RECENZE: Nad knihou Le Corbusier, muž doby moderní, architekt zítřka

Klasici si zaslouží životopis, obzvláště pokud se jejich životní osudy výrazně proměňovaly a oni to nějakým zásadním způsobem vpisovali do svého díla. Pozornosti se tak v posledních letech dostalo například Adolfu Loosovi. Kromě dvojdílného nového vydání jeho textů1 jsme se dočkali dvou osobních životopisů2 i seriosního pojednání o jedné konkrétní kapitole jeho života.3

Nyní přišel na řadu i klasik z největších. Jen tři roky po původním anglickém vydání vychází česky životopis architekta, kterého mnozí považují za nejdůležitějšího v uplynulém 20. století – Le Corbusier, muž doby moderní, architekt zítřka.4 V architektonickém světě – alespoň mezi architekty starého světa – nepotřebuje představovat, zná ho každý. Podle autora knihy, Anthony Flinta tomu tak však není, přinejmenším jednoznačně není, ve světě novém, v severní Americe. Roli otce zakladatele modernismu tam obsadil Frank Lloyd Wright. Tamnímu publiku je také kniha jistě určena, což se projevuje v různých ohledech. V dobrém lze říci, že jde o knihu popularizující – uvádí velkého Evropana Le Corbusiera. Čtenářům vychází vstříc i tím, že se velká pozornost věnuje mnoha Le Corbusierovým návštěvám Spojených států. Mnohé byly jistě pro architekta důležité, nezbylo však již tolik péče na další, taktéž důležité cesty. Méně pozitivní je například v závěru poněkud jednostranné líčení proměn vývoje po architektově smrti především v oblasti stavby měst v USA

Jak již zaznělo, knihu lze charakterizovat jako popularizující životopis. Je živě napsaná a díky velmi pěknému překladu Tomáše Suchomela se i česky skutečně skvěle čte. Autor dosahuje čtivosti a čtenářské atraktivity ovšem také tím, že se soustředí na populární věci, na to, o čem podle všeho soudí, že to zaujme. Na mnoha stranách se tak řeší jeho zálety, flirt, jeho sebepropagace, skutečnost, že na různá pozvání odmítal jezdit jinak než první třídou či jeho obleky a motýlky. Témata odtažitější nebo abstraktnější, taková, které vyžadují delší vysvětlení, se příliš neobjevují. Jeho slavné a vysoce kontroverzní plány Plan Voisin de Paris, Ville Contemporaine (soudobé město) a Ville Radieuse (zářící město) jsou přítomné a není takový problém, že se nevysvětlují, to konec konců nepatří ani tak do životopisu, jako do odborné monografie. Slabší skutečností je, že se vůbec nezmíní velká hospodářská krise a její dopad na proměnu života i architektury mezi třicátými a dvacátými lety – ta totiž podle mínění mnohých proměnila jeho vztah ke kapitalismu a vedla ho od města soudobého k zářícímu.

Novinářský styl se v nepříliš pěkné podobě projevuje i v důrazu na pikantnosti. Je obecně známo, že Le Corbusier, decentně řečeno, nepohrdal prostitucí. Do životopisu to patří, zároveň se mi zdá, že se ničemu neprospěje, když se to zbytečně přetřásá.

Anthony Flint je tak čtivý často za cenu toho, že jde po povrchu, několikrát popisuje a komentuje fotografie (nemůžeme si je prohlédnout sami?), zařazuje popisy událostí a vůbec vnější deskripci. Méně je přítomná analýza, vysvětlování souvislostí či důsledků.

Tento trochu rozporný dojem z příjemné knihy potvrzuje i nepřítomnost bibliografie ale především zdroje, z nichž autor získává své vědomosti. Odkazovat se v životopisu architekta v téměř každé kapitole na jiný životopis téhož architekta se mi zdá poněkud neobvyklé.5 Téměř neustále se autor odvolává také na velký obrazový životopis Le Corbusier, Le Grand,6 který pro vydavatelství Phadion uspořádal jeden z největších odborníků na Le Corbusiera Jean-Louis Cohen. V poznámkách je pak ještě další velké množství sekundární literatury. U knihy, která chce především popularizovat a přitáhnout pozornost to není problém, nejenže však autor nemůže říci nic podstatně nového, jen obtížně sestoupí hloub než kousek pod povrch.

Co je autorovi rozhodně nutné připsat k dobru je, že knihu napsal s porozuměním vůči pokroku a vývoji, nutným změnám i ambivalentnosti modernity, že dobře balancuje mezi přitakáním novému, bez čehož se o Le Corbusierovi asi nedá psát a mezi touhou po kořenech a jistotě. V současné diskusi o ochraně architektury, památkách, identitě a tradicích všeho druhu je příjemné slyšet nesentimentální hlas.

Knížka určitě stojí za pozornost, v jednom svazku dostane čtenář do rukou maximálně čtivý, vyvážený a rozumný přehled o životě architekta, který toho tolik změnil. Vezmu-li v úvahu, že není primárně cílena na odborníky ale širší kulturní veřejnost, je třeba ji přivítat zcela jednoznačně.

Flint v závěrečné kapitole přesvědčivě ukázal, za co vše Le Corbusierovi vděčíme a že jeho dědictví je stále platné. I proto se však domnívám, že bychom si v českém jazyce zasloužili kromě této, jinak pěkné a záslužné knihy i nějaké seriosnější dílo o velikánu 20. století. Pominu-li již zmíněný druhý, ovšem více než osmisetstránkový životopis, existují hned dva přiměřeně rozsáhlé a široce respektované odborné přehledy tématu Le Corbusier. Jeden od Kennetha Framptona, který vyšel roku 2001 u stejného vydavatele jako jeho Kritické dějiny s prostým názvem Le Corbusier7 a od Stanislause von Moose Le Corbusier: Elements of a synthesis8 v druhém vydání z roku 2013.

[1] Loos, Adolf, Řeči do prázdna. Pragma, Praha 2014 a Loos, Adolf, Navzdory. Pragma, Praha 2015.

[2] Beck-Loos, Claire, Adolf Loos. Privátní portrét. Pragma, Praha 2013 a Altmann-Loos, Elsie, Můj život a Adolf Loos. Pragma, Praha 2014.

[3] Long, Christopher, Případ Adolf Loos. Barrister a Principal Publishing, Brno 2017.

[4] Flint, Anthony, Le Corbusier, muž doby moderní, architekt zítřka. Barrister a Principal Publishing, Brno 2017.

[5] Fox Weber, Nicholas, Le Corbusier. A life. Alfred A. Knopf, New York 2008.

[6] Cohen, Jean-Louis a Benton, Timothy, Le Corbusier, Le Grand. Phaidon, London a New York 2008.

[7] Frampton, Kenneth, Le Corbusier. Thames and Hudson, London 2001.

[8] Von Moos, Stanislaus, Le Corbusier: elements of a synthesis. nai010 publishers, Amsterdam 2013.