Rekonstrukce Jurkovičovy vily - mozaika na vstupní fasádě

Vstupní fasádě vily Dušana Jurkoviče v minulosti výrazně dominovala skleněná mozaika. Autorem návrhu mozaiky byl Adolf Kašpar (1877–1934), malíř a grafik, známý především díky svým ilustracím románu Babička Boženy Němcové. Mozaika znázorňovala výjev z pohádky Bača a šiarkan a v roce 1906 ji realizovaly Sklářské závody Bohumila Škardy v Brně.

Kašparova mozaika se nedochovala, byla zničena zřejmě ještě během 1. světové války nebo v následujícím období. V roce 1938, kdy dům koupila Růžena Švancarová, již mozaika na průčelí nebyla. Na jistou dobu ji nahradila malba, definitivně zamalovaná snad v průběhu druhé světové války. Vzhledem k tomu, že neexistuje prováděcí dokumentace, ani podrobná fotodokumentace ke zničené skleněné mozaice v průčelí, upustila Moravská galerie v Brně od výroby neautentické kopie a rozhodla se pro dílo současného umělce, který dostal stejné zadání, jako měl v roce 1906 Adolf Kašpar. Nová mozaika opět navrátí domu jeho živou atmosféru a přidá kvalitu současné umělecké tvorby.

V rámci výběrového řízení oslovila MG pět umělců. Kritéria pro jejich výběr byla dvě: figurativní malba a zajímavá práce s barvou. Oslovenými umělci byli Josef Bolf, Veronika Holcová a Petr Písařík z České republiky a Juraj Gavula a Bohdan Hostinák ze Slovenska. Tvůrci dostali stejné zadání, jako měl v roce 1906 i tehdejší tvůrce mozaiky na Jurkovičově vile Adolf Kašpar: pohádku Bača a drak. Kromě ní získali podrobný rozbor díla v historických souvislostech a komentář o úloze mozaiky na fasádě domu.

Soutěž obeslali tři autoři, Bohdan Hostinák a Petr Písařík se omluvili. Autorem vítězného návrhu se stal Josef Bolf, který nejlépe splnil podmínky kladené zadavatelem, dodržel zadání pohádkového námětu, zvládl práci s měřítkem vily. Jeho návrh stál nejblíže pojetí Adolfa Kašpara, zároveň je velmi originální a aktuální.

O MOZAICE

Pohádka Bača a šiarkan byla publikovaná v roce 1903 v předním periodiku českých modernistů Volné směry. Redakce se tehdy rozhodla zařadit speciální číslo věnované pohádkám, které neslo název Sníh. Důraz byl kladen na slovanské pohádky, ale objevily se zde i pohádky „germánské“. Pohádka Bača a šiarkan je dnes veřejností považována za dílo slovenské lidové slovesnosti. Jeho geneze je však složitější. Ve slovenském prostředí existovaly původně dvě pohádky, které na svých cestách na Slovensko zapsala Božena Němcová. Obě pohádky spojila v jednu O bačovi a šarkanovi a pod pseudonymem Š. Danieli převyprávěla v almanachu Perly české. Tato pohádka se posléze vrátila zpět do slovenské lidové kultury.

Proč se Jurkovič rozhodl pro Adolfa Kašpara, je otázkou. V časopise Volné směry totiž ilustroval pohádku Mikoláš Aleš, se kterým Dušan Jurkovič spolupracoval už na výzdobě Pusteven (1898) nebo Spolkového domu ve Skalici (1904). Snad mu ho doporučil Hanuš Schwaiger, který i po svém odchodu do Prahy měl v Brně stále významný vliv mezi členy Klubu přátel umění a Kašpar patřil k jeho žákům.

Realizaci skleněné mozaiky zadal Dušan Jurkovič Bohumilovi Škardovi, majiteli skláren, který se zabýval výrobou vitrážového skla. Ve spolupráci s Jurkovičem vytvořil několik realizací. Nejvýznamnější byla mozaika na fasádě Spolkového domu ve Skalici (1904) s námětem Sv. Štěpán, král uherský, a právě i mozaika na vlastní vile v Žabovřeskách (1906).

Skleněný materiál nebyl sestavován z klasických čtvercových teserů, ale ze skel řezaných podobně jako vitráže a snad možná také jako vitráže dokreslovaných. Třpytivost a blýskavost mozaiky byly pro koncepci domu velmi důležité. Použití mozaiky na fasádě budovy patří k důležitým prvkům moderny a vedle veřejných budov se objevovaly stále více právě na fasádách vil. Velký význam pro rozvoj tohoto prvku ve vilové architektuře měla realizace kolonie domů na Matildenhöhe v Darmstadtu, která byla díky jejich hlavnímu projektantovi Josefu Mariu Olbrichovi v celé střední Evropě s napětím sledována. Pro Jurkovičovu koncepci měl zřejmě zásadní význam dům malíře, grafika a dekoratéra Hanse Christiansena, který si na fasádě svého domu navrženého v letech 1900–1901 Olbrichem nechal vytvořit skleněnou mozaiku s motivem Adama a Evy. O jejím použití se rozhořela diskuse a byla obdivovaná jako příklad velmi moderního ztvárnění fasády.

Tématem pohádky Bača a šiarkan je úcta k zemi, přírodě a tradicím, zároveň ukazuje oslnění tajem pohádek a magie, pro secesi příznačné. Stěžejní je figura draka zobrazeného v duchu pohádky jako strážce pokladu. Kašparovo zpracování ale dále rezignovalo na historismy a nejvíce právě ve figuře draka se obracelo k současnosti a podoba draka byla inspirovaná oblíbenými a velmi módními obrázky čínských draků. Stejně tak progresivní byla i figura sovy, respektive sov, v horní části mozaiky. Zde se autor opět obrací k Olbrichovi, přesněji Kolomanu Moserovi, který navrhl dekor sov na fasádu Olbrichova výstavního pavilonu Secession na Karlsplatz ve Vídni (1898). Po stranách byly dvě mužské figury. Nereprezentují ovšem důsledně hlavní aktéry pohádky, baču a černokněžníka, ale zachycují pouze baču vstupujícího do skály / vystupujícího ze skály (?). Použití figur v mozaice na fasádě bylo pro Jurkovičovu tvorbu typické (Pustevny, Skalice, Luhačovice…). Vedle symbolického obsahu jimi bylo možné vtisknout budově měřítko.  

O JURKOVIČOVĚ VILE

Vlastní vila Dušana Samo Jurkoviče v Brně-Žabovřeskách (Jana Nečase 2) je jednou z nejvýznamnějších architektonických památek přelomu 19. a 20. století v Brně. Spolu s realizacemi Jurkovičových návrhů na Pustevnách, v Luhačovicích a na zámku Nové Město nad Metují tvoří základ architektova dochovaného díla v České republice. Význam, jaký sám autor této stavbě přikládal, potvrzuje skutečnost, že se vila jako jeden velký jedinečný „gesamtkunstwerk“ stala výstavním exponátem během výstavy uspořádané Klubem přátel umění ve dnech 26. srpna – 20. září 1906.

Během roku 2007 (tedy 101 let po svém prvním zpřístupnění) otevřela MG vilu veřejnosti a ta se mohla seznámit se stavem interiéru vily na vlastní oči. Vyklizené vnitřní prostory si během dvaceti tří dnů otevřených dveří prohlédlo celkem 5115 osob (průměrně tedy 222 osob za den).

O REKONSTRUKCI

Dne 27. května 2010 tomu bude rok, co byla oficiálně zahájena rekonstrukce Jurkovičovy vily v brněnských Žabovřeskách. Stalo se tak necelé tři roky poté, co ji v roce 2006 získala do své správy Moravská galerie v Brně. Cílem projektu financovaného z tzv. Norských fondů je nejen rehabilitace celého areálu, tedy obnova vily včetně přiléhajícího pozemku, ale také příprava a realizace stálé expozice a studijního centra mapujícího život a dílo architekta Dušana Samo Jurkoviče. „Je to pro nás podstatný krok k naplňování střednědobé koncepce Moravské galerie v Brně, která počítá s integrováním architektury do našich aktivit. Paralelně pracujeme i na dalších projektech, které se týkají stejné oblasti, tedy na přípravě stálé expozice Josefa Hoffmanna v Brtnici a rehabilitaci areálu Místodržitelského paláce v Brně,“ uvedl k zahájení projektu Marek Pokorný, ředitel MG.

Investorem akce je Moravská galerie v Brně. Hlavním projektantem rekonstrukce se stala společnost TRANSAT Architekti a jako generální dodavatel byla v rámci výběrového řízení vybrána akciová společnost IMOS. O průběhu prací MG veřejnost průběžně informuje; mimo jiné na www.moravska-galerie.cz.

JOSEF BOLF (*1971)

Je jedním z nejvýraznějších malířů v České republice. Poprvé na sebe upozornil prací v rámci výtvarné skupiny BJ (Bezhlavý jezdec) fungující v letech 1996–2002 jako volné spojení čtyř umělců — Josef Bolf, Ján Mančuška, Jan Šerých, T. Vaněk. V roce 2005 se dostal do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého. Jeho malba a kresba je inspirovaná hororem, komiksem, počítačovými hrami, fantasy. Pro jeho díla je typická dětsky naivní stylizace figur, která dodává obrazům nádech přízračnosti a má velmi dramatické a naléhavé vyznění. Důležitá je přítomnost příběhu, který je vždy nutné rozklíčovat. Hluboká ikonografie jeho děl je něčím, co vybočuje z běžného standardu současné malby.

Studia:

1990–1998 Akademie výtvarných umění v Praze (ateliér Jiřího Načeradského; Vladimíra Kokolii; Vladimíra Skrepla) 1995 Kongsthögskolan, Stockholm, Švédsko 1996 Akademie der bildende Künste, Stuttgart, SRN

Členství ve skupinách:

Bezhlavý jezdec, od roku 1996 do roku 2002 (s J. Mančuškou, J. Šerých a T. Vaňkem)

Výběr z výstav:

2006 Death Is Not the End?, Moravská galerie v Brně 2005 Double Feature Picture Show, s J. Šerých, Galerie České pojišťovny, Praha 2004 Josef Bolf, A. M. 180, Praha 2003 Narapoia, Ouky Douky Café, Praha 2002 Un gatto nel cervello, Galerie Na bidýlku, Brno 1999 Chtěl bych sbírat kousky tvého srdce, až ti jednou pro někoho pukne, Galerie Černý pavouk, Ostrava 1999 Eldorado, vývěsní skříň BJ, ulice Komunardů, Praha

Výběr ze skupinových výstav:

2005 Strach ve městě, Galerie kritiků, Praha 2005 Finalisté Ceny J. Chalupeckého 2005, Galerie hlavního města Prahy 2005 V. Bienále mladých, Dům U Kamenného zvonu, Galerie hlavního města Prahy 2005 IV. Nový zlínský salon, Dům umění, Zlín 2004 Soukromá vášeň, sbírka Richarda Adama, Dům pánů z Kunštátu, Brno 2004 Nebe je kino, kámo, Art Factory, Praha 2003 Československo, Slovenské národní muzeum, Bratislava, Slovensko 2002 Blažo–Bolf–Jablońska–Pavlán, Dispaly, Praha 2002 Hédonistická abstrakce, Pražákův palác, Moravská galerie, Brno 2001 Český komiks, Buryzone, Bratislava 2000 II. Zlínský salon mladých, Státní galerie, Zlín 2000 Klasika 2000, Muzeum umění Olomouc 2000 Konec světa?, Palác Kinských, Národní galerie, Praha 2000 BJ (výstava skupiny Bezhlavý jezdec), Galerie Jelení, Nadace pro současné umění / Komunikační prostor Školská 28, Praha 2000 Hnízda her, Galerie Rudolfinum, Praha 1998 Diplomanti AVU, Veletržní palác, Národní galerie, Praha 1998 Dary a nákupy, Veletržní palác, Národní galerie, Praha 1995 Linoryt, Galerie J. Fragnera, Praha