Prostor pro domy a věci

Jak vás napadla myšlenka uspořádat výstavu současného českého designu?

Před několika lety jsme chystali výstavu současné české architektury, která zhodnocovala vývoj architektury po roce 1990, a tehdy jsem si uvědomila, že by si podobně popularizující a zároveň sumarizující přehlídku zasloužili i čeští designéři. Rozhodli jsme se pro reprezentativní výstavu designu, v jejímž rámci chceme ukázat předměty v tematickém záběru od průmyslového přes interiérový až po grafický design, které ovlivňují nenápadně náš život, a přitom jsou kvalitní – za všechny uvedu například označovač jízdenek MHD. Impulsem k výstavě byly ale také dva tituly, jeden již vydaný, věnovaný především interiérovému designu, a druhý, který se bude zabývat designem průmyslovým, ten k vydání připravujeme. Vybrané exponáty nepředstavujeme klasicky galerijně, ale jako svého druhu netradiční vzorkovnu v krásných výstavních prostorách pražského Obecního domu. Design s architekturou ostatně blízce souvisí, doplňuje ji, někdy akcentuje, takže se vlastně touto výstavou uzavírá jakýsi logický kruh.

Výstava se zabývá současností či teprve nedávno uplynulou dobou. Byly prezentované exponáty běžně vypůjčitelné z depozitářů příslušných muzeí?

Zhruba v polovině případů jsme je našli ve sbírkách Národního technického muzea a Uměleckoprůmyslového musea. V Uměleckoprůmyslovém museu šlo o některé výrobky ze skla, zbytek jsme zapůjčili od autorů a výrobců. Nábytek, grafiku a textilní výrobky jsme získali přímo od designérů nebo výrobců. S průmyslovým designem to bylo horší, mnoho výrobků totiž designéři dělají takzvaně do šuplíku, protože bohužel často nedochází k jejich výrobě – zůstávají jenom v poloze autorských modelů či prototypů. Získali jsme je jednak z Národního technického muzea, jednak přímo od designérů a v některých případech samozřejmě i od výrobců. Všichni nám vyšli ochotně vstříc.

Dá se z takové výstavy vyčíst nějaký trend, který se v českém designu v období posledních třinácti let projevuje?

Nám nešlo přednostně o sledování trendů, usilovali jsme o co nejpřesvědčivější a nejkomplexnější naplnění tématu, které jsme si stanovili. Snažili jsme se spolu se čtyřmi kurátory a šéfkurátorem Jiřím Pelclem představit podle našeho mínění nejzajímavější věci, opravdu špičkové produkty, které jsou schopny obstát i na mezinárodní scéně. Autoři a výrobci jsou tentokrát až jaksi ve druhém plánu. A záměrně jsou mezi nimi i ti méně známí nebo začínající. Jde tedy o opačný přístup, než bývá při výstavách designu obvyklé. Většinou je totiž v první řadě kladen důraz na autory a na jejich zařazení do určitého kontextu, a při komerčních výstavách pak na výrobce.

Pět let vydáváte výpravné publikace zaměřené na architekturu a design. Jak vás napadla myšlenka založit takto orientované nakladatelství?

Důvodů bylo několik. Především tady podobné knížky chyběly. Bylo to tedy do jisté míry pragmatické rozhodnutí. Ale současně jsem si uvědomovala, že ani v architektuře, ani v designu se ve srovnání se světem často nemáme za co stydět, a třebaže nejsme žádná velmoc, jsou u nás kreativní autoři, kteří umějí navrhnout kvalitní domy či věci. Bez dobrých, finančně dostupných publikací se ale o nich málokdo dozví – ani u nás, ani v zahraničí. Podle toho, jak jsou naše knížky přijímané, si myslím, že jsem se nerozhodla špatně. A když se podívám kupříkladu na ročenky architektury, tak je na nich zřetelně vidět, jak se úroveň nových staveb rok od roku zvyšuje a jak se zkracují termíny mezi vznikem projektu a jeho realizací: co v devadesátých letech trvalo často víc než pět let, se už mnohdy dokončuje ve dvou letech. V designu je situace horší, protože výrobci často nejsou schopni rychle reagovat a někdy trvá několik let, než se podaří návrh uvést do výroby. Musím ale ještě dodat, že se kromě vydávání knih věnujeme také pořádání dalších výstav a přednášek a spolupracujeme při přípravě dokumentárních filmů a rozhlasových pořadů.

Takové projekty jsou ale jistě dost nákladné. Kde na ně sháníte peníze?

Bez sponzorů bychom se samozřejmě vůbec neobešli. Drtivá většina potřebných finančních prostředků pochází ze soukromého sektoru. Pokud bych měla jmenovat, pak nám celých pět let systematicky pomáhají s financováním projektů společnosti Techo, Rodop, Sipral a Metrostav, později se připojily i další firmy. Podpora ze strany státu je – ve srovnání s celkovými náklady – bohužel zatím jenom minimální. A to je škoda, protože jde o vzdělávací projekty pro nejširší veřejnost, které jsou potřeba, a často jde také o naši prezentaci v zahraničí.Pro výstavní noviny zaznamenal a rozhovor vedl Petr Volf.

Související odkazy:PRO KAŽDÝ DEN | SOUČASNÝ ČESKÝ DESIGN | Martina Svobodová