První česká sokolovna slaví 150 let

Než se dostanu k popisu vlastní stavby a představím jejího autora, musím alespoň stručně čtenáři připomenout vznik legendární tělovýchovné organizace. Česká obec sokolská byla založena v období po pádu Bachova absolutismu podobně, jako další vlastenecké spolky – Svatobor, Hlahol nebo Umělecká beseda. U jejího zrodu stály známé osobnosti: Miroslav Tyrš (narozený ovšem jako Friedrich Emmanuel Tiersch v Tyrolsku) a Jindřich (Heinrich) Fügner. Český tělovýchovný spolek byl založen 16. února 1862 a mezi prvními členy byli i bratři Grégrové (Grögerové) nebo Vojtěch Náprstek (Adalbert Fingerhut). Název Sokol se objevil o dva roky později, byl převzat od tehdy obdivovaných černohorských revolucionářů. Prapor nového spolku namaloval Josef Mánes, který navrhl i sokolský kroj, inspirovaný tradičním oblečením Černohorců.

Tělovýchovná jednota byla tedy na světě, ale chyběla spolková budova. Tu navrhl významný architekt té doby Vojtěch Ignác Ullmann (1822-1897). Ten byl absolventem vídeňské umělecké akademie, jeho profesory byli známí tvůrci vídeňské opery August Siccard von Siccardsburg a Eduard van der Nüll. Ullmann působil nějakou dobu v Itálii, podobně, jako jeho švagr Antonín Viktor Barvitius, další absolvent akademie. Po návratu do Prahy pak společně navrhli první moderní vily pro pražské průmyslníky a mecenáše v Bubenči (Lipmannova a Lannova) a na Královských Vinohradech (Gröbeho). Ullmann kromě toho projektoval řadu dalších pražských prominentních budov, všechny v neorenesančním stylu: dům České spořitelny a palác Lažanských na dnešní Národní třídě, vyšší dívčí školu ve Vodičkově ulici, budovu pražské techniky na Karlově náměstí nebo výletní restauraci Letenský zámeček v Holešovicích. Navrhl i Prozatímní divadlo, jehož část inkorporoval Josef Zítek (Zitek) do stavby Národního divadla.

Za necelý rok byla nová budova spolku v dnešní Sokolské ulici téměř dokončena, takže již na sklonku roku 1863 se v ní dalo cvičit, definitivně byla zkolaudována v roce následujícím. Hlavním mecenášem stavby byl úspěšný podnikatel Jindřich Fügner. Do ulice má stavba jen dvě poschodí, průčelí je pojednáno v ušlechtilých formách italské renesance a na atice jsou zlacené medailony otců zakladatelů s nápisy "Ni zisk, ni slávu", "Sokol" a "Tužme se!" Ústředním prostorem pak byla rozměrná tělocvična s ochozem, kazetovým stropem a lunetou, jejímž autorem byl Jan Preisler (ta byla do prostoru umístěna až v devadesátých letech). Byly tu i další sály a spolkové místnosti. Kromě společných cvičení se tam konaly i koncerty, divadelní představení nebo plesy. Budova brzy přestala kapacitně vyhovovat a tak na počátku dvacátého století přibyla dvorní partie od architekta Františka Sandera, ve třicátých letech pak bylo přistavěno křídlo do Žitné ulice s portálem, zdobeným plastikami Ladislava Šalouna se sokolskou tématikou. Konečně v letech sedmdesátých přibyla další přístavba, jež je patrná i ze Sokolské ulice (nepříliš citlivá k neorenesanční Ullmannově fasádě, ale naštěstí zasunutá více do hloubky traktu).

Stavba měla fenomenální úspěch a tak brzy následovaly další sokolovny. K těm architektonicky nejcennějším patří třeba budova od Antonína Wiehla a Antonína Balšánka v Českém Brodě nebo četné stavby Františka Krásného, jenž byl rovněž autorem nové hlavní spolkové budovy – Tyršova domu na Malé Straně, jež vznikla dostavbou barokního Michnova paláce. Sokolovny vznikaly v každé éře až do komunistického puče a tak máme kvalitní příklady i z meziválečného funkcionalismu – v Praze třeba budova vinohradského sokola v Riegrových sadech (arch. František Marek) nebo v Hostivaři (Ladislav Machoň). Nesmíme zapomínat také na rozlehlé stadiony pro sokolské slety na Letné nebo na Strahově. Podobně tomu bylo i v dalších městech i městečkách u nás i ve vzdálené cizině (první americká organizace Sokola vznikla již v roce 1865!). A ta první budova v Sokolské ulici? Svému původnímu účelu slouží nepřetržitě až do dnešních dnů.