnicích tvoří několik vzájemně propojených objektů. Každý má svou vlastní funkci, kromě společného zázemí pro péči o seniory zde existují i budovy, které fungují jako samostatné bytové domy, ve kterých mohli senioři žít téměř nezávisle. Pokud se jejich stav zhoršil, stěhovali se do jiného objektu, který byl péči o ně přizpůsoben. Něco takového u nás do té doby neexistovalo, ideou projektu Vlada Miluniče a Jana Línka bylo právě zachování důstojnosti života seniorů.
Foto: cosa.tv
3/22
Jen v Praze byly podle projektů Vlada Miluniće a Jana Línka vybudovány čtyři domovy důchodců. Jejich přemýšlení o tomto druhu sociální architektury formovala i návštěva Švédska. Přesto byly jejich stavby v 80. letech limitovány stavem stavebnictví u nás. Domovy seniorů se realizovaly ze stejných panelů jako panelové domy na sídlištích.
Foto: cosa.tv
4/22
Domov pro seniory v Bohnicích charakterizuje rozvětvené struktura. V Hájích (1983-89) oproti tomu zvítězila kompaktnější hmota. Na velkých sídlištích totiž nebylo tolik volné plochy.
Foto: cosa.tv
5/22
Vlado Milunić a Jan Línek vnášeli do domovů život pomocí barev - a to jak na fasádách, tak na kovových prvcích. Domov důchodců v Hájích je uspořádán kolem trojúhelníhového dvora, který mohou senioři využívat pro své aktivity. Jednotlivé pokoje se do něj obrací lodžiemi. Celková orientace objektu byla zvolena tak, aby v něm panovaly ideální světelné podmínky po celý den.
Foto: cosa.tv
6/22
Domovy důchodců Vlada Miluniće a Jan Línka rovněž bojovaly proti odsunování seniorů na periferii. Do sídlišť se je snažili zakomponovat i významově. V Hájích se na nejvyšším vikýři nachází hodiny, které slouží jako orientační bod a zároveň symbolizují městskost.
Foto: cosa.tv
7/22
Tančící dům (1990-1996) dnes patří k hlavním lákadlům z řad moderní architektury v Praze. Sousedí s činžovním domem, ve kterém dříve bydlel Václav Havel i Vlado Milunić, kteří společně diskutovali možnosti využití nárožní proluky.
Foto: Wikimeda Commons A. Savin
8/22
Tančící dům podle návrhu Franka O. Gheryho a Vlada Miluniće vyrostl na nárožní parcele mezi Ječnou ulicí a Rašínovým nábřežím. Původně zde stál dům z 19. století, který byl zničen při bombardování v únoru 1945.
Foto: Paměť národa/Miloslav Tlapák
9/22
„Na základě náhodné zmínky prezidenta Václava jsem dostal objednávku na studii nárožního domu s kulturní náplní. Chtěl jsem, aby dům, který vznikl na základě a jako důsledek sametové revoluce, byl její reflexí. Proto jsem navrhl objekt složený ze dvou částí, statické a dynamické, podobně jako společnost, kdy se její menší část oddělila od většinové, staticky totalitně strnulé a vydala se do světa změn," vzpomíná Vlado Milunić v knize Tančící dům vydané nakladatelstvím Zlatý řez.
Foto: Wikimedia Commons CC BY-SA 2.0
10/22
Vladu Milunićovi se na finální podobě domu podařilo spolupracovat s již tehdy významným americkým architektem a představitelem dekonstruktivismu Frankem O. Gherym. Parcelu zakoupila a výstavbu domu financovala nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden. Budově se nakonec nepodařilo vtisknout pouze kulturní náplň, jak si Vlado Milunić představoval. „Velmi mě mrzí, že postavený dům je dnes plný nepřístupných kanceláří s drahou restaurací v posledním patře a nikoli domem všem přístupné kultury," komentoval situaci v roce 2003.
Foto: Wikimedia Commons CC BY-SA 4.0
11/22
Tančící dům měl původně vypadat trošku jinak, než tomu nakonec je. Sám Vlado Milunić nebyl nikdy spokojený se zakončením krajní věže ocelovou „medůzou", která při pohledu z nábřeží vypadá zdeformovaně.
Foto: Zprávy-Aktuálně
12/22
Vedle domovů důchodců realizoval Vlado Milunić i několik staveb určených pro děti. Na denním stacionáři ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic (1991-1993) pracoval opět s Janem Línkem. Svým rozvětveným uspořádáním, kde jednotlivé křídla tvoří otevřené nebo uzavřené dvory, chtěli autoři navázat na stavební principy klášterů nebo zemědělských usedlostí. Uzavřený dvůr má dokonce ochoz připomínající křížovou chodbu.
Foto: Značka kvality v sociálních službách
13/22
V dětském stacionáři u Českých Budějovic se mísí práce s archetypem a nadsázkou. Objekt a jeho části jsou místy záměrně zdeformované a pracují s historizujícími prvky v nových souvislostech jak je pro postmoderní architekturu typické.
Foto: SeznamŠkol.eu
14/22
Výrazně barevná a tvarově rozmanitá architektura areálu Hvězda (1994-2000) podle projektu Vlada Miluniće působí v souvislosti s okolními panelovými domy pražského sídliště Petřiny až nepatřičně. Areál vyrostl na volném místě, kde mělo podle původního plánu stát kulturní centrum.
Foto: Wikimedia Commons
15/22
V areálu se nachází jeden uzavřený blok vymezený ostře se zalamujícími bytovými domy. Sám Vlado Milunić říká, že chtěl svou architekturou, která svým způsobem až absurdně pracuje s římsami, valbovými střechami a lodžiemi vylepšit „málo vábná sídliště". „Přestože jsem ve srovnání s Tančícím domem za Petřiny nedostal žádné ocenění, vážím si areálu Hvězda přes určité nedostatky mnohem více. Mám za to, že areál Hvězda udělal ze sídliště Petřiny mnohem lepší adresu, která mimo jiné rozhodla, že na Petřiny povede nová trasa metra," vyjádřil se Vlado Milunić.
Foto: tzbinfo
16/22
Projekt vily v Plané nad Lužnicí vytvořil Vlado Milunić roku 1999 pro podnikatele pro Františka Hnoju. Ten tehdy zakoupil asi hektarový pozemek, který byl dříve částí lesoparku a chtěl na něm vybudovat unikátní stavbu.
Foto: ASB Portal
17/22
V centru rozvětvené vily, jejíž půdorys připomíná přírodní útvar, se nachází obývací pokoj. Další obytné pokoje se do okolní zeleně otevírají velkými okny. Zvenčí stavba s přírodním prostředím souzní díky obkladu ze smrkového dřeva, který je ošetřen pestrobarevnými nátěry. Díky své členitosti dům nepůsobí tak velký, jako ve skutečnosti je, jeho obytná plocha je asi 500 m2. „Dům je z venku malý, ale zevnitř velký,“ říkal o něm Vlado Milunić.
Foto: ASB Portal
18/22
Dům dětí a mládeže v pražských Modřenech (2000-2005) je dalším velkým areálem, který Vlado Milunić navrhl. Stějně jako jeho dřívější domovy důchodců nebo dětský stacionář ve Čtyřech Dvorech se skládá z několika objektů. Zde to jsou klubovny, divadlo a tělocvična. Do areálu byl také zapojen starší objekt od funkcionalistického architekta Jana Gillara.
Foto: Dům dětí a mládeže Modřany
19/22
Nejvýraznějším prvkem celého areálu je nezvyklá vyhlídková věž. „Pod budovou kluboven je centrální kotelna pro všechny tři objekty s tím, že kolem komína se vine schodiště na vyhlídkovou plošinu, tak aby děti a další zájemci mohli vidět celý svůj areál z ptačí perspektivy," popsal její roli Vlado Milunić.
Foto: Dům dětí a mládeže Modřany
20/22
Celým areálem prochází křivolaká cesta, na které se dá jezdit na kolečkových bruslích. Dalším zábavním prvkem je třeba horolezecká stěna v tělocvičně, která se nachází jak uvnitř, tak venku.
Foto: Dům dětí a mládeže Modřany
21/22
22/22
