Psí vycházka do Dejvic

Sešli jsme se na rohu ulic Evropská a Thákurova, viděli jsme býv. Gymnázium dr. Edvarda Beneše, krásnou funkcionalistickou školu z konce 30. let od Evžena Linharta (o moderních pražských školách jsme dělali nedávno hodinový pořad pro ČRo-Radio plus/Leonardo v rámci cyklu Cestopis architektury, pustit si ho můžete zde.

Další trasa vedla Thákurovou ulicí. Busta indického básníka Rabindranatha Thákura je v zeleném pásu uprostřed asi deset let, zhotovil ji indický umělec Gautam Val, zajímavostí je dřevěný sokl. Minuli jsme dva velké komplexy – Masarykovy koleje od Antonína Engela, Wagnerova žáka a autora velkorysého urbanismu tzv. Nových Dejvic. Dnes je tam opět kolej, předtím tam sídlila StB, podobně, tak, jako v dalším komplexu, kde už je opět Arcibiskupský seminář (a katolická fakulta UK). Budovu opět v neoklasickém stylu navrhl Kotěrův a Ohmannův žák Jaroslav Rössler, postavil František Havlena. V kupoli, připomínající americký Capitol, bylo studio Československého rozhlasu, vzadu je opět v provozu kostel sv. Vojtěcha. Naproti jsou řadové činžáky, jeden projektoval pro kantory Techniky prof. Rudolf Kříženecký, dům na rohu Zikovy ulice je od Kotěrova žáka Josefa Karla Říhy. Pak následuje blok pův. ČVUT – dnes ovšem VŠCHT od Engela. V parčíku před ním je nepříliš povedená plastika kardinála Berana od Stanislava Hanzíka.

Pak jsme minuli Stavební fakultu ČVUT, nepříliš zdařilé dílo dvojice František Čermák – Gustav Paul, které se stavělo od konce 60. do konce 70. let. Nudná architektura nebyla moc funkční (fasáda na jih bez klimatizace, poddimenzované výtahy apod.) – znám z vlastní zkušenosti, neb jsem tam studoval. Čermákovi s Paulem se podstatně lépe podařily Fakulta elektrotechnická a Strojní kousek dál naproti při Technické ulici. Ty jsou ovšem o deset let starší a kryté drobnou mozaikou fialové barvy (během současného zateplování si ale můžete všimnout, že původní vzor mozaiky nebyl příliš respektován, což je škoda). Hezká je novodobá sakurová alej, která právě kvetla, podobně, jako v Koulově ulici, kam dojdeme za chvíli.

Další zastávka byla u nové Fakulty architektury od doyenky české architektury Aleny Šrámkové, která byla dokončena před pár lety a představuje její charakteristický minimalistický styl. Moc mi k tomu nesedí podivně opláštěné přednáškové sály do Bechyňovy ulice. Naproti vznikla zajímavá Národní technická knihovna od studia Projektil, kontrastní svým oblým tvarem i vtipně řešeným interiérem. Ta se stala i malým kulturním centrem této oblasti.

Na Flemingově náměstí, kam Thákurova ulice ústí, je budova výzkumných ústavů AV z 20. let od Josefa Záruby-Pfeffermanna, k níž je zezadu přistavěna nová laboratorní sekce, které se dle tvaru říká „Květák“. A už jsme v Zelené ulici, kde je hezký funkcionalistický dům od arch. J. K. Říhy s průjezdem do Kotěrovy ulice. My jsme pak zatočili do ulice, nazvané podle dalšího významného českého architekta Koulova. Ta je půvabně zakřivená a ústí u hotelu International, který dnes patří do sítě Crowne Plaza, takže rudou hvězdu na věži nahradila hvězda zlatá. Je to typická ukázka tzv. Stalin Style, u nás se tomu říká sorela. Projekt z poloviny 50. let je od Františka Jeřábka a kol., za tím „kol.“ se prý skrývají jména našich prominentních architektů, kteří se ovšem k této stavbě později už neznali. A tam naše Psí vycházka skončila. Na závěr dodám, že - jako obvykle – svítilo během ní krásně slunko, ač je jinak počasí v těchto dnech dosti nevyvážené…