Rozhovor se Spolkem posluchačů architektury: Potřebujeme více dobrých ateliérů

Můžete pro začátek Spolek představit a říct, jaké činosti vlastně na škole dělá? Spoustu studentů vás totiž zná jenom jako zprostředkovatele studijních materiálu.

Julie: Jsme nezávislá organizace studentů, které jde o vzbuzení většího zájmu veřejnosti i studentů o architekturu, tím pádem také o zkvalitňování výuky. Spolek se stará o doplňkové akce pro studenty a někdy školu nedobrovolně supluje. Pořádáme akce, jako jsou Zkušenosti, což je hodinová akce každý měsíc někde v klubu nebo kavárně, kde čtyři lidé prezentují své zkušenosti ze zahraničních stáží nebo z Erasmu; jindy zase profesoři mluví o své praxi. Dále pořádáme Beánii, což je vítání prváků a jejich křest, mimoto třeba zájezdy do Benátek na bienále, dále do Českých Budějovic do Domu umění na výstavy a přednášky, naposledy na Adama Carusa. Pořádáme FA Nonstop, kdy studenti mohou být ve škole týden před odevzdávkou nonstop. Původně to ani nebylo v harmonogramu školy, ale spolek se v minulosti zasadil, aby tam byl. Čerstvě se koná Fabrika, vernisáž výstavy semestrálních projektů, a jedna z méně formálních událostí je zase FA FIT grill – grilujeme před fakultou společně se studenty z Fakulty informačních technologií. V neposlední řadě organizujeme Olověného Dušana, jehož cílem je získat nezávislý pohled na tvorbu u nás na škole.

Jak dlouho spolek funguje?

Martin: Byl založen již před rokem 1900. Mezi význačné členy patřili třeba Kotěra s Janákem. V padesátých letech byl rozpuštěn a v roce 1993 opět obnoven. Vždy sloužil jako kritický hlas studentů.

Kolik vás ve spolku je?

J: Je nás 18 členů. Pět lidí je ve vedení, jeden je náčelník, jeden se stará o PR, další o finance, koordinaci nebo sponzoring a zbytek dělá, co je potřeba. Ke každé akci se určí jeden člen, který bude mít danou věc na starost a ke které si vybere spolupracovníky. Dost často spolupracujeme i s lidmi, kteří nejsou ze spolku.

Jste ve škole bráni seriózně? Jak k vám vedení školy přistupuje?

M: Záleží na jednotlivcích, většinou nám lidé vyšli vstříc, ale na druhou stranu zase často očekávají něco od nás.

Co berete jako dosavadní úspěch spolku, co jste prosadili?

J: Prosadili jsme FA nonstop do školního harmonogramu, dále Fabriku, což je oficiální zahájení výstavy semestrálních prací, jejímž cílem je seznámit veřejnost s pracemi studentů, a také aby se o pracích diskutovalo a nezůstaly zavřené jen za zdmi školy. Samozřejmě naší vlajkovou lodí je Olověný Dušan, skrze který můžeme dění ve škole nejvíce ovlivnit.

M: Přemýšlím, zda tolik glorifikovat Dušana, ale asi to je dobrý nástroj komunikace.

Jaká by podle vás měla být škola architektury?

J: Založená na komunikaci.

M: Obecně je pro školu lepší, když je menší, protože komunikace pak probíhá přirozeněji, všichni se znají a věci se lépe dělají. Ale když už je škola jednou velká, asi by neměla být tolik unifikovaná. Pokud má v nabídce přes třicet ateliérů, tak by neměly být stejné, ale každý by měl být jinak zaměřený, každý by měl mít větší volnost. Aby se student mohl naučit v jednom ateliéru jednu věc dobře a v jiném zase nějakou jinou. Pokud to shrnu, tak aby byla různorodější.

Máš tedy pocit, že se na Fakultě architektury vychovává masa stejně zaměřených architektů, jinými slovy že všechny ateliéry si jsou podobné?

M: Všechny rozhodně ne, ale ty specifičtěji zaměřené jsou bezděčně tlačeny ke stejným odevzdávkám, tedy aby všechny ateliéry odevzdaly stejné kvantum práce, a to jim nedovoluje vybočit a dosáhnout v jednom kritériu lepších výsledků. A když vezmu předměty mimo ateliéry, tak jeden vyučující, který má tři cvičení po 30 lidech, se jim rozhodně nemůže věnovat tak, jak by bylo asi potřeba.

Měl jsem připravenou další otázku, totiž co vám na současné škole vadí, ale začíná mi být jasné, že to bude její masovost.

J: Ano, celkově mi vadí ten koncept přijímání a vyhazování studentů...

...takže princip ČVUT.

M: Pak mi vadí systém hodnocení: když je studentovi 20 až 27 let a jeho práce je známkována známkami, jako ve škole, tak to podle mě není plnohodnotné hodnocení. Přijde mi to nedůstojné. To ovšem není problém FA, ale školství obecně.

J: A co bys chtěl?

M: Na některých školách, možná spíš v zahraničí, funguje, že student například píše místo testu esej. Z toho vyučující pozná, jak danému tématu porozuměl. Dostaneš slovní hodnocení, to může postihovat i širší než probíranou oblast a můžeš dostat doporučení, v čem dalším se máš zlepšit. Znám konkrétní příklad mého známého, který dostal doporučení, že by se měl zlepšit v týmové práci, aniž by to nějak přímo souviselo s tématem. Známkování je hrozně omezené hodnocení

J: Jasný, ale pak je to zase problém té masovosti. Pokud je ve třídě pár lidí, pak jim lze napsat slovní hodnocení, ale pokud je v ní lidí sto, tak jim slovní hodnocení opravdu nevystavíš!

To je fakt, dnes zabere i známkování systémem ABC celé dny. Nicméně bavíme se o ideálních situacích a mě by ještě zajímaly trochu praktičtější věci. Co byste jako spolek chtěli změnit v dohledné době?

J: Rádi bychom dosáhli nějakého posunu s ateliéry... třeba aby tam bylo víc dobrých aťáků. (smích) Bylo by dobré, kdyby bylo na škole více hostujících ateliérů, aby se více točily.

M: Což se děje. Letos zde byl hostující ateliér z Brna.

J: Takhle jsou na výběr pořád stejné ateliéry, nějaká obměna by určitě pomohla.

M: Na jednu stranu je tu Olověný Dušan, který řeší především ateliéry, ale musíme si uvědomit, že zde jsou ještě neateliérové předměty, a ty zabírají 80% času.

J: Což je podle mě špatně. Výuka se těmto předmětům podřizuje. Je to nevyvážené. Také mi vadí, že od prváku máme jenom jednu hodinu výtvarky týdně. Geologie je určitě super, ale dokážu si představit, že hodinová dotace na výtvarku by mohla být vyšší.

M: Jenom si kladu tu otázku, jestli je namístě stěžovat si, že na technické škole, která se jmenuje České vysoké učení technické, máme moc techniky. Možná že odpověď je v tom, že takhle prostě technická škola funguje.

J: Myslím si, že by to mělo být proporční, architektura je přece taky umění a potřebuješ mít oboje. Ať je to půl na půl. Jenže teď je většina předmětů technických a jen pár jich je uměleckých. Architekt musí umět všechno, i se umělecky vyjadřovat. Další věcí je, že drtivá většina zadání jsou domácí úkoly, takže doma většinu času rýsuješ a počítáš a nemáš ani čas si ty umělecké dovednosti doplnit.

Zkusme to odjinud. Jak se vám studuje v nové budově FA? Já si třeba uvědomil, že mě docela znervózňují prosklené stěny ateliérů a ruší mě i neustálý pohyb za oknem na chodbě.

J: Nevím, já jsem asi v ateliéru nikdy nic nenavrhla.

M: Někdy ten barák mám rád a někdy fakt ne. Ale přijde mi škoda, že budova FA buď funguje celá, nebo vůbec ne, že nejde jako v Liberci provozovat jeden ateliér nonstop, zatímco ostatní by mohlo být vypnuté.

J: Měla jsem tu budovu v prváku strašně ráda, ale nějak to opadává.

Každý student architektury se nějak vyjadřuje k nové budově. Jeho vztah se v čase mění. Chtěl jsem se ještě zeptat na místnost, kterou má spolek k dispozici. Dělíte se o ni ještě s někým?

J: Ne, díky ústavu Nauky o budovách máme místnost sami pro sebe. Ačkoliv ani tato nám nedostačuje a potřebovali bychom větší.

Škola je tedy přeplněná?

J: Obecně je narvaná. Ale zase jsme u té masovosti.

O architektech se tvrdí, že bývají solitéři, že se nechtějí příliš sdružovat. Ale vy jste spolek posluchačů architektury, takže se sdružujete. Chcete být vůbec v budoucnu vůbec architekty?

J: To je dobrá otázka, taková na tělo, tak začni, Martine...

M: Já bych odpověděl tím, že architektura nabízí široké možnosti uplatnění. Nemusíš být tedy jenom šéfem kanceláře a navrhovat nebo být zaměstnancem kanceláře a klikat.

J: Spolek je super, je to takové zaměstnání zadarmo, lze si tam vyzkoušet roli architekta: ten musí koordinovat, musí spolupracovat v týmu. A spolek je taky takové místo rozhodování. Ale asi ne každý v tomto věku přesně ví, co budoucnost přinese.

M: Ale je i dost lidí, kteří se vidí jako šéfové ateliérů.

J: Takoví lidé nejsou ve spolku. (smích)

M: To je možná definice lidí ve spolku. Pokud chceš být šéfem, tak nejdeš do spolku, a pokud nevíš, tak do spolku jdeš.

Děkuji za rozhovor a těším se na diskuzi s vedením školy 18. dubna v NTK