Protože architektky nejsou vidět. Jak a proč vznikl projekt Ženy v architektuře
Jak zmizely ženy z dějin architektury? Třeba tak, že se vdaly a se změnou příjmení jejich jméno ztratilo kontinuitu. Nebo se o nich nepsalo, protože působily „ve stínu“ velkého projekčního týmu. Členky výzkumného týmu Klára Brůhová a Šárka Malošíková o ženách, které zatím neměly šanci vstoupit do dějin architektury.
Klára Brůhová / Šárka Malošíková , 25. 1. 2024
Kam mizí ženy-architektky? Proč nejsou v odborném diskursu ani v architektonickém kánonu vidět zdaleka tak výrazně jako jejich mužští kolegové? A také: Kdo jsou tyto (ne)viditelné ženy a jaká díla vytvářejí? Tyto otázky jsme si kladly a právě z nich vznikl projekt Ženy v architektuře. Pokoušely jsme se přiblížit profesní dráhy, tvorbu i sdílené zkušenosti českých architektek druhé poloviny 20. století.
Více k tématu
Velký architekt
Jedním z témat, kterému se v projektu věnujeme, je mýtus architekta-génia, jemuž je architektura povoláním a je cele oddán svojí práci. To je obraz, do kterého ženy, na jejichž bedrech často leželo (a stále leží) vedení domácnosti a péče o rodinu, zpravidla nezapadají. Rozhovory, které jsme s architektkami vedly, ukázaly, jak různorodé strategie si ženy musely mnohdy vytvářet, pokud se profesi chtěly kariérně věnovat. I přesto však (do velké míry právě kvůli své „druhé směně“) většinou nedosáhly na vedoucí pozice a prestižní posty.
Vzhledem k tomu, že k mýtu architekta-génia se pojí i tendence zdůrazňovat individualitu a protežovat velká jména vedoucích kanceláří a „hlavních“ tvůrců, zůstávaly dosud architektky, pracující častěji na pozici řadových členek projekčních týmů, spíše ve stínu. A to platí nezřídka i v případě těch, jež měly na projektech významné autorské podíly.
Do tohoto příšeří jsme se proto pokusily nahlédnout. Nejprve jsme se soustředily na vypracování co nejširšího seznamu architektek, pracovně činných v období mezi lety 1945 a 2000 v českém prostředí, k nimž jsme se snažily dohledat co nejvíce informací. Kritériem bylo působení v oboru v daném období a i přes určitou problematičnost jsme se nakonec rozhodly seznam omezit téměř výhradně na ženy, které architekturu vystudovaly na vysoké škole a získaly titul Ing. arch. nebo akad. arch. Naopak jsme ale nikterak neomezovaly pole působnosti tvůrkyň – zajímaly nás jak projektantky, výzkumnice nebo kritičky, tak ženy, které si v oboru našly svou vlastní, volněji definovanou cestu.
Co vydaly almanachy
Jako rešeršní materiály nám sloužily jak archivní zdroje (archivy architektury sbírkotvorných institucí), dobové prameny (almanachy vysokých škol, ročenky a katalogy projekčních a výzkumných ústavů, odborné časopisy aj.), tak sekundární a přehledová literatura a výpovědi samotných architektek. Nutno také dodat, že jsme navazovaly i na práci, kterou už před námi odvedli jiní autoři a autorky. Především je třeba zmínit projekt Povolání Architekt[ka] z roku 2003, který reflektoval specifika postavení a uplatnění žen na poli architektury už dvacet let před námi, a nedocenitelný přehled České a slovenské architektky v Architektuře ČS(S)R 1946–1989, který vyšel v roce 2016 v knize Růžena Žertová: Architektka domů i věcí a přinesl seznam ženských tvůrkyň, jejichž díla či texty se ocitly na stránkách jmenovaného časopisu.
Náš výzkum jsme koncipovaly do dvou rovin. Cílem té první, kterou představuje již zveřejněná DATABÁZE, bylo pokusit se nasvítit profesní dráhy a díla vybraných architektek – tj. po vzoru utváření „women's history“ doplnit architektonický kánon o alespoň některé další tvůrkyně. Výběr jmen pro databázi pak zohledňuje nejen množství dostupných materiálů k jednotlivým architektkám, ale například i konkrétní profesní dráhy, zaměření a regionální působení jednotlivých žen. Jejich životní trajektorie představují biografické medailony doplněné o soupisy děl a vybranou obrazovou dokumentaci.
Jako součást výzkumu vznikaly i polostrukturované rozhovory, jež zprostředkovávají osobní zkušenosti tvůrkyň a dávají zaznít jejich hlas – což jsme od začátku považovaly za velmi důležité. Rozhovory jsou v databázi k poslechu v editované podobě ve formě podcastů.
Architektura jako široké pole
Zároveň jsme si ale vědomy toho, že „women's history“ i „biografická metoda“ jsou vzhledem ke svému charakteru z pohledu feministických teorií vnímány jako problematické, protože jejich možnosti kritické reflexe strukturálních a společenských důvodů genderových nerovností jsou omezené. Druhou rovinu výzkumu jsme proto věnovaly kontextu architektonické profese a interpretacím konkrétních témat za využití interdisciplinárních metod a genderových analýz. Tuto druhou rovinu výzkumu představí především chystaná kniha Ženy v architektuře, která by měla vyjít v polovině roku 2024, a do níž svými texty přispěly i přizvané odbornice z oborů sociologie a obecné dějiny.
Z našeho zkoumání vyplynul trochu jiný pohled na dějiny architektury, než je ten obvyklý. Jelikož měly ženy v architektonickém prostředí z různých důvodů nesnadnou pozici, jejich dráhy se často do nějaké míry vzdálily zažitému obrazu architekta a architektonického díla. Tím se sice většinou připravily o místo v kánonu „velkých tvůrců“ (a někdy dokonce o označení „architektka“), na druhou stranu si tak ale mnohdy otevřely svobodnější pole působnosti a širší možnost uplatnění. Řeč je o architektkách, které se zaměřily například na sféru výzkumu, tvůrčí práci menšího měřítka, památkovou péči, historii a teorii, architektonickou kritiku, ale také řadu dalších oblastí. Vedle snahy o zviditelnění jednotlivých architektek (a třeba i zvýšení počtu role-models pro současné studentky architektury) je právě toto „rozšířené pole“ architektury něčím, co bychom prostřednictvím projektu rády ukázaly.
Databáze české i další
Kniha zatím vzniká, databáze je však již přístupná všem. Rozhodly jsme se vypracovat biografie nejprve padesáti, ve finální podobě pak sta vybraných žen. Výsledný výběr těchto osobností vychází z výše uvedených rešerší, a je konsenzem, na kterém se podílel celý výzkumný tým. Cílem je ukázat co nejpestřejší škálu možných profesních uplatnění v rámci oboru. Rády bychom také dodaly, že ze své podstaty „internetového nástroje“ není databáze nikdy ukončená a umožňuje v budoucnu doplňovat informace k již zpracovanému výběru, nebo představit další architektky a témata, případně rozšířit vytyčený časový rámec.
Na závěr bychom také rády zmínily několik zahraničních projektů databází, na něž jsme svým způsobem navazovaly. Inspirací pro nás byla například databáze Pioneering Women of American Architecture, která aktuálně představuje přes čtyřicet žen z historie architektury Spojených států. Mezinárodně rozkročený je projekt MoMoWo: Women´s Creativity since the Modern Movement, 1919–2018, který kromě online databáze vydává také publikace a pořádá konference, či platforma Un día/Una Arquitecta. Základní princip tvorby této databáze psané ve španělštině spočíval ve výběru 365 žen z oboru architektura a v postupném zveřejňování medailonů těchto tvůrkyň každý den po dobu jednoho roku. Vzhledem k tomu, že se od roku 2014, kdy byl web spuštěn, uskutečnilo už několik cyklů, na stránkách platformy lze nyní dohledat stovky záznamů.
